Parkerovi

Chapter 5

New York

,,Mami, no tak," zasmála jsem se a pokusila se dostat z jejího objetí. Mamka mi to umožnila. Koukala se na mě s úsměvem a utírala si slzy. 

,,Strašně ráda vás zase vidím," pronesla a tentokrát se v jejím objetí objevil Sam. Ten se usmíval jako měsíček a mamku více v náruči stiskl.

,,Tak bychom už mohli jít. Vaši už na nás určitě čekají s obědem," ozval se taťka a poplácal Sama po rameni. Všichni jsme souhlasili a tak jsme se vydali z letiště. Sam s tátou ochotně nesli kufry a přitom si povídali o nějakém zápase, na který by chtěli společně vyrazit. 

,,A jak je vlastně v Evropě? Chystali jsme se s tvým otcem vyrazit na menší dovolenou, do Belgie. A neboj, určitě bychom se zastavili i u vás," mrkla na mě vesele. Zasmála jsem se a rukou ji objala kolem ramen. 

,,U nás jste vždy vítaní, mamko," řekla jsem a vtiskla ji polibek na tvář. 

Došli jsme k autu, které bylo zaparkované hned vedle letiště. Táta se Samem naložili kufry do auta. Táta si sedl na místo řidiče a máma na místo spolujezdce, takže jsme si museli se Samem sednout dozadu. 

,,Tak, připásejte se děti a můžeme vyrazit," řekl táta. Se Samem jsme se na sebe pobaveně podívali a vyprskli jsme smíchy. Asi jsme se totiž oba vrátili do dětství, kdy nám rodiče říkali, co máme a co nemáme dělat. Táta se ušklíbl a mamka se zahihňala. Udělali jsme, o co nás táta požádal a připásali se. Táta nastartoval a vyrazil od letiště směrem k Parkerovým. 

____________

,,Same, Same," ozval se hluk ode dveří, hned v ten moment, co jsme zazvonili na zvonek. Dveře se otevřely a z nich se vyřítila Anna, která byla rok od roku krásnější. Už to nebyla ta malá holčička, kterou jsem potkala na své letní brigádě. Už to byla slečna, jak se patří. I Ben vyrostl. Pořád mu však ve tváři zůstal ten roztomilý kukuč, který z něho dělal neviňátko. 

Oba hned objali Sama. Ten jim objetí hned opětoval. Byl to nádherný pohled. Děti se po chvíli podívaly na mě a také mě běžely obejmout. 

,,Mně se po vás tak stýskalo," pronesla jsem a oba si je prohlédla. 

,,I vy nám jste strašně chyběli," odpověděla mi Anna a chytla mě za ruku, aby mě odtáhla do domu. Odtáhla mě do kuchyně, kde už čekala Samova mamka, která mě také objala. Ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitla v objetí Samova táty. Překvapení! Pan Parker mě měl docela rád. Překvapilo vás to? Mě teda ano. 

,,Konečně jste zpátky doma," pronesl a vedl mě na terasu, kde byl připravený oběd a kde už seděla mamka s tátou. 

,,Jo, taky jsme rádi, že jsme tu," pronesla jsem s úsměvem a sedla jsem si naproti mé mamce. 

,,Doufám, že vám bude chutnat steak se salátem a pečivem. Nechtěla jsem moc vyvářet, protože je vedro." 

,,Vůbec ne. Mám hlad jako vlk," ozval se najednou Samův hlas. Zasmála jsem se a otočila jsem se na něj. 

,,Jak to děláš, že se vždycky objevíš, když se servíruje jídlo?" zeptala jsem se ho pobaveně. Všichni u stolu se zasmáli, včetně Sama, který si sedal na židli vedle mě. 

,,To víš, drahoušku. Mám takový šestý smysl," odpověděl mi a položil svou ruku na mé stehno. 

,,Dost řečí. Jdeme jíst," pronesl pan Parker a jako první se pustil do jídla. 

  ____________ 

,,Tati, pojď si se mnou zakopat," prosil Ben pana Parkera. Ten se jenom zasmál a zakroutil hlavou. 

,,Ale kdepak. Vždyť to neumím," smál se. Ben si však nedal říct a pořád ho přemlouval. ,,No dobře, ale jenom na chvilku." Pak se zvedl a šel s Benem na trávník. 

,,A jak se ti vede v práci, Amy? Slyšela jsem, že tam jsi nejmladší," zeptala  se paní Parkerová. 

,,Jo, jsem tam nejmladší. Ale nějak si nestěžuji. Jenom je těžší s nimi navázat nějaké téma. Všichni už mají děti a domy, takže si mezi sebou mají o čem povídat a protože já nemám ani jedno, je těžší se s nimi bavit o normálních věcech," odpověděla jsem ji. Vycítila jsem na sobě Samův pohled. Podívala jsem se na něj a pousmála se. On se však vůbec neusmál a vypadalo to, že o něčem přemýšlí. 

,,Mami, mami! Tatínek upadl a vůbec mě nevnímá," přiběhl k nám brečící Ben. Všichni jsme si vyměnili vyděšené pohledy. První, kdo se pořádně vzpamatoval byl Sam, který vyletěl ze židle a běžel za svým tátou, který opravdu ležel na zemi. Sam se nad ním naklonil a pak začal rychle jednat. Dal svého otce do stabilizované polohy a s panickou hrůzou se na nás podíval. 

,,Rychle, zavolejte sanitku!" zařval na nás. Rychle jsem sáhla po mobilu a udělala jsem, co chtěl. Za Samem se rozeběhla i jeho mamka a můj taťka. Moje mamka vzala děti domů, aby neviděly, co se děje. 

,,Dobrý den. Potřebuji sanitku. Okamžitě!" 

  ____________ 

Drama... Co si myslíte, že se stane?