Gamer

I. - Nonšalant

Pomalu jsem nabírala vědomí. Všechno mně strašně bolelo, krk jsem měla ztuhlý a ruce dané nepřirozeně za má záda.

Pokusila jsem se o ně opřít, ale něco mi v tom bránilo.

Až teď jsem opatrně otevřela oči a ztuhla. Ležela jsem na udusané hlíně a koukala na síť přetáhlou přes vchod. Ruce jsem měla svázané tlustým provazem a kolem nohou jsem měla okovy připevněné ke skále za mnou.

Opřela jsem se o rameno a zvedla se. Sykla jsem bolestí, když mi hlasitě ruplo v zádech, jak jsem změnila polohu po dlouhé době v tak nepřirozené poloze.
,,Ahoj."
Vyjekla jsem a kdybych mohla, tak bych uskočila. Ten hlas se ozval přímo přede mnou, proto jsem se tam zadívala a spatřila kluka s havraními modro-černými vlasy a hlubokýma zlatýma očima. Pleť měl mírně opálenou, jeho postava byla štíhlá, ale pod přiléhavým trikě se mu rýsovaly svaly.
,,Ehm..." Zahuhlala jsem skrz slinami nasáklý roubík.
,,Našli tě mí hoši při prohledávání pastí na velké šelmy. Byli dost překvapení, musím říct. A ty jsi hubená, nenakrmila bys ani sama sebe."
Zamračila jsem a zafuněla. Kluk se zasmál.
,,Nevíme, jestli zi máme věřit nebo ne. Vypadáš jako jedna ze Skalních...ale tam se dívky moc nevyskytujou a ty jsi daleko od Bílých hor."
Civěla jsem na něj jako na blázna a chtěla aspoň zkusit zahuhlat odpověď, ale nepovedlo se mi.
,,Nevíme, jestli umíš kouzlit, proto máš stále v puse roubík, jinak bys mi tady už cvrlikala, odkud to sakra jsi."
Protočila jsem panenky a otočila jsem se k němu zády. Lehla jsem si na bok a zavřela oči.
Takže tady budu svázaná až do konce života jako nějaký prase.
Oči se mi zalily slzami. Mohla jsem bylt doma a vklidu hrát hry, místo toho jsem TADY, uvězněná a neschopná. Nevím kde jsem, kdo jsem a co umím.
Nevím nic.
,,Nevíme, jestli umíš kouzlit..."
V hlavě mi probleskl nápad. Jsem ve světě, kde kouzla existují, takže technicky vzato můžu umět kouzlit i já.
Zavřela jsem oči a ze všech zbývajících sil a plamene naděje jsem se snažila kouzlit, ale nic se nedělo.

Po třech hodinách jsem to vzdala. Svaly jsem měla bolavé od toho, jak jsem je stále napínala v naději, že ty provazy přetrhnu, přepálím, cokoliv.

Uběhly další dva dny. Byla jsem neskutečně hladová, moje čelist byla tak ztuhlá, že jsem se bála, že do konce života budu chldit s otevřenou pusou. Ruce jsem měla odkrvené a dávno jsem v nich ztratila cit. Nohy to ještě jakžtakž zvládaly.
Slunce pražilo a i tady bylo strašné dusno. Krk jsem měla vyprahlý, protože jsem nedostala napít, před očima byl můj svět rozmazaný a nejasný. Brzy asi dostanu halucinace a totálně se pomátnu.
Měla jsem hlad, unavená a oslabená jsem nemohla ani vstát.
Náhle se před mýma očima zjevila zářící kulička. Cukla jsem s sebou, ale pak jsem pochopil, že to jsou jen halušky.
,,Mohu ti zachránit život...Jmenuji se Kyra, jsem ochráňkyně těchto lesů, ale nejsem hmotná, abych ho mohla chránit vlastním tělem. Budeš má hostitelka?"
Jelikož jsem si myslela, že je to jen přelud, kývla jsem a malinká záře se ještě více rozzářila, zavýskla a vletěla do mně.
Tělem se mi rozlilo teplo, okovy se rozpadly a roubík mi zmizel.
Zavrněla jsem, náhle plná sil. Zvedla jsem se, oprášila si oblečení a zašklebila se.
Kopla jsem do mříže před vchodem.
Ve vesnici nastala panika.
Rozhodla jsem se jednat.

Další díl je tu jako na koni! :D Ne, kecám, zrvalo mi to dlouho ;D doufám, že se líbí! :3
*HorrorMichelle*