Assistant

*7*

Přesně v půl někdo zazvonil. Naposledy jsem se upravil, hodil jsem na sebe svou oblíbenou koženou bundu a šel jsem otevřít. On stál u auta, tak jsem zavřel dveře, zamkl jsem a rozešel jsem se k autu. Usadil jsem se na místě spolujezdce a pozdravil jsem. On si mě přeměřil pohledem a pozdravil také. Vyjeli jsme. Auto vypadalo luxusně a určitě i draze. Vsadil bych se, že pan Smith má dost peněz aby si něco takového mohl dovolit. po několika minutách tiché jízdy, auto zastavilo ve čtvrti plné luxusních vil... Ani mě nepřekvapilo, že jedna z nejhezčích byla pana Smithe..

"Tak jdeme na to... Jedná se jen o sepisování nějakých papírů. Bude to nuda. Já to budu psát, až se to vytiskne, uděláš dvě kopie a všechny za mě podepíšeš." vysvětlil a otevřel mi dveře domu.

"Dobře." řekl jsem a prohlédl jsem si dům. Byl nádherný. Pan Smith mě nenechal ani rozkoukat a táhl mě do jeho pracovny. Tam jsem se s ním posadil k velkému psacímu stolu a začali jsme pracovat. Bylo to nudné... Pořád papíry. Mě už se o nich bude snad i zdát. Po dvou hodinách jsem toho měl tak akorát... Měl jsem za to, že v dnešní době stačí poslat mail, ale očividně ne... "Můžeme si dát pauzu?" zeptal jsem se otráveně.

"Ještě pět minut a bude to." řekl a já kývl. Dokončili jsme to a on mě zavedl do obýváku, kde jsem se usadil na bílou koženou sedačku a on odešel do kuchyně. Rozhlédl jsem se... Naproti pohovce byla velká televize a po stranách dvě křesla, která k pohovce ladila. uprostřed toho všeho byl konferenční stolek. Ze stropu, který byl opravdu vysoko to celé ovařovala světla vestavěná do zdi. Celé to bylo veliké, ale i tak to působilo útulně a přátelsky. když jsem si to prohlédl, přišel pan Smith a přinesl nějaký alkohol. "Dáš si taky?" zeptal se a já zavrtěl hlavou, že ne. Opravdu jsem se nechtěl opít před svým šéfem... Za to on se pořádně napil a mě bylo jasné, že si budu muset zavolat taxíka, protože on mě domů rozhodně neodveze. Povídali jsme si a on stále pil....

"Možná byste neměl tolik pít... Už je sice pozdě, protože už jste opilý, ale neměl byste už pít, aby se vám něco nestalo..." řekl jsem a podíval jsem se na něj. Prohlížel si mě. Tak zvláštně. Nevím, nedokážu to popsat, prostě na mě stále koukal.

"Víš, že ti to takhle hrozně sluší? Ta bunda i ty džíny s tou košilí... Sluší ti to..." zamumlal a já se pousmál.

"Děkuju, ale myslím, že už půjdu." řekl jsem a on kývl a šel se mnou ke dveřím. "Tak zítra." řekl jsem a vyšel jsem z domu. Nestihl jsem dojít daleko, když cizí ruka chytla mou a otočila mě čelem k osobě, které patřila. Bylo jasné kdo to je... Pan Smith mi jednu ruku položil na boky a přitáhl si moje tělo těsně na mé a druhou ruku mi položil na tvář. Než jsem se stačil zeptat, co to dělá, přiložil své rty na mé a vášnivě slíbl můj horní ret. Překvapeně jsem stál na místě a nic jsem nedělal. Nemohl jsem. Byl jsem paralizovám. Jeho rty na mých způsobovaly motýlky v mém břiše a já ještě nikdy v životě nechtěl být s někým, tak intenzivně jako s ním. Jediné, co jsem v tu chvilku chtěl, bylo zůstat u něj... o to těžší bylo to, co jsem musel udělat. Otočil jsem se a s posledním pohledem do jeho očí jsem odešel. Vzal jsem mobil a zavolal jsem Anne...

"Tode, co se děje?" zeptala se rozespale a já vydechl.

"Já nevím... Přijedeš ke mně?" řekl jsem zoufale a ona chvilku mlčela.

""Dobře, za chvilku jsem tam." řekla.

"Děkuju, tak zatím." řekl jsem ona se rozloučila a zavěsila. Zavolal jsem si taxíka a když jsem dorazil, Anne už stála u dveří. Obejmul jsem jí a pustil jsem jí dovnitř. Sedli jsme si na gauč a já se jí podíval do očí.

"O co jde?" zeptala se a já se rozplakal.

"Myslím, že jsem se zamiloval." zašeptal jsem a ona se usmála.

"Vždyť to je dobře, ne? Láska je krásný pocit." řekla vesele a já zavrtěl hlavou..

