Yaoi

4

Doběhl sem domů a zabouchl dveře. Zalezl pod peřinu a snažil se na to nemyslet.Za chvíli někdo zaklepal na dveře mého pokoje "Promiň. Nevim co to do mě vjelo." Bylo mi jedno co říká. "Jdi pryč! Nechci tě vidět! "
"Chápu že si naštvaný. Opravdu se omlouvám. Už to neudělám, tak prosím...otevři dveře" začal sem brečet. "Nechci tě vidět. ZMIZ!" Zařval jsem.Pak sem slyšel jak odchází, tak jsem vstal z postele a šel ke dveřím. Nakouknul klíčovou dirkou a nikoho sem neviděl. Otevřel jsem dveře, že se porozhlédnu,jenže ty dveře se otevřely sami a za nima vykoukl Alex.Chtěl sem je hned zavřít, jenže je držel on.Otevřel je úplně dokořán a já couval do pokoje."Nech mě být!" Neposlouchal a šel dál"Slyšíš?! To ti to nestačilo? ! " nic neříkal a jen šel blíž a blíž. Vyběhl jsem okolo něj a běžel ke dveřím, jenže on mě zastavil tím,že mě zezadu obejmul "Pusť mě. Nesahej na mě! " vrtěl sem se."Promiň. V tu dobu jsem myslel na úplně něco jinýho." Omlouval se.Cítil jsem jak mi na krk něco káplo.Že by to byly slzy? Otočil jsem se k němu a sáhl mu na tvář "Nebreč" bylo mi ho líto "Jasně že sem naštvanej.Vždyť jsi mě..pronásledoval a..a.." chytil mě za tvář obouma rukama "Promiň. Už se to nestame.Slibuju." jeho oči a jeho slova byly tak přesvědčivé, že jsem tomu uvěřil. "Víš co?" Zeptal se mě "Pojď se mnou" vzal mě za ruku a odtáhl z domu.Vzal mě na nějaký kopec kde tekla řeka a v dálce byl vidět most.Sedl jsem si na trávu a on vdle mě. Už se setmělo a tak sme pozorovali jezdící auta po mostě. Alex se z ničeho nic zvedl a šel k řece. Ohnul se a otočil se na mě.Zvedl pravou ruku nahoru a mě došlo že něco drží. Byla to rachejtle.Vystřelil jí na oblohu a ta se rozprskla.Zeleno žluto modrá...takovou barvu měla. Pak šel ke mě a sednul si vedle mě. Byl jsem překvapený, jako co to mělo znamenat? "Co to bylo?" Zeptal jsem se se skromností."Moje omluva.Tímto se ti omlouvám" když to dořek,byl jsem tak neuvěřitelně šťastný, že jsem mu dal pusu na tvář. On se na mě ukvapeně podíval "Co.."
"Díky" poděkoval jsem mu "Tohle pro mě ještě nikdo nikdy neudělal. Opravdu moc děkuju"

On mi dal pusu! On! Ten,který mě pořád odmítal! A jen proto,že jsem vypustil rachejtli?!... Asi to budu dělat častěji. Uculil jsem se a políbil ho "To já děkuju. Že si mi odpustil"

Vypadal tak mile.A ten jeho úsměv...um..k nezaplacení.