Yaoi

26

"Maxi.."
"Ne"
"Maxii..!"
"Řekl jsem ne!"
"Proč ne?"
"Proč? Ty se ptáš?!" To nemyslí vážně!
"Vždyť to byla nehoda! Sám jsi to vypil"
"Ale tys to neměl mít vůbec u sebe! Kvůli tomu jsem se choval divně a říkal divné věci!" obejmul mě ze zadu "Ale bylo to hezké,...slyšet to od tebe."
"Dej mi pokoj" snažil jsem se ho odtrhnout,ale nešel."Alex-" políbil mě."No tak,Maxi nebraň se.Vzdyť to taky chceš"
"Ale ne každej den!" Zasekl se "Co!"
"Takže... ty to..opravdu...chceš?"
"Co?"
"Řekl jsi chci to každý den "
To jsem neřekl "Řekl jsem že to nechci každý den! Poslouchej ušima a nepřekrucuj věty! Vždyť jsme to dělali celou noc,proboha!"
"Já bych to klidně zvládnul"
"Ale já ne! Málem jsi mě roztrhl!"
"Hlavně že jsi se udělal víckrát jak já.." mumlal si pro sebe ale já ho slyšel "Já tě slyším ty kreténe! Jasně že jsem byl víckrát než ty! Měl jsem v sobě to afrodisiakum!"
"Ale bylo to poprvé co jsi to řekl"
"Co?"
"Že mě miluješ" zasekl jsem se."Nikdy jsi mi to neřekl,i když ti to říkám v jednom kuse.Tohle bylo poprvé kdy..." dál nemluvil.Ah...já se zblázním."Dobře...udělám to"
"Vážně??" Rozzářili se mu oči."Jo,ale..mám podmínku"
"Jakou?"
"Nebudeme to dělat dva týdny" to se zatvářil jako socha."Co?"
"Slyšel jsi.Dva týdny.Když to vydržíš dva týdny si to nedělat,tak..-"
"Tak? Co?"
"Budu s tebou spát" šel blíž ke mě "Víš že si tě můžu vzít násilím? Nebo..tě k tomu můžu přinutit?"
"Ne"
"Ale ano.Když se do toho dostaneš,nedokážeš přestat.Prostě nedokážeš odolat sexu se mnou" Co to zrovna řekl?! "To není pravda!"
"Jak myslíš.Ale co se stane když to dva týdny vydržím?"
"Ti ti to nestačí?"
"Dva týdny je moc velké pokušení." Provokativně se usmíval."Tak co chceš?"
"Když to vydržím,uděláš co ti řeknu" on věděl že nesnáším když mi někdo rozkazuje.A navíc... bůh ví,co si vymyslí."V tom případě měsíc.Když to vydržíš měsíc,přistoupím na tvoji podmínku." Nemyslel jsem že bude souhlasit ale.."Souhlasím" on souhlasil.To mě překvapilo a zároveň děsilo.Co má v plánu že přistoupil na takovou podmínku? Mám se začít bát? "Ale nesmíš uspokojit ani sám sebe"
"Co?! To si neřekl!"
"Teď už jo" zatvářil se rozzlobeně.Teď to odmítne..."Fajn! " Cože? On..on souhlasil? To ne....
"Ale splníš mi cokoliv ti řeknu" kdybych ustoupil,vyhrál by."Fajn,dohodnuto". Stejně to nevydrží.Za tři dny jsem ho pozval ka nám na film.Dívali jsme se u mě v pokoji a já myslel,že se neudrží ale díval se na telku.Schválně jsem se před ním převlékal do pižama ale on nic.Pořád koukal na telku.
Ježiši,sedí vedle mě.Mám chuť ho chytit a políbit.Chci ho strhnout na postel,chci se ho dotýkat ale...NEMŮŽU! Sakra! Musím to vydžet! To jsem si říkal celou dobu ale pak vstal a svlékl se.Převlékal se do pižama....o co mu de? Chtěl jsem se ho dotknout ale neudržel bych se.Takhle to nejde.Jestli budu v jeho blízkosti tak-...počkat..... Proč by se přede mnou převlékal? Proč mě pozval k němu domu a film? ...vím o co mu jde.Chce mě dostat.To se mu ale nepovede.
