Danke

763 88 0
                                    

Cesta byla dlouhá a vyčerpávající. Když dorazili do hotelu, byli celí přelámaní a měli pocit, že mají zadky do čtverečku. Castiel měl své havraní vlasy rozcuchanější víc než obvykle, svůj oblek měl úplně pomačkaný, ale stejně vypadal zatraceně přitažlivě. Dean, když si ho prohlédl, zapřemýšlel, jestli v tom kufru, co sebou táhne, má i něco jiného než ty své zatracené obleky, protože až teď si uvědomil, že svého přítele snad v ničem jiném nikdy neviděl.

Majitelka malého penzionu, kde měl Dean zaplacené ubytování, je uvítala s Rakouskou pohostinností a tím správným nadšením. Ukázala jim jejich pokoj, jídelnu a informovala je o tom, kdy že je snídaně. Celé to nakonec ještě uzavřela přáním příjemného pobytu a pěkných líbánek. Dean proklel to, že paní domácí předtím, když pobyt objednával a bláhově si myslel, že tu bude s Lisou, řekl, o jaký druh dovolené se jedná. Teď si ta Rakušanka zřejmě myslí, že Cas je jeho manžel. Dean ji chtěl vysvětlit situaci, ale než stačil ze sebe svou lámanou němčinou něco vykoktat, Castiel jednoduše poděkoval a vzal si od Frau Gabriely klíčky od pokoje. Nerozuměl jeho přítel všemu, co paní domácí říkala a umí pouze pár slovíček, mezi které patří „Danke"? Nebo tomu celému rozuměl, ale rozhodl se věci nekomplikovat a paní domácí nechat, ať si myslí, co chce?

Jejich pokoj byl úplně nahoře se sešikmenou střechou, vcelku malý, ale zato útulný s obrovským letištěm, na kterém se oba muži mohli rozvalovat a nebát se nechtěného fyzického kontaktu. Okamžitě sebou také na tu postel plácli ubití z cesty. Dean téměř hned poté usnul a probudil se až druhý den na snídani.


  Svatební cesta  Kde žijí příběhy. Začni objevovat