Ani bohatí nežijí jako bohové

Schůzka

Já jsem Nika Janová. Sedím na okenním parapetu ve svém pokoji a sleduji ranní shon v tomto živém městečku. Lidé někam neustále spěchají, pobíhají sem a tam. Ačkoliv se nenacházím úplně v centrum, je zde rušno.

Dnes nemusím do školy, je sobota. Ráda sedávám na tomto místě, mívám zde přemýšlecí náladu, často zde přemýšlím nad životem různých lidí. Pozoruji jejich chování.

Dopiji kávu a přejdu k psacímu stolu, tam odložím hrnek a dojdu ke skříni s oblečením. Na sebe hodím černé džíny, bílou košili a červený svetřík. Celý outfit doplním červeným kloboučkem, zlatým křížem a naušnicemi. Zlaté doplňky volím ráda, připadají mi elegantní a krásně sedí k mým dlouhým blond vlasům. Vlasy nechám jen tak rozpuštěné.

Přejdu ke dveří a nazuji si černé kotníkové lodičky.

Mám se sejít s mým přítelem na místě, kde jsme se potkali. Těším se na něj déle jak týden, jsme se neviděli. Jmenuje se Josh Nimber. Chodíme spolu už přes rok. Nevadí mi, že není tak bohatý jako já, to vadilo vždy jen mému otci, ale nikdy mu to nedal najevo. Myslím si, že v lásce nehrají peníze žádnou roli.

Lidé mi často říkají, že jsem hezká, bohatá holka, a co víc si přát. Takovým lidem bych přála, znát pocit toho, že i když jste bohatí s určitou situací, nemůžete nic udělat. Existují však i lidé, kteří mi říkají že jsem holčička, za kterou její zazobaný tatínek dělá vše. Takové lidi bytostně nesnáším. Já jsem chodila, již od svých třinácti let pomáhat mé matce do práce. Kamarádům či kamarádkám hlídala děti. Z čehož vyplývá, že já nejsem tatínkova holčička.I když mám s otcem velmi blízký vztah, tak mě přes jeho finance vedl k nějakým zkušenostem a snaze vydělat si peníze. Největší radost mi však vždy dělalo plnit cizí sny či pomáhat lidem v mém okolí.

,,Ahoj," přeruší mě z přemýšlení Joshuv hlas.

,,Čauky," odpovím a zavěsím se mu za krk. Políbí ho a vnímám jeho jedinečnou vůni a přítomnost.