......O o 27 dní později...
Vydrž to..vydrž to...už jen jeden den...už jen jeden.
To si děláš legraci! On to fakt vydržel! To se nesmí stát! Musím ho nějak dostat ale jak? Musím něco vymyslet."Alexi?"
"No?" Otočil se na mě a já ho políbil.Líbal mě a začal mi sahat na zadek.Když jsem myslel,že už jsem ho dostal,na dveře zaklepal jeden z jeho poskoků."Co se děje?"
"Máte návštěvu" vstal a šel za ním.
"Díky" poděkoval jsem mu."Není za co.Sám jste mě o to požádal"
"Jo,musel jsem.Vím o co mu de ale už jenom jeden den"
"Takže zítra už vás nemusím vyrušovat"
"Ano."
"Mám na zítřek vylidnit dům?" Zasek jsem se."Co?"
"Nevím proč se držíte na uzdě ale musíte mít k tomu důvod a jestli je zítra den,kdy to končí......dáte mu co proto." Odkašlal jsem si "Vážně..?"
"Když jste to dělali naposled,celou noc jsem nemohl spát." ah.."Má sladký hlas,že?"
"Nevím co jste mu udělal ale celou noc..." jo,to bylo díky té lahvičce."Takže ty to víš.."
"Jo.Celý dům to ví" aha.."Tak to mu radši neříkej." Usmál se "Jsme rádi.Je to poprvé,co jste si našel kamaráda..teda přítele,který se vás nebojí.Byl jsem překvapený,když jsem viděl jak s váma mluví a jak se k vám chová.I když věděl kdo jste..nebál se vás.To proto-"
"Proto ho mám rád.Věděl kdo jsem a i tak se ke mě choval jako ke každému jinému člověku.Jako ten chlapec."
"Chlapec?"
"Jo.Když jsem byl ve školce,děti se mě báli a nechtěli si se mnou hrát.Ten chlapec byl jediný,který se mě nebál.Hledal jsem ho ale marně.Jakoby se vypařil"
"Hm......jo,toho si pamatuju"
"Vážně?"
"Jo.Když jsem pro vás přišel,hrál jste si s ním.Nechtěl jste odejít.Další den jsem vás viděl na stromě a vyfotil jsem vás pro vašeho otce.Byl rád,že máte kamaráda."
"Vážně?" Myslel jsem,že ho vůbec nezajímám.."Máš ještě tu fotku?"
"Ano,někde bude.Chcete ji přinést?"
"Ano" odešel.Šel jsem za ním a hledat tu fotku s ním.Když jsme jí našli,usmál jsem se.Oba jsme stáli na větvi a smáli se.Nepamatuju si jeho obličej,ale díky téhle fotce vím,jak vypadal."Nechte si ji"
"Vážně? Můžu?" Kývnul a já se vrátil za Maxem.Spal.Dal jsem mu pusu na čelo "Počkej si na zítřek..." usmál jsem se a přemýšlel nad přáním....Tak o co ho požádám?..ježiš já má tolik nápadů......
......už vím.Je to jedno přání a když si budu přát....
Ráno jsem se vzbudil a vedle mě ležel Alex.Sakra,usnul jsem.Pomalu jsem se zvedl,že se na dnešek vypařím z jeho dohledu ale on se vzbudil."Kam jdeš"
"N-nikam.." že by zapoměl? "Vydržel jsem to měsíc takže jsem vyhrál" nezapoměl."Ha..aha..ha.. tak co..."
"Moje přání je-" zazvonil mobil."Ano?" Zvednul jsem ho a byl to Allan.Chtěl abych se s ním sešel,ale Alex by mě nepustil.Proto jsem ho vzal s sebou."Jsi tady,,to je dobře" uvítal mě."Co se děje?"
"Musel jsem tě vidět" když to Alex slyšel,byl na pozoru "Co to má znamenat?!"
