Nikdo neví, co jí trápí

Dejve drž hubu!

Do pokoje mi vtrhl táta: ,,Meliso, teď mě poslouchej! Zítra pudeš normálně do školy a opovaž se někomu něco říct! Jestli se dozvim, že jsi o tom jen pípla, víš co tě čeká!'' vyhrožoval táta.
,,Co mě čeká hmm? Zase mě zmlátíš? Co?''odcekla jsem drze.
Za to mi přiletěla facka. Jen jsem se na tátu koukla a zamouřila oči. ,,Uklidni se! Zejtra pudeš do školy a ani necekneš, jasný?!''vyhrožoval.
,,Jo, jasný!'' řekla jsem ironicky.

Ráno jsem se probudila. Byla jsem odvázaná. Oblékla jsem se a šla do koupelny. Když jsem vyšla, popadla jsem tašku a šla dolu. Zamířila jsem si to ke dveřím, ale Ben mě chytl za ruku. ,,Měj se hezky!'' cedil mezi zuby. ,,Děkuju!'' řekla jsem naštvaně. Pak mě pustil.

Celou cestu mě ta ruka bolela. Vešla jsem do školy a potkala Dejva (Dejv -, Melisa ~)
-Ahoj
~Ahoj
-Meliso, já..
~Ticho Dejve. Prosim, hlavně mi slib, že to nikomu neřekneš!
-Ale to nejde, když tě týrá!
~Jo, ale kdyby se dozvěděl, že to víš, tak..
-Tak by tě zmlátil?
~Jo!
-Ale takhle to nejde.
~Jde. Hele, dala jsem to jednou, dám to znova.
-Meli. To nevydržim.
~Dejve! Drž hubu. Prosim.
Řekla jsem rázně.
Dejv jen sklopil oči.
~Sorry, ale jinak to nejde.
-Šlo by.
~Ne a tečka.

Pak jsme odešli do třídy.

************************************

Po cestě domů jsem se koukla na svoje ruce, byly samá modřina.
Před domem stál táta. Obešla jsem ho a vešla do domu. Chvátala jsem nahoru. Vlezla jsem do pokoje, ale nezamkla jsem se.
Šel hned za mnou. Otevřel dveře ,,Hodná holka!''a zlomyslně se usmál. ,,No.. a co se mnou bude teď?'' zeptala jsem se drze.
,,Nic. Tady budeš a bude to jako dneska!''
,,Super. Takže jen mlácení a vyhrožování?'' odcekla jsem.
Přiletěla facka. Vytahl mě za ruku na nohy ,,Koukej se chovat mile!''
,,A co mi uděláš? Už jsem si celkem zvykla víš?''
za to přiletěla facka a já myslela, že se nevzpamatuju. ,,Tohle by ti mohlo stačit jako důkaz, hmmm.." a odešel.

Odhodlala jsem se! Vzala jsem mobil a vytočila Dejva (Dejv -, Meli ~)
-Prosim?
~Ahoj, tady Melisa.
-Ahoj, ty můžeš volat?
~Ne, ale já ho poslouchat nebudu.
-Meli, neryskuj.
~A co mi udělá?
-Nevim. Hele já to nedám. Já zavolám sociálku..
~Dejvide opovaž se. Drž jazyk za zuby a všechno bude OK.
-Nebo KO... Meli prosim
~Dejve ne. Ubližuje mě, tobě to může bejt vlastně jedno.
-Melis...
Najednou jsem slyšlea kroky..
~Dejve chvilku mlč..otec..
táta vtrhl do pokoje, stihla jsem položit mobil a vzít notebook..
,,Co to tu děláš?'' ,,Hledám úkoly.''
,,Tak ukaž!'' rozkázal.
Dala jsem mu to. ,,Tohle jsou úkoly?''
,,Ne... jasně že jo.. na občanku..''
dostala jsem facku..
,,Neodmlouvej!''
,,Já nic neřekla.''
Vzal mě za ruku a mačkal ji ,,Tak hele slečno, budeš se chovat, jak jsme se domluvili. Jinak to bude špatný!''
,,Jasně.'' další facka.
,,Pusť mi tu ruku!'' zařvala jsem.
A zase facka. Ale tentokrát i rána do břicha. ,,Copak jsem boxovací pytel?'' zeptala jsem se drze..
,,Ne, ale můžeš být.''
a odešel.

Vzala jsem mobil.. ,,Jsi tam?"
-Jo..
~Dejve.. já se ho bojim
-Meli nebreč...
~Dal mi ránu do břicha..
-Děláš si ze mě prdel?
~Pls.. musim končit, ale zejtra si ve škole promluvíme..''
-Ok..
~Tak ahoj
-Pa

Flákla jsem mobilem a začala brečet

***********************************

Během večera a noci, co táta přišel jsem dostala cca 50 facek, 20ran do břicha a přibilo mi snad 100 modřin na ruce..

Už je to asi fakt moc..

Děkuji za přečtení 😍
Vote a komenty potěší :*