Kotvim tam, kde mám.

²

Jo, už uběh rok od toho setkání s Kryštofem a Zlatkou. Dneska má Hank koncert se svojí kapelou, tak se tam jdu podívat. Teďka vydával nový album, takže to bude dělo.

Co se stalo za ten rok vás asi nezajímá, ale já vám to řeknu.

Za prvý ... Zbouchl jsem Alex, svoji přítelkyni, takže budu otec
Za druhý ... Ten malý fracek neví ani, kdo je jeho fotr, a kdo jeho matku napustil. Ale to je jedno...
Za třetí ... Jedu po Zlatce
Za čtvrtý ... Zlatka ale jede po Kryštofovi
Za pátý ... Byl jsem ZNOVA na zašívání ve špitále
A za šestý ... Dneska jsem potkal tu partizánku Alex, a ta se na mně ani nepodívala.

Jó, kdybych nebyl krypl, tak se to nestane... Že já, samotný Chuj, si nevzal gumu. Prej se jmenuje Petr a ještě má moje příjmení.

....

„Dobrej, jdu za Kryštofem“ řekl jsem nezaujatě a prorval se přes ty dvě gorily, co hlídaly back stage

„Tam nemůžete“ řekl nasraně jeden z nich, ale já je ignoroval a šel dál.

„Dimitry, nech ho, on jde zamnou“ mávl na něj Hank.

„Taky bych se chtěl jmenovat Dimitry“ rýpnul jsem si

„No zdar.“ pozdravil „ten druhej je Sergej, hele“ zasmál se a já vyprskl smíchy

„Asi se nechám přejmenovat. Kde máš Zlatku?“ zeptal jsem se a sral na to, že jsem ho vůbec nepozdravil.

„Stojí u pódia“ odvětil a já pokýval hlavou.

„Čau lidi“ pozdravil nějaký mladý hlas. Sebik.

„No zdár chlape, tebe jsem neviděl jak je svět dlouhej“ zaradoval jsem se a přátelsky ho objal

„Kde jsi byl ten rok? Chuju“ zasmál se

„No... Byl jsem v Londýně, pak v Londýnským špitále, pak jsem napustil Alex, se kterou jsem mimochodem už dva měsíce nemluvil. Mám syna a ještě jsem ho neviděl... V celku na nic rok“ řekl jsem ledově a on pokýval hlavou. „Co ty?“ zeptal jsem se

„Nic. Akorát teď pracuju na desce..“

„Aha, to je fajn“

Se Sebikem jsme kecalinještě dlouho. Pak ale musel jít na stage odzpívat písničky, co s klukama nahrál.

Já se rozhod, že půjdu za Zlatkou.

„Ahoj“ pozdravil jsem ji, když jsem ju konečně v tom davu našel

„Ahoj“ usmála se na mně

„Jak se máš?“ začal jsem ten klasický, a hlavně nudný, rozhovor

„V poho, ty?“ zeptala se a já si promýšlel, co jí řeknu

„Jsem otec“ řekl jsem „ale svojeho syna jsem ještě neviděl... Takže na nic“ popotáhl jsem. Ano. Už i mě to sere, že se otec nemůže výdat se svým synem, kterého chtěl vždycky vidět.

„To mi je líto, Pájo. Pojď sem“ rozpažila ruce od sebe a natáhla je mým směrem. Já se do jejího objetí zabalil. Tak strašně se mi chtělo brečet... A já, jelikož jsem sráč, tak jsem se rozbrečel.

„Pájo, nebreč“ utěšovala mně, ale já to ignoroval. Musel jsem. Chtěl jsem.

„Jsme na bitevních, ale když klesáme dolů, tak i k nebesům jdem spolu. Ty jsi moje štěstí, bez tebe bych tu nebyl.“ zazpíval jsem a Zlatka mě objala. Pevně. Jako kdyby mě už nikdy, říkám nikdy, nechtěla nadobro pustit.

Nový díl je tu. Je celkem o ničem. Nemám nápady :(