"Klid,Alexi." Podíval se na mě "Když jsem se stavil u vás,slyšel jsem jak si vaši povídají.." počkej,snad neslyšel-..."Maxi,ty.." ne,počkej,před Alexem ne! "Maxi,ty se stěhuješ?" Řekl to.Nevěděl jsem co v tu chvíli říct."Co to meleš?!" Vyjel Alex."Jasně že se nestěhuje! Tak tu nevykládej blbosti!"
"Alexi"
"Nemůže se stěhovat,protože-"
"Alexi!" Zastavil se ."Maxi?.." z mého výrazu usoudil,že to je pravda ale nechtěl se s tím smířit "Řekni že to neni pravda"
"Není to moje rozhodnutí..promiň"
"To ne..." vypadal jako by ho něco bolelo.Byl jsem to já,kdo ho zranil? "Máma se dala dohromady s tátou a stěhují se za prací takže.."
"Ne" podíval jsem se mu do očí."Nepustím tě"
"Alexi..." chytil mě za ruku a odtáhnul mě někam pryč."Alexi zastav"
"Ne"
"Kam jdeme?"
"Za vašima" cuknul jsem s sebou a vytrhnul se mu."Copak ty se chceš stěhovat?!!!" Byl naštvaný "Chceš mě tu nechat?! Opustit mě?!!"
"Samozřejmě že ne! Ale nemám jinou možnost!" Políbil mě.Nebyl to ten obvyklí polibek,tenhle byl...zbrklý."Poslouchej mě!"
"Proč bych měl?"
"Je to moje přání." A jo..na tohle jsem zapoměl."Zůstaneš se mnou,nebudeš se stěhovat"
"Víš,že to nemůžu.Navíc to přání je jen na tento den"
"Tak jdeme za vašima"
"Co? A co jim chceš jako říct?!"
"Pravdu"
"Na to zapomeň.Jestli zjistí že jsme spolu, tak-"
"Tak co?!! Odvedou tě tak jako tak! Takže mi to je jedno!"
"Ale mě ne! Ty nevíš jak se cítím,co?!"
"A ty zas nevíš jak se cítím já..." on si to nenechá vymluvit.Vzal mě za ruku a zase táhnul "Alexi,přestaň!"
"Ne." Šli jsme k nám,ale nikdo tam nebyl.Proto vzal mobil a chtěl jim zavolat,ale já mu ho vzal "Dej mi ho" tvářil se fakt děsivě."Ne" chtěl mi ho sebrat,ale já uhnul.Pak jsem běžel do koupelny a tam jsem se zamknul."Otevři!"
"Ne"
"Jestli je neotevřeš,tak je vyrazim" to neudělá.Na to by- PRÁSK a dveře byly venku."Jak..jak si.."
"Dej mi ten mobil"
"Ne! Běžel jsem zpátky do kuchyně,ale on mě chytil a přitlačil na linku."Dej mi ho!"
"Nedám! To ti nedovolím!"
"To bys radši odjel?"
"Ne.."
"Tak mi ho dej"
"Ale nemůžeš říct mámě že spolu chodíme.."
"Bojíš se?"
"Ne." Co mám dělat? "Maxi,dej mi ten mobil"...už vím.Už vím jak tomu zabránit "Jestli mi ho vezmeš,tak se s tebou rozejdu" zarazil se "Cos to řek?"
"Nemůže to vědět a jestli jí to chceš říct tak se rozejděme" nebude riskovat rozchod.Ale když jsem viděl jeho výraz...zapochyboval jsem.Vzal mi ten mobil "Takže rozchod jo?.." nevím proč ale byl jsem smutný.Nechtěl jsem se s ním rozejít ale když jsem to řekl nemohl jsem to vzít zpět."Já tě ale nenechám odejít" vytáčel to číslo "Nedělej to!" Chtěl jsem mu ho vzít ale byl jsem menší než on a když ten mobil zvednul nad sebe,nemohl jsem na něj dosáhnout."Nadám ti ho"
"A já ti nedovolím jí zavolat" vyskočil jsem a on mě otočil k němu zády a položil na linku.Držel mi ruku za zádama "To bolí!"
