Po obědě,který jsme neměli,jsme šli domů. Hodil jsem tašku vedle gauče a sundal jsem si tričko. Chvíli jsem hledal nějaké jiné,čisté. Když jsem konečně jedno našel vzal jsem si ho na sebe a otočil jsem se. Za mnou stál Kinashi a vrtěl hlavou. „Co zas?" vykulil jsem oči. „Ale nic....počkej chvíli... vezmu si plavky" odvrátil pobaveně zrak Kinashi a vyběhl po schodech do svého pokoje. Chvíli jsem tam jen tak stál a koukal do blba. Pak jsem přišel pod schody a čekal. „Ty plavky máš?" ozvalo se ze zhora. „Né půjdu tam na ostro" oznámil jsem co nejvážnějším tónem. Najednou mi na hlavě přistáli červeno černé plavky. Neochotně jsem se doploužil do koupelny a vzal si je. Vylezl jsem z koupelny,Kinashi už na mě čekal a mohli jsme vyrazit.
Na bazénu to bylo super. Ne jen proto, že tam bylo docela dost kluků bez trička a někteří z nich byli dokonce i hezcí,ale hlavně to začínalo vypadat, že se Kinashi po dlouhé době začíná zase začleňovat mezi normální lidi. Začali jsme se tam bavit s pětičlenou skupinkou kluků.
~Kinashi~
Bavili jsme se s pěti kluky. Byla to docela sranda,ale pak Samari a jeden z těch kluků začali blbnout a mě už bylo jasný jak to skončí. Buď toho kluka Samari vysaje nebo se s ním vyspí. A jak to dopadlo?
Ráno jsem se probudil, vešel jsem do koupelny a tam si ten kluk čistil zuby. „Ou...sorry" vyjekl jsem. Přišel jsem k Samarimu do pokoje. Samari ležel na posteli a hrál si s mobilem. „Děláš si srandu?" řekl jsem přísně. „Co tě zas kouslo?.. on neví že sme to co sme" zazářil Samari. Podíval jsem se na něj káravím pohledem „dobře no,tak aspoň vstávej ať nepřídem pozdě". Ve středu máme jen pět hodin a většinou se při těch hodinách hodně nudíme.
Přišli jsme domů kde na nás čekal táta. „Tak jak ste se tu měli?"vyzvídal. Šťouchl jsem loktem do Samariho „uplně suprově" ohnal se Samari. Po zbytek dne nás táta zasvětsoval do novích věcí. Náš táta je totiž něco jako cestovatel až na to ,že mu za to cestování platí.
A byl tu čtvrtek. Včera pozdě v noci po večeři mi bylo oznámeno,že Samari pojede na den s tátou za hranice podívat se na nějaký divoký kmen. Takže ráno jsem byl doma sám. Pěkně v klídku jsem došel do školy,kde už na mě před dveřmi třídy čekal Tsuka. „Čau" s úsměvem mě pozdravil. Pozdrav jsem mu oplatil a vešel jsem do třídy. Chvíli jsem se rozhlížel po třídě„Kde je ten novej?"zeptal jsem se otráveně. „Sekaná řikala něco ,že přijde později a že nám ho představí až po testu" vylezlo z Tsuki„proč se ptáš?". „Mám ho tu na starost" ušklíbl jsem se. Tsuko se škodolibě zasmál,ale po chvíli přestal. Zazvonilo a my museli na svá místa. První hodina, chemie. Byla to dlouhá a hlavně nudná hodina,plná prvků a věcí ktarým jsem totálně nerozuměl.
