Ani bohatí nežijí jako bohové

Překvapení?

Stojíme před mojí nejoblíbenější kavárnou.

Jsem hodně nervózní. Co mi chce dát či oznámit? Normálně bych se těšila, ale teď se bojím, co příjde.

„Pojď za mnou,“ řekne a vydá se ke vchodu.

„Stůj, musím ti něco říct!“ křiknu na něj a chytnu ho za ruku.

Chci mu to říct dřív než on to svoje.

„Co?“ otočí se na mě.

„Nevím jak ti to říct, ale tohle ti snad napoví,“ podám mu snímek z rengenu, kde je dítě, které nosím pod srdcem.

„Co to je?“ podívá se na mě zmateně.

„Naše dítě,“ řeknu mu s úsměvem.

Vypadá hodně překvapeně. Probíhá v něm vnitřní boj, poznám to na něm.

„Ty nejsi šťastný?“ ptám se.

Sice jsme dítě spolu nikdy neplánovali, ale myslím si, že je to pěkné překvapení. Dokážeme se o něj postarat.

„Asi jsem ti měl ukázat první mé překvapení,“ podotkne smutně.

Jsem zmatená. Co se děje?

Vcházíme do kavárny a Josh jede ke stolu, kde sedí černovlasá afroameričanka. Obejme ji. Známá, říkám si v duchu.

„Niky, rád bych ti někoho představil,“ otočí se ke mě a pak zpět na tu dívku.