Princess || h.s. ✔

"Jsi v pořádku, princezno?"

"Noták, mám volný barák, nechceš ke mně?" Ptal se mě už po několikáté Bryan

"Naposledy ti říkám ne! A neotravuj mě s tímhle! Nikdy!" Řekla jsem mu a šla jsem od něj

"Jsi jen další štětka v tomhle městě" křikl za mnou. Zastavila jsem se a otočila jsem se na něj.

"Štětka?! Jako vážně? Když jich je tady těch štětek hodně, tak si za nějakou běž a nezahrňuj mě mezi ně!" řekla jsem mu

Hnusně mě chytil za loket. Budu tam mít modřinu..

"Nezvyšuj na mě hlas, ty kurvičko. Jsi stejná jako ostatní. Dáš dole kalhotky před každým" vplivnul mi ty slova přímo do tváře.

"Neznáš mě! Pust mě!"

Stisk ještě zesílil.

"Neslyšel jsi jí? Pusť ji!" Ozval se hluboký hlas přímo za mnou. Husí kůže mi proběhla po zádech.

"Ještě si tě najdu" odstrčil mě od sebe, až jsem spadla na chodník.

Přišla ke mně vysoká postava chlapce. Kaštanové vlasy, smaragdové oči, načervenalé rty. Byl nádherný..

"Jsi v pořádku, princezno?" Zeptal se mě a pomohl mi vstát.

"Jo.. ehm, děkuji za.. záchranu?" Byla jsem z něj v rozpacích.

"To nestojí za řeč" usmál se "jaké je tvé jméno?" Usmál se
"Emma" řekla jsem "jméno přesně pro princeznu. Já jsem Harry" usmál se a podal mi ruku, příjmula jsem ji.
"ale jako odměnu.. nechtěla by jsi jít se mnou třeba do kina?" Zářivě se na mě usmál.

"No já nevím.." řekla jsem nervózně.

"Prosím, princezno" usmál se, líbí se mi, že mi říká princezno, ale nezná mě a já neznám jeho.

A navíc, nemám moc čas.

"To já nemůžu. Mám moc práce" řekla jsem, nebyla to výmluva, byla to pravda.

"Prosím, jen jednou do kina. Se mnou se ti nic nestane" usmál se, můžu věřit muži, o kterém nic nevím..?

"Tak dobře" nakonec jsem svolila, jen jestli to nebude chyba.

"Hodilo by se ti to dneska večer?" Zeptal se s úsměvem

"Dneska bohužel ne" řekla jsem mu "tak kdy máš čas, princezno?" Usmál se, ten úsměv, to je nádhera.

"Volný večer mám až v pondělí" řekla jsem mu

"Tak tedy v pondělí, dáš mi svoje číslo na mobil?" usmál se, vytáhnul si mobil, něco na něm naťukal a podal mi ho.

Naťukala jsem tam svoje číslo.

"Ještě dneska se ozvu, princezno Emmo" mrkl na mě s úsměvem a rozešel se pryč, ještě se otočil a zamával mi.

Musela jsem domů. Musím se připravit do práce.

Vešla jsem do bytovky, vyšla jsem do třetího poschodí, odemkla jsem si svůj byt.

Rychle jsem se jen osprchovala a šla jsem do práce.

Pracuji v klubu jako barmanka, už pár měsíců doufám, že takhle neskončím, ale budu hledat pracie dál. Chci práci, na kterou mám udělanou školu.

Z baru mě znal ten chlap Bryan, co mě otravoval před chvílí.

Je to celkem úspěšný klub na kraji Londýna.

Vzala jsem si tašku a šla jsem do práce.

......

"Ahoj, Em!" Usmál se na mě druhý barman, Ben "ahoj" usmála jsem se "jen se jdu převléct, hned ti pomůžu" řekla jsem mu

Nechala jsem si svoje černé skinny-jeany, jen se převlekla do pracovního trička s logem našeho klubu v černé barvě a šla jsem za Benem.

"Tak co? Jak ses měla dneska?" Usmál se na mě a utíral ještě sklenky.

"No.. nic moc zajímavého, ostatně jako vždycky, ale.. vlastně po cestě si mě odchytl ten Bryan a pak se tam objevil jeden kluk.. odehnal ode mě Bryana a je.. celkem pohledný" řekla jsem a prohrábla jsem si vlasy.

"Cože to? On tě konečně někdo okouzlil? Teda kromě mě, já tě okouzlil první" usmál se na mě

"Možná?" Řekla jsem nejistě "a co dál?" Zeptal se "nic.." řekla jsem mu

"Emičko, moje milovaná, jsi zakoukaná" usmál se a cvrnkl mi po nose.

"Nejsem ty idiote!" Zamračila jsem se, no nakonec jsem se tomu zasmála.

To je obsurdní. Jen se mi zalíbil. Určitě nejsem zakoukaná..

Ani ho neznám. Znám jen jeho jméno.. Harry.

Čím míň o něm vím, tak tím víc o něm chci něco vědět..

Lidi... stal se zázrak. Po několika letech, se mi zalíbil kluk. No, že jsi konečně někoho poslal, Bože.