Pan Dokonalý

Prolog

              Začnu od začátku, kdysi jsem žila docela živý, akční život. Hromada přátel, skoro každý den neonová světla šílených oslav a ten nejskvělejší kluk pod sluncem... Jenže tyto chvíle jsou pryč. Jsou v té nejhlubší propasti na dně Atlantiku. A tam také zůstanou pohřbené. Jak jsem si mohla myslet, že existuje láska na první pohled, láska se slovy žili šťastně až na věky. Proč jsem byla tak slepá. Přímo zaslepená... Zavřu oči a opřu si hlavu o chladnou stěnu autobusového podchodu.

             Úplně to vidím jak se směju na svou nejlepší kamarádku na baru a v druhé chvíli kráčím směrem k dámským záchodkům. Chytám za kliku a otevírám ty zasrané dveře, které měli zůstat zavřené. Se slzami v očích jsem sledovala onu show jak si to můj přítel rozdává s nějakou vyhublou blond kozatou barbie v pozici koníka, než zdvihl hlavu a uviděl mou zlostí zkřivenou tvář. "Heather."

"Jak... "

              "Já..."

"Ty nejsi člověk..."

              "Heather. Já, já ti to vysvětlím. Není to jak to vypadá."

"Že není? Můžete klidně pokračovat, promiňte za vyrušení. Jste dokonalý pár. Bezcitný hajzl a kurva. Panebože, proč jsem byla tak slepá, že jsem si ničeho nevšimla, že ona není první s kým si mě podvedl, že jo."

              "Heather."

"Je konec." V onu chvíli jsem se otočila a zavrhla vše, co mi do této chvíle bylo milé, přátele, jeho, oslavy. Svůj dosavadní život. "Heather, počkej..."

"Na co? Aby jsi se mi mohl vysmát do tváře jak jsem blbá, že jsem si ničeho nevšimla? Že sis celou tu dobu, co jsem si myslela, že někde hraješ s kapelou užíval?"

            "Já... Heather. Měj rozum, přece bych tě nepodváděl. Víš, že tě miluju. Nevím, co mě to dneska popadlo... Jsem opilí."

"Už ti nevěřím..."

           "Heather."

"Sbohem Nicku." Sebrala jsem v sobě všechnu sílu a odvahu, jen abych naposledy pohlédla na jeho tvář, která byla nyní pevná jako kámen. Nedalo se v ní číst. "Jak chceš! Byla jsi mizerná holka Heather."