Kapitola 1

268 8 2
                                    

Kuro Kaze:
Skrz otevřené venkovní dveře pronikal do pokoje čerstvý vzduch a první sluneční paprsky se blížily k mému obličeji. Jen co se ho dotkly, s mručením jsem se otočil na bok a snažil se si užít posledních pár minut spánku. Chtě nechtě jsem ale stejně po chvíli musel vstát. Posadil jsem se na svém futonu, zívnul jsem a protřel si oči. Občas bych si s pánem tak rád vyměnil místo, tak rád bych se pořádně vyspal. S tichým stěžováním si, jsem se obléknul a po špičkách, abych nikoho nevzbudil, jsem se vydal do kuchyně. Téměř celé panství ještě spalo, dokonce i většina služebních si ještě lebedila ve svých postelým. Jen já musím vstávat brzo! Jakmile jsem dosahnul kuchyně, pustil jsem se do přípravy pánovi snídaně. Musí toho být hodně, neboť pánův jazýček je dost vybíravý a vždy mi toho většinu vrátí zpět. Co já bych dal za to mít se jako on.

Suki Takara:
Jako každé ráno mě vzbudily otravné paprsky slunce, které mi svítily přímo do obličeje. Zamručel jsem, schoval se pod deku a spal dál, než mě vzbudilo kručení v břiše. Zazvonil jsem proto na jednoho z mých služebníků.

Nad hlavou se mi rozezněl zvonek. "Á, pán už je vzhůru," řekl jsem jen tak, vzal do ruky tác se snídaní a vydal se k němu. Před dveřmi jsem se zastavil, lehce poklepal na futra a pronesl: "Dobře ráno, Suki-sama. Smím vstoupit?"

"Mám hlad, Kuro," řekl jsem jen a gestem naznačil, ať vstoupí. "Co je dnes k snídani?" Přiběhl ke mně můj domácí mazlíček, bílý vlk, kterého jsem začl drbat za ouškem.

"Od všeho něco," odvětil jsem,p oložil před pána snídani a uklonil se. "Doufám, že jste se dobře vyspal," pousmál jsem se, otevřel venkovní dveře a vpustil dovnitř čerstvý vzduch.

"Jo, až na to vedro jsem se vyspal úžasně," odfrkl jsem si a pustil se do jídla. Salát nechci. Ryba? Možná... Vdolky! Vezmu si rybu a vdolky.

"V létě bývá horko. S tím vám bohužel pomoci nedokážu," odvětil jsem. "Pokud by si pán přál, mohu mu připravit osvěžující koupel," navrhnul jsem poté.

"Dobře, ale pospěš si," řekl jsem jen a když se ke mně otočil zády, nemohl jsem odolat a štípl jsem ho do zadku. Nemůžu si pomoct. Má nádhernou prdelku.

Tohle gesto mě trochu překvapilo, ale přešel jsem to taktně mlčením. Pán byl rozmarné povahy a tohle nebylo poprvé, co to udělal. "Přijdu pro vás hned jak bude koupel připravená," řekl jsem ještě a s uklonou zmizel ve dveřích. Proč zrovna já? Pán má kolem sebe tolik pěkných služebných a nejvíce sahá na mě. Ne že by mi to vadilo. Za ty roky jsem si za prvé, zvyknul a za druhé, pan je rozkošný, takže... Prostě mi to nevadí.

Zasmál jsem se a dál drbal svého vlka. Neuvěřitelné, jaké divy se mnou dělá jeden služebník. Nemohl jsem si prostě pomoct. Je pěkný a... No, je pěkný. Z celého mého sídla nejhezčí. Po snídani jsem se vydal na procházku po panství. Veškeré služebnictvo už pracovalo, takže jsem se mohl kochat pohledem na ně.

Ven, do stínu větví sakur, jsem vyvalil velkou kádi a po delší době, strávené běháním tam a zpátky pro vodu, jsem ji naplnil. Zbývalo už je dodat voné esence, pár drobností okolo a mohl jsem jít pro pána. To, že jsem ho našel, jak se prochází po panství mě celkem překvapilo, neboť obvykle bývá tak líný, že ho musím nejdřív obléct. Měl na sobě rudofialové kimono, které dávalo vyniknou jeho bílým vlasům a štíhlé postavě. Někdy mám problém uvěřit, že je samurajem, silným bojovníkem. Připomíná mi spíš křehkou panenku z porcelánu, mistrovsky provedenou, takovou na kterou se smí jen koukat, protože hrubší dotek by ji rozbil.

Přecházel jsem po panství a když jsem spatřil Kura, zeptal jsem se: "Kde to vázne s tím koktejlem?" Poté jsem ho následoval pod sakury, jejichž okvětní lístky dopadaly do mé lázně.

Sakura no ki no in deWhere stories live. Discover now