Agent {Avengers}

1. kapitola: Minulost

Mířila jsem pomalým krokem do posilovny. Šoupala jsem podrážkami o podlahu a líně houpala rukama. Byl to můj třetí rok na akademii. Tvrdý trénink, kterému nás zde podrobovali se začínal vyplácet. Každým dnem jsem se cítila silnější a schopnější.

Měla jsem volno a dostala jsem chuť si zaboxovat. Lákalo mě si nasadit rukavice a vypnout se u boxovacího pytle.

Před posilovnou na mne již čekala kamarádka ze stejného ročníku. Ellie. Usmála jsem se na dívku a přišla k ní.

„Ahoj Ell." Kývla jsem dívce na pozdrav a vešla do posilovny. Ellie mi pouze kývla na pozdrav a vešla za mnou. Porozhlédla jsem se po posilovně a pohledem našla nový pytel. Ten starý musel James opět zničit. Dokonce i boxovací ring byl volný.

„Jdeš se mnou nebo můj dnešní parťák bude pytel?" Řekla jsem se smíchem a ukázala na pytel. Mezitím jsem si ze stolu vzala rukavice. Ne boxerské, ale obyčejné, do půlky prstů s chráničem kloubů. Nějak jsem očekávala, že mě čeká pytel.

„Pozdravuj pytel. Já mám na plánu běžící pás." Řekla mi a rozešla se k jednomu z mnoha pásů v posilovně. Cestou si sundala mikinu a hodila ji na zem vedle běžícího pásu.

„Jako by venku nesvítilo sluníčko." Protočila jsem nad ní oči a přešla k pytli.

„Já bych šla ven, ale jako dobrá kamarádka jsem šla s tebou." Křikla na mne a z jejího tónu hlasu bylo slyšet, že se již rozcvičuje. Nebyla jsem pozadu a začala si protahovat ruce. Po protáhnutí jsem uštědřila pytli první ránu a za ní hned další a další.

Představovala jsem si v pytli naši učitelku bojové taktiky. Možná to nezní, ale je to ten nejnudnější předmět na akademii. A když k tomu přidáte i protivnou učitelku, máte z toho nejotravnější předmět. Jeho místo v rozvrhu mám zabarveno červeně.

„Co ti ten pytel udělal?" Zakřičela na mne již lehce udýchaná Ella. Přestala jsem do pytle mlátit a až teď jsem si uvědomila, jak mě bolí ruce. Trochu jsem je proklepala.

„On nic, Harrisová všechno." Křikla jsem na ní zpátky s lehkým úšklebkem na tváři. Párkrát jsem do pytle ještě praštila, ale už jsem se nedokázala znovu dostat do tempa. Vydechla jsem a přešla ke stolku, kde jsem měla odloženou vodu. V rychlosti jsem si sundala rukavice a odhodila je vedle flašky.

„Z tebe bude mlátička." Uchechtla se ironicky Ellie, která se nenápadně ocitla vedle mne. Vyděšeně jsem od ní odskočila a vyprskala na ní trochu vody.

„Chceš abych dostala infarkt?!" Vydechla jsem naštvaně a potom se začala smát.

„Na to jsi mladá," Pokrčila rameny a otřela si rukávem od mikiny obličej. „půjdeme už?"

„Šla bych. Chtěla bych si ještě skočit do města koupit něco na sebe. Půjdeš se mnou?" Zeptala jsem se jí a vyšla ven z posilovny. Ihned jsem se rozešla chodbou ven z budovy směrem ke kolejím.

,,Myslíš ty vůbec na něco jinýho než na nákupy a trénink? Máš tak třikrát víc oblečení než já." Protočila nade mnou oči a já se jenom zasmála

„To není pravda! Teda trénink uznávám, to je důležitý. Ale nákupy? Kupuju jenom to potřebné." Pronesla jsem a chodbou mířila na kolej. Měla pravdu, že jsem nakupovala o něco více než ona, ale tak, tu černou koženou bundu jsem opravdu potřebovala.

„Samozřejmě," Ušklíbla se. „alespoň se ozvi rodičům, když už tě tak sponzorují." To mě lehce vyvedlo z míry. Už jsem jim vážně dlouho nezavolala a budou mít o mne strach. Sice v mých osmnácti letech bych se o sebe mohla postarat sama, ale chtějí, abych jim dávala vědět.