Přesvědčená✔

4.Kapitola - Dalmatini

Princezna Victorie

V zámku se nudím. Celé dny jen vysedávám v komnatách a hledím do knížek. Když už mám hodinu etikety nebo francouštiny, učitelé mi vysvětlují to, co já už dávno vím, takže chodit na ně je zbytečné. Odtrhla jsem se od okna, z kterého jsem se dívala do zahrady a moje oči směřovali na stáje. Odešla jsem z pokoje a vydala se za strážemi, kde zase jsou?

„Stráže?" zavolala jsem a hned ke mne přispěchalo několik mužů.

„Připravte mi koně a ať se v mé komnatě zastaví služebné." rozkázala jsem, obrátila se na podpatku a vrátila se zpět do komnaty.

Zachvilku přispěchaly služebné a v rukou držely několik šatů, abych si vybrala jaké chci. Nemusela jsem dlouho vybírat a za chvilku už jsem na sobě měla lehce zašedlé fialové šaty, které skvěle doplňoval velký modrý kloubok, fialový kabátek a sněhobílí šátek omotaný kolem krku.

Když jsem procházela stáje a vybírala si svého koně, kterým pojedu na trh, nemohla jsem se rozhodnout mezi čistokrevným hnědákem nebo bílím koněm s velmi rozsáhlým rodokmenem. Když už jsem si všimla, že jeden ze stráží protočil oči, prostě jsem ukázala na jednoho z nich. Můj prst ukazoval na čistokrevného hnědáka.

Cesta na trh nebyla vůbec dlouhá. Na koni to šlo raz dva, ale po nerovné cestě se jelo špatně, příště pojedu kočárem. Na zámku máme asi tři. Já jezdím nejraději...já..nepamatuju si, že bych v nějakém jela. To je jedno.

Z přemýšlení mne vytrhlo až město. Dojeli jsme do města a kolem nás se rozprostřel hotový chaos. Plno lidí, stánků a malých dětí, které pobíhaly kolem svých matek a otravovaly, že chtějí koupit toto a tamto...!

Všichni lidé začali ustupovat, když jsme s koňmi vjeli mezi trhy. Bohužel mi stráže oznámili, že budu muset z koně slézt, protože by mohl rozbořit stánky. Hodila jsem po něj nenávistný a zlý výraz, ale z koně slezla. V tom okamžiku se na mě začly valit masy lidí.

„Princezno Victorie, princezno..." křičeli jeden přes druhého a chtěli si na mne sáhnout, a pár jedinců mne dokonce prosilo o pár peněz. V žádném případě. Stráže se na ně hned vrhli a pomalu je ode mne začali odstrkovat. Já jsem tam byla namačkaná jako sardinka a můj velký klobouk se mi posunul do čela. Tak toto ne!

„Uklidněte se, copak nevidíte, že prochází princezna." zařval někdo za mně. Otočila jsem se a spatřila nějakou stařenu. Nevěnovala jsem jí pozornost a prošla mezi lidmi.

Kolem mě se vždy lidé odtáhli, abych mohla v klidu projít, takhle jsem si prošla celé trhy. Bohužel mne nic nezaujalo. Laciné látky, ošklivá zelenina, ručně vyrobené vázy, kterých jsem mohla mít milion, ale neměla, protože bylo otřesné..počkat, tamhle v zadu něco je.

Prošla jsem rychle ke skoro poslednímu stánku a pevně se usmála. To co jsem viděla jsem musela mít.

„Jsou čistokrevní? Mají rodokmen? Jsou doufám královsky vychováni..." ptala jsem se prodavače, který stál u stánku, kde se prodávali ty nejkrásnější dalmatini, které jsem kdy viděla.

„Samozřejmě že jsou, jsou přivezeni až z daléké Etynské říše." řek prodavač. O Etynské říši jsem slyšela, je to bohatá říše, takže by své zboží jen tak neprodávali za levno. Tomu prodavači jsem věřila, nevím proč, ale bylo to tak.

„Dobrá, beru dva." řekla jsem a lidé zatajili dech. Dalmatini byli obvykle drazí, ale já je bezproblému zaplatila a vydala se na zpáteční cestu do zámku.

___________________________

Konečně je tu nová kapitola. Omlouvám se za denní zpoždění, ale včera už jsem ji nestihla vydat. (Na obrázku, jak asi vypadala dnes Victorie + stejně je i na coveru příběhu).

Co říkáte na dalmatini? Mají snad Victorii nahradit vlčici Lily? Taky jste si mysleli, že se na trhách setká s Benem? Popravdě, nejdřív to byl můj úmysl, ale řekla jsem si, že by to bylo moc narychlo :D

Pokud se vám kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář ♥. Omlouvám se za vyskytnuté chyby a přeji příjemné čtení.