SHORTS

+ + +

Jedno + na pravé straně vaší vybledlé modré košile znamenalo, že máte nejnižší hodnost.

---------------------------------------

Prošla jsem tou šedou chodbou, která vedla do kuchyně. Chtěla jsem si jít pro svůj denní přídel potravin. I přes to, že jsem šla pozdě. Do kuchyně jsem, ale nedošla. Zastavila mě zástupkyně vyvolených. My jí říkali plusačka.

„ Novo, pojď se mnou."

Nebude to nic hrozného, vždyť já nic neudělala. Mám ji odporovat? Ne. Radši budu zticha a půjdu s ní. Nemyslete si, že si nadřazení nebo vyvolení pamatují naše jména. Máme je vyšité černou nití na levé straně naší modré vybledlé košile.

Došla jsem do její kanceláře, kde seděla i hlavní nadřazená. Po její pravé straně stála druhá zástupkyně vyhazovačka a na levé straně nervózně přešlapovala rozhodčí. „ Tak Novo, rozhodla jsem se," odmlčela se. „ Tedy rozhodli jsme se, že ti bude přiděleno jedno plus, za tvé zásluhy při nepokojích, kdy si byla schopná ostatní uklidnit," dořekla a já přikývla. Nevím, co tím myslí, ale hádat se tu s nimi nebudu. Plusačka mi tedy připla na pravou stranu košile jedno černé +.Nevím, proč mi ho přidělili, rozhodně to nebude za nějaké zásluhy při nepokojích, když jsem je pomáhala zrealizovat. Chtějí nás rozhádat, aby jsme si tu netvořili nějaké spolky.

---------------------------------------

Když se ve světě schylovalo k válkám rada starších rozhodla, že v každém státě budou vyvoleni nadřazení a ti se postarají o podřazené. Většina světa z toho však nadšená nebyla a tak spousta států zanikla.

V každé zemi vzniklo hlavní velitelství a několik menších, ve kterých jsme žili my. Podřazení. Jsme vlastně něco jako vězni ve svém státě. My jsme chaos, oni jsou řád.

---------------------------------------

Vracela jsem se tou stejnou šedou ponurou chodbou do svého pokoje. Moji ,,přátelé,, mě pozorovali se znechuceným výrazem. Závidí. Svalila jsem se na postel, ale vzápětí jsem se zvedla, abych si mohla v tom malém zaprášeném zrcadle, které viselo na zdi naproti mě prohlédnout to +.

Cítím se divně, je to nezvyk. Sice mám jenom jedno, ale už nejsem podřazená. Budu teď dostávat větší příděly potravin a budu mít více času na odpočinek. Ne. Nesmím se z toho radovat. Neudělali to jen tak.

--------------------------------------- 

Spoustu lidí stále žije ve zdemolovaných městech. Chudoba, zchátrané domy, nemoce. Třeba zbytek mojí rodiny. Já odešla dobrovolně, aby mohla moje rodina a moji přátelé zůstat ''doma''. Po celé zemi jsou velitelství, ve kterých žijeme my. Většina lidí tady se ani ničeho nedopustila, jenom odporovali nadřazeným, nebo se obětovali pro ostatní.

Není to tu nijak hrozné. Jenom jsme v izolaci, jídlo dostáváme v dostačujících přídělech a pracujeme. Sklízíme nějaké ovoce, šijeme oblečení a tak. Možná to tady je lepší než ve městech...je to jenom na vás.

--------------------------------------- 

Po obdržení druhého + jste byli o něco více vážení, než prváci a podřazení. Měli jste méně fyzické ráce a spíše jste pomáhali vyplňovat různé formuláře. Někdo byl celý život podřazený. Někteří se stali až třeťáky. Měli dobrou pověst u zástupců, ale ne u nás. U nevyvolených. Bylo nemožné, aby jste se dostali ke třeťákům, aniž by jste nezradili své přátele, popřípadně rodinu.

Já tu pár přátel mám. Christian - prvák, Heath - prvák, Maude - prvačka a Naomi - prvačka. Já vím, mám štěstí všichni jsme prváci. Možná to bude tím, že jsme dost dobře sehraný tým, nebo nechtějí vzpouru.

---------------------------------------

o rok a půl později

„ Myslíš, že by si všimli," Naomi ztichla, když okolo nás prošla jeden ze zástupců. „ kdybych si jednu tu broskev vzala?"dořekla to, když byl dostatečně daleko. „ Zbláznila ses, chceš spadnout zpátky k podřazeným, nestačí ti co máme teď, " vyjela jsem na ní a asi jsem to řekla moc nahlas, protože hned na to se na nás Chris s Heathem otočil. Mávla jsem rukou a pokračovala v rozhovoru šeptem.

O hodinové přestávce se vrátila Maude z ošetřovny. Zlomila si tři prsty na pravé ruce. Zástupci si mysleli, že to byla nehoda. My, ale věděli něco jiného. Zlomila si je schválně. Byla to drobná dívenka se střapatými blonďatými vlasy, která prostě tohle všechno nezvládala, ale moc platné jí to nebylo. Prý žádné omezení nemá. „ Kdy myslíte, že nás povýší na druháky?" zeptala se Naomi, když jsme o přestávce seděli na našem obvyklém místě pod stromem, který už nějakou tu dobu stál na dvoru, který byl dost rozlehlý na to, aby jsme si mohli povídat v soukromí. „ Nepovýší –" začal Chris, ale Maude ho přerušila: „ Jsme dost problémoví, divím se, že máme to jedno." Má pravdu, nejsme ti nejhodnější. Zní to možná vtipně, ale my můžeme za to, když se něco rozbije, když začnou nepokoje a podobně.

---------------------------------------

Chris je tu stejně dlouho jako já. Pět let. Ten den, kdy jsem odešla od své rodiny. On udělal to samé. Má pokoj hned vedle mě. Oba jsme na samotce. O půl roku přišla Maude s Naomi. A rok poté Heath. Chtěla bych vědět jak je na tom má rodina. Přála bych si tam s nimi zůstat, ale nemohla jsem byla jsem nejsilnější. Nikdo jiný by to tady nezvládl. Možná to zní dobře, ale zase tak dobré to tady není.

Jak to vypadá ve zbytku světa to nevím, nikdo to tady neví. Jestli to vědí na hlavním velitelství, nikdy nám to neřeknou.

▲▼▲▼▲▼▲▼▲▼▲▼▲▼▲▼▲▼

Tak sem tady zase zpátky :DDD. Po týdnu. Musim vám povyprávět něco o tom výletu :DD. Byli sme v nějakým kempu, kde měli moc pěkný chatky tak z 18. století se spoustou pavouků, kvetla jim střecha, měli jsme tam nějakou plesnivou konvici asi na mytí. Pěkně jsem se spálila, ale jinak to bylo super. Absolutně nevím, co si o týhle části mám myslet, klidně mi k tomu napište nějakej komentář...prosím.. :DDD. Je to něco na způsob Hunger Games. Možná v tom budu někdy pokračovat. Jinak je tu 183 přečtení, což je neuvěřitelný *-*. Akorát zítra odjíždím na rafty, na kterých budu do středy a hned první týden prázdnin odjíždím na tábor. Takže zase menší přestávka, ale pokusim se ve čtvrtek nebo v pátek ještě něco sesmolit.

PS: napište nějakej ten komentář... T-T :'D

PPS: snažim se ty trojúhelníčky dávat do jednoho řádku

▲▼▲▼▲▼▲▼▲▼▲▼▲▼▲▼▲▼