"Ti předá jeden dopis, ve kterém bude věta. Ta věta ti naznačí, co nebo kdo jsem. Hledej pořádně. Poté, co dostaneš dopis, běž domů a tam ho otevři. Pozítří ti zavolám znova, jo a nezapomeň, musíš být sama!"
"Počkejte, a kdo.." dotyčný to zavěsil a Abby klesla na sedačku.
"Kdo to byl, co chtěl?!" vyhrkl na ní Justin .
"Někdo, kdo má naší dceru, v půlnoci mám jít do Hyde park, ale sama. Ví o mně i o tobě všechno. Rozumíš všechno?!" v tom zazvonil zvonek a Jay běžel otevřít, byl to Ryan .
"Ahoj Ryan , pojď dál."
"Ahoj, tak co se děje?" zeptal se, když ho Jay dovedl do obýváku, kde uviděl Abby.
"Abby, pane bože, jsi v pořádku?" musíme uznat, že červené oči a tváře, nevypadají moc v pořádku.
"Ryan naše dcera, se ztratila."
"Já mám s tebou dítě?!" vyjekl Ryan . A Justin se ušklíbl.
"Ne s tebou, ale se mnou." odpověděl Jay a dosud opřený o futra, si přisedl k Abby. Ryan si jen oddychl.
"Počkat, ale jak? Viděli jste se teprve včera."
"To je na dlouho, hlavní je, že jí musíme najít." odpověděla mezi vzlyky Abby.
"Najít? Co se stalo?" Ryan byl netrpělivý, nesnášel, když něco nevěděl a chtěl od něj někdo pomoc.
"Ráno jsem se probudil a nikde tu nebyla, někdo ji unesl. Otázka je, jak a kdo to je?" přemýšlel Justin nahlas. Teprve teď mu docvaklo, jak se sem mohl dotyčný dostat.
"Neboj Abby určitě se najde, dojdeme si někam na jídlo, a pak něco vymyslíme." pohladil jí Ryan po rameni a trojice vyrazila na oběd do restaurace , nedaleko Hyde park.
*22:00*
Od oběda se toho moc nezměnilo, až na to, že Ryan , už musel odjet. Justin s Abby nemohli na policii. A tak zbývalo jen sedět a čekat, než-li odbije půlnoc.
"Abby ? Neboj se, to zvládneš. Hyde park máš naproti domu, budu tě hlídat z okna, kdyby něco křič, nechám pootevřený okno." Abby se pritulila ještě více k Justinovi, byla vyděšená, bála se tam jít.
***
Abby vyšla z baráku a ohlédla se na Justina , který ji věnoval povzbudivý úsměv, i když bylo poznat, že on sám je zralý na prášky.
Nejistými kroky se přesouvala na západní část Hyde parku. Zastavila se u lampy, kde bylo nejvíce světla.
"Abby Evens?" zeptal se mrazivý hlas za jejími zády. Abby samým leknutím povyskočila.
"A-ano?" rozklepaně se otočila. Uviděla chlapa jako horu. Musela zvednout halvu o 60 stupňů.
"Tady máte dopis. Otevřít ho máte, až doma. Nashledanou." jak rychle se zjevil, tak rychle zmizel, Abby byla jen ráda. Domů běžela a dost rychle. Když dorazila k domu, Justin jí už čekal u otevřených dveřích.
"Tak, co dal ti ho?" zeptal se, když už oba seděli v kuchyni u stolu.
"Jo dal.." Abby rozklepanýma rukama otevírala dopis.
Začala číst: "Byli jsme představeni na jedni akci. Na ten párty nejde zapomenout, vzpomínáš si?"
"Co to k sakru, může jen znamenat?!" Justin se rozzlobil a opět začal chodit po kuchyni, jako vždy když je rozzuřený.
"Říkal, že mi ta věta něco naznačí. Jen nevím, co, ale na tu párty si vzpomínám, poprvé si mě představil klukům"
Taak je to o ničem ...bohužel nemám na to dost času , chodím do práce a mám plány .... ale doufám ze líbí :) Zítra bude další :)
