Nastoupila k němu do auta a slíbila si , že je to tentokrát vážně naposledy. Ani slzy , které předtím přicházely necítila , chtělo se jí spíš začít nekontrolovatelně křičet.
,,Budeme se spolu i dál bavit ?" zeptal se s jakýmsi očekáváním v hlase , ale jeho oči vypadal přesto smutně.
,,Ne." řekla , aby se ujistila , že to myslí vážně. Tón jejího hlasu o tom , ale vůbec nevypovídal.
Neodpověděl a místo toho koukal soustředěně na cestu před sebou.
,,Bude beze mě šťastná." opakoval si stále dokolo v hlavě , jeho slova , ale jakoby ztrácela význam.
,,Proč jsi to udělal ?" zeptala se a v něm jako by se něco zlomilo.
Zasloužila si někoho mnohem lepšího než je on. To si uvědomoval , jediná možnost jak jí umožnit , aby se posunula dál tak je jí ještě více zranit.
,,Protože jsem chtěl. Říkal jsem , že nejsem ten typ , že bych hovna ve stylu ,,Miluju tě" bral někdy vážně." chtěl si dát facku , ona to , ale udělala za něj
Zastavil u jejího bytu a ona bez jediného slova vyběhla z auta. Ani se neohlédla , když uviděl jak běží co nejrychleji pryč stekla mu slza po tváři.
,,Miluju tě a vždycky budu." zašeptal i když ho už neměla šanci slyšet a odjel zpátky domů
******
Vylezla z vany a kolem těla si omotala ručník. Vyčistila si zuby a šla si lehnout. Chtěla usnout a spát nekonečným spánkem , který by utěšil její bolest. To se , ale nepovedlo. Její myšlenky jí doháněly k šílenství , v hlavě viděla stále jeho záhadný úsměv a smaragdově zelené oči. Celou noc vzlykala do polštáře , takže ráno měla zarudlé a oteklé oči.
V deset hodin kdy už byla namalovaná , oblečená a najedená. Seděla v obýváku a na stehnech měla položený svůj notebook , uslyšela otevírání hlavních dveří a následně hlasy patřící Rebecce a Niallovi.
,,Chloé." přímo zapištěl a běžel jí uvěznit ve svém objetí
,,Stalo se něco ?" zeptal se po chvilce když se od sebe odtáhly
,,Ne." zalhala svému kamarádovi ,,Proč ?"
,,No , nehci ti nějak znepříjemňovat život , ale vypadáš přímo strašně."
,,Oh , děkuji." odsekla sarkasticky a protočila oči
,,Ahoj Chloé." řekla šťastně Becca a objala jí také
,,Tak co jaké to tam bylo ?" zeptala se a posadila se na sedačku
,,Byla to kastrofa." vydechnul Niall a Rebecca ho za to plácla po ruce
,,Tak trochu jsme čekali na letišti o čtyři hodiny víc , protože se ztratili kufry. V hotelu to smrdělo cigárama a to jídlo taky nebylo nejlepší. A Vánoce bez sněhu ? To nejsou Vánoce." na tváři se mu vytvořil zděšený výraz čemuž se obě zasmály
,,Jak jsi trávila Vánoce ty ?" zeptala se Rebecca a příjemně se usmála
Chvíli jsem byla s někým , o kom jsem si myslela , že mě miluje. Pohádala jsem se kvůli němu se svojí matkou a nakonec mě zlomil , jako nikdy nikdo. Dokonalé Vánoce. - tohle byla pravda , kterou nikdy nikomu nechtěla říct a tak si vymyslela vlastní verzi o nudných , ale přesto normálních Vánocích.
,,No , nic se nestalo , byla jsem jenom doma a koukala na filmy." usmála se a pokrčila rameny. Rebecca se také usmála , ale Niallovi se vytvořila mezi obočím vráska , zřejmě jí prokoukl. Jeho pohled jí znervózňoval , koukal na ní těma zářivě modrýma očima a propaloval jí díru do hlavy.
,,Mám docela hlad. Dáte si něco taky ?" odbyla , aby se vyhnula jeho pohledu
,,Ne , chceme jít na oběd." zašvitořila radostně Rebecca a podívala se na Nialla
,,Aha." chtěla do svého tónu dát více radosti , ale nepovedlo se jí to. V očích jí začali štípat slzy když si vzpomněla jak dopadl její oběd s Haroldem
******
Seděl doma na studené zemi a koukal do stěny. Nic lepšího na práci neměl , teda měl , ale neměl na to náladu. Oči měl podlité krví a vlasy na všechny strany.
Topil se ve vlastních myšlenkách jako neplavec v hlubokém jezeře. Litoval toho co udělal , ale stále si opakoval , že je to tak lepší.
Každý den se vyhýbal místům , které mu jí připomínaly.
Snažil se zapomenout a tak si našel jinou , která se jí vzhledem ani chováním nepodobala.