"Ne, když není a nikdy nebude opětovaná..." zašeptal jsem a ona se zamračila.

"Nebuď trdlo. Proč by nebyla?" zeptala se a já mlčel.

"Prostě nebude." zamumlal jsem a ona mě jen mlčky objala. "On mě nikdy nebude milovat... Nejsem na to dost dobrý." zašeptal jsem a ona ztuhla.

"Moment... Nemluvíš o bráchovi, že ne?" zeptala se a já vzlykl a kývl...

"Už chápeš, proč je mi na nic?" zeptal jsem se a ona se ani nepohla. "Nikdy pro něj nebudu dobrý ani jako asistent natož něco víc." zašeptal jsem a ona mě pohladila po zádech.

"Co se stalo u něj?" zeptala se a já se i přes slzy pousmál.

"Když jsme to dokončili on začal pít a když jsem odcházel, políbil mě..." řekl jsem a ona se pousmála.

"No vidíš, třeba to něco znamená..." řekla a já kývl.

"Jo, třeba to, že byl totálně namol..." řekl jsem skesle. V tom mi zazvonil mobil. "Moment." řekl jsem Anne a zvedl jsem to. "Ano?" ohlásil jsem se.

"Vrať se prosím... Já už nic neudělám... Nemůžu spát... Nechci tu být sám.." ozval se hlas pana Smithe.

"Ale já..." chtěl jsem něco říct, ale on mě přerušil...

"Pššt... Tiško... To byl rozkaz, protože jsem tvůj šéf, ty musíš udělat co ti říkám, tak přijeď." řekl pevným hlasem a zavěsil.

"Paráda... Teď si usmyslel, že mě tam chce, abych mu dělal společnost." řekl jsem a Anne se zvedla.

"Tak šup.. Ať není naštvaný, že jdeš pozdě. Hodím tě tam a zítra s ním hodím řeč." řekla Anne a já se na ní podíval.

"Neříkej mu, co cítím, prosím." řekl jsem a ona přikývla.

"To bych neudělala." řekla a usmála se.

"Děkuju." řekl jsem a jeli jsme k panu Smithovi. Vystoupil jsem před domem a rzloučil jsem se s Anne. Zaklepal jsem. On otevřel během chvilky.

"No hurá..." usmál se a vtáhl mě dovnitř... "Nudím se..." zamumlal a podíval se mi do očí. Byl tak krásný.

"A co mám dělat?" zeptal jsem se a on se na mě zamračil.

"Nebuď protivný." zamumlal a já se uchechtl.

"Je skoro půlnoc a vy jste totálně namol... To v popisu práce nebylo..." zamumlal jsem a on se přestal mračit. Skoro bych řekl, že se zatvářil smutně.

"Tak jdi domů no.." zamumlal smutně a otočil se ke mně zády.

"Co takhle si pustit nějaký film?" zeptal jsem se a on se na mě otočil a šťastně mě obejmul.

"Jooo." souhlasil a pusil mě. "Jaký film bys chtěl?" zeptal se a já pokrčil rameny.

"Něco vyber." řekl jsem, doufajíc, že nevadí, že jsem přešel na tykání... Nemohl jsem si pomoct, když se choval jako děcko. On zapl telvizi a pustil tam hunger games. Seld jsem si k němu na pohovku a sledoval jsem to. Neměl jsem z toho vůbec dobý pocit...

"Neříkej mi, že se bojíš." zasmál se a já ho probodl pohledem.

"Ne... Jen se mi to nelíbí." řekl jsem vyhýbavě a on si mě přitáhl do objetí.

"To nevadí... Koukej, není to tak hrozné." řekl a upřímně z jeho náruče se ten film zdál nohem hezčí... "Tode?" oslovil mě a já se na něj podíval. "Smím tě políbit?" zeptal se a skousl si ret. Přiklonil jsem se a jemně jsem slíbl jeho spodní ret čekajíc na jeho odpověď. On mi polibek polatil. Zavřel jsem oči. Líbali jsme se jen jemně, ale na rozdíl od našeho prvního polibku jsme se doopravdy líbali... Pomalu jsem se položil na záda, stahujíc ho sebou. On mi opatrně jazykem pohladil ret a já jako odpověď udělal to samé a prohloubil jsem polibek, čímž jsem zapříčinil, že naše jazyky spolu vášnivě tančili mezi našili ústy. Po chilce se Daniel odtáhl a opatrně si opřel čelo o mé.

"Na to jak jsi namol, líbáš zatraceně dobře." řekl jsem a on se zaculil a přetočil nás tak, že jsem byl nahoře. Obejmul mě a já si na něj položil hlavu. Usnul jsem před koncem filmu.

---

Táák... Věřím, že na tohle jste všichni čekali :D Co se asi stane ráno? Tipy do komentů ⤵⤵ :3