Druhá hodina matematika. Sekaná zase přišla pozdě,ale to na tom nebylo to nejlepší. Nejlepší bylo,že zapomněla nakopírovat ty testy,takže jsme nic nepsali. „No nevadí napíšeme si to jindy" řekla poníženě. Najednou jsem ucítil takoví divný pocit,jako když vám mráz přeběhne po zádech ,ale tak nějak příjemně.Někdo zaklepal na dveře. „Dále" zakřičela Sekaná. Dveře se otevřeli a do třídy přišel ten noví student. Učitelka se rozzářila „říkala jsem si kdy přijdeš". Nikdy jsem jí neviděl takhle se na někoho smát a už vůbec že by se smála na člověka s kapucou přes hlavu. Vždycky když někdy někdo měl kapucu přes hlavu tak mu hned napařila poznámku. Byly z toho cítit sušenky a že je to člověk a je to kluk. Sundal si kapucu a se skloněnou hlavou se otočil do třídy. Byl to blonďatý kluk,ale do očí jsem mu neviděl. Chvíli tam jen tak stál a Sakaná se ho tam na něco ptala. Nevím proč ,ale nemohl jsem od něj odtrhnou oči. Ani jsem neslyšel na co se ho tam ptá. Byl to divný moment,který jsem ještě nikdy nezažil. Asi po sedmi minutách se Sekaná přestala ptát,zvedla se ze židle ,stoupla si vedle toho kluka a řekla „tohle je noví student Yaro{Jaro} Aragura". Yaro se konečně podíval do třídy. Viděl jsem jak si všechny pečlivě prohlíží,ale pak se podíval na mě. Zas ten divný pocit a k tomu všemu jako by se mi zastavil i ten zbytek srdečního tepu v mém těle. Jeho oči byli fialové a prohlíželi si mě velmi dlouho. Uvědomil jsem si ,že na něj ještě pořád koukám a tak jsem se rychle podíval k zemi. „Yaro?bež si sednou tam kde je místo,prozatím vedle Kinashiho" ukázala prstem směrem ke mě. Yaro opět sklonil hlavu a potichu si přisedl. „Kinashi?! ukaž mu to tu!"řekla tím protivným tónem. Protočil jsem panenky a lehce jsem se na Yara pousmál. Ten se pokusil mi úsměv oplatit ,ale díky stresu z nového prostředí mu z toho vyšel nějaký divný úšklebek. Matika skončila a následovaly dvě hodiny výtvarné výchovy. „Ahoj, já sem Kinashi" pozdravil jsem ho hned po zazvonění. „A-ahoj ,já sem Yaro" vykoktal. Zakřenil jsem se „máš tu věci na výtvarku?". „Ne" řekl zděšeně Yaro. „Klid...já ti půjčím" uklinil jsem ho. Vešli jsme do výtvarné dílny. Yaro se ve dveřích zastavil a začal si tu místnost plnou obrazů prohlížet. „Yaro!?"zavolal jsem na něj už z místa. Yaro sebou trhl a přišel ke mě. „Sedej!"pobídl jsem ho gestem ruky. Yaro si bezeslova sedl a zase si všechno prohlížel. Netrvalo dlouho a přihnali se holky od nás ze třídy. Sesypaly se na chudáka Yara s těmi svými hloupími otázkami. Jakmile se Yara začali ptát jestli má holku z nějakého divného důvodu jsem to nemohl vydržet „zmiste!!!"ohnal jsem se vztekle po holkách. Všechny holky okamžitě zmizeli. Yaro se na mě vděčně podíval a já měl pocit, jako bych ho zachránil před smrtí.
Na obědě jsem nechtěl Yara brát mezi upíry a tak jsem si s ním sedl osamotě. „Ty nebudeš jíst?" potichu se zeptal Yaro. „Em....já už sem jedl" odpověděl jsem trochu poplašeně. Následovala trapná chvíle ticha. „Máte tu docela hezký holky" poznamenal Yaro. Při těchto slovech jsem se zakuckal smíchy„ když myslíš". Yaro se usmál „a ty....máš holku??"vyzvídal a při tom se otočil na mě. „Ne nemám....a co ty, máš?"vyzvídal jsem pro změnu zas já. Yaro se začervenal(?) „nemám".
