Když mě všechny upírské choutky opustili podíval jsem se Yarovi na ten prokouslí ret. „Dobrý???"zeptal jsem se citlivě. „Jo,dobrý jen ti asi nebudu moct teď dát pusu"zasmál se Yaro.
Když jsme přišli zpátky před jídelnu Samari tam zrovna vyzpovídal Yuri co tu chce. Uviděl jsem Yuri jak zavětřila Yarovu krev,ale nedala to na sobě znát. Samari se zvedl z lavičky ,přišel ke mě a gestem naznačil že jdeme domů. Yuri tam zůstala sedět,ani se neohlédla. Nechtěl jsem Yara pustit samotného domů ,ale byla tam menčí překážka-Samari. Yaro zase šel na zastávku . Chvíli jsem bráchu v chůzi zdržoval dokud si Yaro nenastoupil do autobusu a ten se nerozjel. Došli jsme domů a já si uvědomil jednu věc. Yuri je upírka. Je lovec a částečně mněnič. Nestihl jsem bráchovi nic říct jak rychle jsem vystřelil z domu. Přilítl jsem před Yarův dům kde si v klídku vykračoval Yaro s klíčky v ruce a za ním trochu svižnějším krokem Yuri. Bezrozmyslu jsem po ní skočil. Yuri děsně zavřeštěla. Yaro se polekaně otočil a uviděl mě jak držím u země Yuri. Jo já vím muselo to vypadat fakt divně. Yuri se mi vysmekla a s úsměvem se blížila k Yarovi ,který nedůvěřivě couval. „Nech ho být!!"zakřičel jsem ze země. Yuri se ušklíbla a šla dál. Byla od něj už jen asi půl metru když jsem po ní hodil popelnici. Yaro otevřel pusu a vyděšeně na mě zíral. „Si v pohodě? "nadechl jsem se. „J-jo,ale ona asi ne" vykoktal Yaro. Yuri se začala pomalu zvedat „ty šmejde ,za to tohohle miláčka zabiju". Vrhla se po Yarovi. Rychle jsem jí od něj odtrhl. Yuri začala syčet a ukázala mi i špičáky. „Na takovíhle kraviny nemám čas" odsekl jsem a zvrhle jsem po ní skočil. Zakousl jsem se jí do krku a tím ji uvedl do bezvědomí. Stoupl jsem si,otřel jsem si její krav z koutku úst a podíval jsem se na naprosto vystrašeného Yara. Nadechoval jsem se ,že mu něco řeknu ,ale on se rozběhl k domu. Uslyšel jsem jak ze vnitř zamiká dveře. 'Měl jsem jí vzít ještě jednou tou popelnicí'zamumlal jsem si když jsem Yuri táhl k ní domů. Její rodiče byli velice překvapení když mě uviděli. „Kinashi...tebe už sme dlouho neviděli"smáli se,ale mě do smíchu moc nebylo. „Tady máte vaši dceru ....musel jsem jí nějak uklidnit...chtěla zabijet na veřejnosti"řekl jsem a předal jsem jim spící Yuri. „Děkujeme ti že si nám jí přinesl a moc se omlouváme za potíže ,kterě tobě a tvému bratrovi způsobila"řekl Yuřin otec „a hlavně tvému bratrovi za to co mu provedla..."dodala tiše její matka. Nechápavě jsem se na ni podíval „co provedla bratrovi?". Yuřina matka sklopila oči „ale nic ,teď na to není správná doba". Nevěděl jsem co na tohle mám odpovědět a tak jsem jen pozdravil a rychle zmizel. Doma mě Samari hned vyspovídal. Řekl jsem mu ,že Yuri chtěla zabít Yara ,protože cítila jeho krev. Samari odemně odvrátil zrak k oknu. „Bráško?"ozval se po chvíli. „No?"odvětil jsem. Samari se otočil zpět na mě „co je mezi tebou a Yarem Aragurou?". Ve vážných věcech jsme si z bráchou nikdy nelhali a tak jsem mu musel říct pravdu. „No.....chodim s nim...teda teď už asi ne"zašeptal jsem.
~Samari~
Já to čekal. „To je dost že si mi to taky řekl"pousmál jsem se. „Ale jak to myslíš že teď už ne?"nechápal jsem. Kinashi se na mě smutně podíval „protože zjistil že sem upír". Když to řekl vybavila se mi jedna vzpomínka. Bylo to kdysi dávno,když Miko zjistila že já jsem upír. Z počátku se mě bála,ale pak se něco stalo a už se nebála. „Neboj on to nějak překousne"položil jsem bratrovi ruku na rameno.
Další den jsem z bratrem seděl v lavici a oba jsme netrpělivě vyhlíželi Yara. Ten ale pořád nešel. Zazvonilo a on pořád nikde. Do třídy přišla Sekaná. „Posaďte se!.....kdo dnes chybí?"zeptala se tím protivným tónem. „Yaro chybí....no jistě vždyť má tu horečku"zamumlala si pro sebe. 'Horečku?'zeptal jsem se sám sebe. Kinashi to asi taky slyšel a zbystřil. Hned po škole jsem šel domů a brácha za Yarem.
~Kinashi~
Když jsem uslyšel slovo 'horečka' napadalo mě spoustu věcí.
Došel jsem před Yarův dům. Obešel jsem ho až pod okno do Yarava pokoje. Zhluboka jsem se nadechl a vyskočil na plot z plotu na strom a ze stromu na okno. Okno bylo lehce pootevřené a tak jsem nakoukl dovnitř. Yaro spal na posteli kousek od okna. Chtěl jsem se potichu dostat dovnitř ,ale to bych prostě nebyl já kdybych neudělal pravý opak. Noha mi zklozla po okenní římse a já se chytil okna,které se začalo s vrzáním otevírat. Najednou se tam objěvil Yaro. Byl bledý jako stěna a začal zavírat okno. Svižně jsem přeskočil na strom a koukal jsem se na Yara. „Di pryč!"řekl. Viděl jsem že s ním není něco v pořádku předci když má člověk teplotu tak není tak bílí. Rychle jsem přeskočil zpátky na římsu a bleskově vnikl do Yarova pokoje. „Ne,musim si s tebou o něčem promluvit"odsekl jsem mu. Yaro se zamračil a schoulil se do rohu postele. Než jsem stihl cokoliv říct Yaro usnul. 'To není dobré'říkal jsem si sám pro sebe. Přistoupil jsem ke spícímu Yarovi a prohlížel si ho. Všechno na něm naznačovalo že je v pořádku ,ale pak jsem zaostřil na malí škrábanec na ruce.
Okolo škrábance to bylo zarudlé a sálalo z toho teplo. Chvíli jsem přemýšlel z čeho by to mohlo být a pak mi to došlo. Když Yuri skočila po Yarovi silou ho držela za zápěstí a když jsem jí od něj odhodil asi ho škrábla. Jelikož je Yuri upír měnič může měnit téměř vším co udělá.
Rychle jsem vyskočil z okna a běžel domů.
