Parkerovi

Chapter 3

O dva dny později

,,Neboj, mami. Budeme tam přesně v tolik, kolik jsem ti psala," uklidňovala jsem svoji mamku do telefonu.

,,Dobře, ale kdyby nastala nějaká změna, tak mi dáš vědět, že ano?" zeptala se mě snad po sté. Nahlas jsem si povzdechla a z lednice jsem vytáhla věci na tousty, které jsem zrovna dělala k večeři. Dneska mě čeká ještě dlouhá noc, jelikož musím začít pomalu balit. Do New Yorku sice jedeme až za tři dny, ale radši je udělat věci dříve než později.

,,Neboj se. Se Samem nechystáme žádnou přepadovku. Prostě přijedeme, chvíli u vás pobudeme a pak se zase vrátíme domů. Není na tom nic složitého," odpověděla jsem ji.

,,No to ne. Nemyslete si, že přijedete a pak hned zase odjedete. Poslední dobou nás moc zanedbáváte. Třeba Ana s Benem se vás prý nemůžou dočkat. Takže s rychlým odjezdem nepočítejte," rozčilovala se.

,,Tak promiň, ale se Samem jsme měli spoustu práce a ..."

,,No jo, vy dva a ta vaše práce. Místo toho, abyste se pokoušeli o miminko, tak pracujete, to vám přijde normální?"

,,Mami, nezačínej s tím zase! Myslím, že tohle téma jsme už probraly," řekla jsem ji a můj hlas se o oktávu zvýšil. V tom jsem  se na mých bocích ucítila Samovy ruce. Nepatrně jsem otočila hlavu a opětovala jsem mu úsměv, který mi věnoval. Přitiskl si mě k sobě co nejblíže. Krk mi začal posévat polibky a já jsem měla co dělat, abych se soustředila na věci, které mi do telefonu říkala mamka.

,,Mami, já se o tom s tebou nehodlám bavit. Zavolám ti pozítří, aby jsi neměla strach z toho, že tě překvapíme," řekla jsem ji. Mamka si na druhé straně povzdychla, tak jak to dělá pokaždé, když u mě s tímto tématem nepochodí.

,,Dobře. Pozdravuj Sama a mějte se."

,,Taky pozdravuj a ahoj," ukončila jsem hovor a otočila se na Sama. On se na mě usmál a pohladil mě po tváři.

,,Tvoje mamka zase měla proslov o miminku, že?" zeptal se mě a přitom mě pozorně pozoroval. Přikývla jsem a objala jsem ho kolem krku.

,,Přesně tak. Moc se zajímáme o práci a málo o rodinu," povzdechla jsem si.

,,Tohle taky slýchávám od mamky a možná bychom si o tom mohli popovídat," řekl a pak mě něžně políbil.

,,Cože?" zeptala jsem se ho s úžasem v hlase.  

,,Slyšela jsi mě dobře. Co kdybychom si sedli a probrali celou tu záležitost? Popravdě, už se také cítím na to být táta. Když vidím Jacka a Grace, jak jsou šťastní, tak si říkám, proč bychom takhle nemohli být šťastní i my? S miminkem?" zeptal se mě a přitom jeho dlaň neopustila mou tvář. Nevěřícně jsem se na něj koukala.

,,Ty by jsi chtěl mít se mnou miminko?"

,,A s kým jiným?" zasmál se. ,,Jasně že s tebou, prdelko. Nemusíme to rozhodnutí uspěchat. Máme celé léto na to se nějak rozhodnout. Ale teď, mám hlad, takže by jsme mohli dokončit ty tousty." Zasmála jsem se a políbila jsem ho. 

,,Už jsem ti řekla, že jsi ten nejdokonalejší chlap, kterého jsem kdy potkala?" zeptala jsem se ho a rukou zajela do jeho vlasů. 

,,Řekla, ale myslím, že to nebude vadit, když to budeš opakovat každý den. Mému egu to jenom prospěje," mrkl na mě. Pouze jsem se ušklíbla a pak se od něj odtáhla. 

,,Tak, pojďme udělat to jídlo, když jsi tak hladový," poplácal jsem ho po rameni a otočila se čelem ke kuchyňskému pultu. On mi poplácaní vrátil, ale na jinou část těla. 

,,Máte pravdu, paní Parkerová. Mám strašný hlad," řekl tím svým svůdným hlasem a já jsem byla opět ztracená.  

____________________

Ahoj!

Tak tady se k ničemu začíná schylovat ☺ ... Jestli si ale myslíte, že to s miminkem bude tak jednoduché, tak se mýlíte... ;) :D

Mám Vás ráda. ♥♥♥