"Budeš se vzpírat?"
"Jo! Pokud se to dozví,tak.."
"Tak co?"
"Nemůžeš jí zavolat! Nedělej to!"
Maxi? Copak je? Slyšel jsem mámin hlas."Dobrý den,paní.Jsem Alex,Maxův kamarád.Chci vám něco říct"
"No..dobře.Za 30 minut jsem doma." A típla.A je po všem."Já tě nenávidím!" Začal jsem se kroutit "Nenávidím tě!"
"Miluju tě" zasek jsem se."Proto ti nemůžu dovolit se odstěhovat"
"A proto mě držíš přitlačeného na lince se skroucenou rukou?" Neodpovídal "Pusť mě"
"Maxi..pochop to"
"Nechci to chápat! Prostě mě pusť! "
"Ne.Utekl bys"
"To je snad jasné!"
"Nemůžu tě nechat jít" začal mi sahat pod tričko "Alexi,teď ne!" Líbal mě na krku "Alexi,dost! Přestaň!" Vytrhnul jsem se a on si mě k sobě otočil.Zase mě přitlačil na linku a držel mi ruce."Ale-!" Políbil mě.Kousl jsem ho a on se jen na chvilku zastavil,otřel si ránu o ruku a pokračoval.Bránil jsem se ale nemohl jsem ho odstrčit.Rukou mi začal sahat do kalhot "Alexi! Snad nechceš-" viděl jsem jeho výraz a něco mi došlo.On nechtěl říct mámě že spolu chodíme.On chce,aby nás viděla při tom.O co mu jde?! To neví že takhle mě máma spíš odvede?? "Alexi...prosím...prosím tě,přestaň" nahrnuli se mi slzy do očí.
Byl jsem naštvanej.Ta myšlenka,že by se Max odstěhoval..,nemohl jsem to dopustit.A on se ještě chová,jako by se chtěl odstěhovat.Nerozumím tomu.Má mě vůbec rád? Vztek jsem ventiloval na Maxe.V kuchyni jsem ho chtěl ohnout a... chtěl jsem aby nás jeho máma viděla."Alexi..,prosím... prosím tě přestaň" Jenže když jsem mu stahoval kalhoty,přestal se bránit.Že by se vzdal? Podíval jsem se mu do očí a měl je plné slz.Že by to až tak nechtěl? Pustil jsem ho a odstoupil od něj."Alexi?"
"Máš mě rád?" Zaskočilo ho to."Co?...no..kdyby ne,tak bych s tebou nedělal ty..věci..."
"Řekni..,máš,nebo nemáš?" Mlčel.Aha..takže tak to je.
Vypadal na hranici zuřivosti.Zatínal pěsti a já viděl,jak je naštvaný.Nedokázal jsem odpovědět na jeho otázku.Pořád nevím jestli ho mám rád nebo ne.Ale jedno je jisté...nechci ho ztratit."Alexi,já..-"
"To stačí" skočil mi do věty "Vyjádřil ses dost jasně." Otočil se ke dveřím "Dělej si co chceš.Nemůžu ti v tom zabránit" řekl naštvaným tónem a odešel. Chtěl jsem ho zastavit,ale moje nohy se ani nehly.Nedokázal jsem říct jediné slovo.Nedokázal jsem ho zastavit.Posadil jsem se na židli a už ani nevím o čem jsem přemýšlel ale za tu dobu přišla máma s tátou."Maxi? Proč jsou dveře dokořán?" Podívala se na mě "Stalo se něco?" Podíval jsem se jí do očí "Nevím.." táta položil tašku a sedl si ke mě "Je to kvůli stěhování?" Než jsem stačil odpovědět,máma mi skočila do věty "Jo,volal tvůj kamarád..kde je?" Kamarád?...to není kamarád...vlastně... už ani nevím,jestli něco je."Maxi,jsi divný.Neboj se,tam si taky najdeš kamarády,uvidíš.Už jsme všechno zařídili"
"O to nejde.." nechápali o čem mluvím.Sebral jsem se a šel do pokoje.Alexi... Proč? Proč jsi to udělal?