Dcera Pána zla II. (HP FF)

Prolog

Všude byla krev. Cítila jsem ji na svém těle, její kovovou pachuť v puse, měla jsem díky ní slepené vlasy. Nejhorší bylo to uvědomění, že nebyla moje. Nemohla jsem skrz ni ani vidět, kdykoliv jsem si promnula oči, akorát mě ještě více v nich začala štípat. Místo pro mě bylo neznámé, kdykoli jsem se dotkla země, cítila jsem pouze studený beton.

Šouravým opatrným krokem jsem se vydala vpřed a ani ne po pár metrech o něco zakopla. Šmátrala jsem rukama, až mé ruce narazily na něco podivného. Bylo to lidské tělo. Mrtvé tělo. A nebylo jedno. Byla jich celá hromada. Všechna byla nahá a ulepená stejnou tekutinou, kterou jsem byla pokrytá i já. Chtělo se mi křičet, ale přes hustou krev, jenž se mi lila do krku, to nešlo. 

Posadila jsem se na posteli a rozkašlala se. Udivilo mě, že mám zmáčené ruce. Sáhla jsem po vypínači lampičky na nočním stolku. Můj provizorní pokoj v podkroví zaplnilo tlumené světlo. Dlaně jsem skutečně měla potřísněné krví. Opatrně, abych nic neumazala, jsem se zvedla a zamířila do koupelny. Bathilda nesnesla v domě zrcadla, takže jsem po opláchnutí rukou vytáhla z šuplíku svoje stříbrné s rukojetí. Po pohledu na svůj odraz v něm jsem měla chuť ho vyhodit malým oknem ven. Rty byly špinavé od zaschlé krve, jakoby nade mnou někdo roztrhl sáček s transfuzí. Opláchnutí obličeje bylo jako vysvobození, ale od neustávajícího třasu a svírající paniky v těle mi to nepomohlo.

Byla jsem ráda, že jsem aspoň jednou nevzbudila madam Bagshot svými sny, už i tak se mnou měla trápení dost. Musela jsem pomáhat s pěstováním kouzelných bylin, a mé zahradnické umění jí už zabilo nejednu rostlinu. Do kuchyně mě radši nepouštěla vůbec.  Vzato na mé uklízení si nestěžovala, protože se na tom snad nedalo nic zkazit. Bydlet dva měsíce u postarší zatrpklé čarodějky byla taková jiná forma vězení. Nikam jsem nemohla krom jejího malého pozemku, panovala tu někdy až směšná pravidla a... byla jsem tu skoro pořád sama. Věděla jsem, že to byla nezbytnost. Často jsem doufala, že jednoho dne budu plně volná. 

Blížil se konec prázdnin a tím pádem i další rok ve škole. Těšila jsem se, ale upřímně jsem nevěděla na co. Další den ráno mě zavolala Bathilda k snídani.

"Půjdeš do Bradavic o den dřív, Brumbál tě chce vidět ještě před začátkem školy," začala, když brala pískající konvici s horkou vodou z plotny. Zalila čaje a jeden postavila přede mě.

"Běž si po snídani sbalit věci, dcero Pána zla." Tak mi říkala skoro pořád, málokdy mě oslovila jménem a když už, tak tím prostředním.

"Přemístíme se tam?" zeptala jsem se a vzpomněla si na stejnou situaci před rokem, kdy jsem se z toho málem pozvracela.

"Ne, dostaneš se tam sama. Vlakem, jako všichni ostatní studenti. Na nádraží tě doprovodím."

Jen jsem přikývla. Nemělo cenu se s ní dohadovat. Po snídani jsem splnila příkaz a sešla do předsíně právě včas, už na mě čekala se svým typickým výrazem. Vyrazili jsme do ulic, párkrát se svezli dvoupatrovým autobusem, až jsme stanuli na nádraží v samotném srdci Londýna.

"Projdi támhletou zdí mezi nástupištěm devět a deset. Vlak tam už bude." Řekla, zalovila v kapse a vytáhla malý lístek se zlatým písmem, jenž mi podala.

"Nástupiště devět a tři čtvrtě. Jak mám projít zdí, madam Bagshot?" zeptala jsem se, ale odpověď nepřišla. Jakmile jsem zvedla hlavu, byla jsem tam sama jen se svou taškou.

'Jistě, celou cestu jezdíme autobusy, protože je problém se přemístit a teď...,' zavrtěla jsem hlavou, zhluboka se nadechla a vyrazila kupředu. Když mám projít zdí, tak hold projdu zdí. Mudlové mě míjeli bez povšimnutí, nechápala jsem jak to, že si toho procházení zdí ještě nikdo nevšiml. Zavřela jsem oči, zadržela dech a vyšla vpřed. Po pár krocích byl slyšet klakson vlaku a štěbetání lidí. Nástupiště bylo kouzelné, stejně tak vlak. Studenti doprovázeni rodiči byli většinou prváci, nadšení a nevinní. S dalším nadechnutím jsem se šla posadit do vlaku, nadšená a nervózní z toho, co mě zas všechno čeká.

Kuk. Někteří z vás se možná ptají, proč nezůstanu u ich-formy v celé povídce. Jednoduše jsem alergická na slovo 'jsem', i když samozřejmě tahle forma psaní má svoje kouzlo, radši dávám přednost er-formě. :D Co vy zatím na to? Těšíte se? :)