Hudbou k Lásce

2. Část

Kráčel jsem za Chaem neznámo kam. Už několikrát jsem se pokoušel vyzvídat, ale odpovědi jsem se nedočkal. "Heeej! Tak kam to teda míříme?" Cha se jen otočil a věnoval mi jeden ze svých zářivých úsměvů a dál pokračoval ve své hopkavé chůzi. Má podrážděná nálada se zhoršovala, kvůli pozdním hodinám a únavě. Zastavil jsem se na místě jako zamražený. Cha šel ještě kousek dále, než zaregistroval mou nerozhodnost. "Kime? Co se děje?"
"Hele... Je už pozdě, chladno, jsem unavený. Vážně se mi už nechce jít dál."
Otočil jsem se, připravený opustit potemnělou uličku. Ale pevný stisk na mé paži mě zastavil.

No to si ze mě dělá srandu! Tak já ho konečně vytáhnu ven a on to chce hned vzdát? Tak to teda ne! Stiskl jsem mu ruku a opatrně s ní, v rámci možností, trhl. Kim se s tichým vypísknutím otočil čelem ke mně a zahleděl se mi do očí. "Co to děláš?" "Když už jsme jednou venku, tak to nekaz. Ten bar už je jenom kousek odsud...... a jestli nepůjdeš, tak tě budu celou dobu otravovat!" Ukázal jsem mu svůj vztyčený ukazováček a pomalu s ním kýval ze strany na stranu. Kim se po chvilce začal smát a já se k němu přidal. "Tak dobře. Když už je to teda jenom kousek. .." "Díky. Jsi nejlepší!"

Vzdal jsem to a vydal se s ním, aniž bych postřehl, že stále svou rukou neopustil mou paži. Určitá část mě mu vlastně nikdy nedokázala odolat a vždy jsem se nechal přemluvit. Ale stále více mě štval Leo, který se až v nebezpečné blízkosti motal kolem MÉHO Cha. To samé platilo samozřejmě i o ostatních členech skupiny, ale jejich záměry se daly snadno přečíst, zatímco Leo byl nevyzpytatelný ve všem kromě reakce na zvířata a děti. Plus na Kena, kterého s velkou oblibou kopal do zadní části těla. "Jsme tady!" Zakřičel můj "věznitel" tak nahlas, že mi z úst unikl jeden ne zrovna mužný výkřik.

Když Cha konečně přešel záchvat smíchu a mě chuť ho zpohlavkovat, vstoupili jsme dovnitř malé, nijak extra udržované budovy. Ale v okamžik, kdy jsem spatřil, jak to vypadá uvnitř, zůstal jsem stát s pootevřenou pusou.

Kim nad něčím usilovně přemýšlel, takže si ani nevšiml, že už stojíme před menší budovou. Nenápadně jsem se k němu ještě trochu přiblížil a s plných plic zakřičel. "Jsme tady!" Leknutím trochu nadskočil a vypískl jako malá holka. "Hahaha! Kdyby, haha... kdyby ses teď viděl!" Na jeho tváři bylo jasně vidět, že by mě nejradši zabil, pokud se okamžitě nepřestanu smát, ale já prostě nemohl přestat. Po asi dvou minutovém záchvatu smíchu jsem se konečně uklidnil. Spolu s Kimem jsme vstoupili do klubu, o kterém jsem slyšel, že zde mají ten nejlepší alkohol ve městě. Musím uznat, že i když není z venku budova nijak zvlášť hezká, uvnitř je překvapivě moderně zařízená. Naproti nás stál maličký bar, ke kterému vedla cesta přes taneční parket. Vedle nás stálo podium, na kterém stál DJ a pouštěl hudbu. Vzal jsem Kima za ruku a dotáhl ho k baru, kde jsem nám okamžitě objednal skleničku saké. I když Kim nejdříve protestoval, po chvilce to vzdal a sklenku pálivého alkoholu do sebe přeci jen kopnul.

Kopl jsem do sebe další skleničku, až jsem již málem ztrácel pojem o jejich množství. Naštěstí mi je celkem dobře známá má hranice, takže jsem již další nabídnutou dávku odmítl.

"To je škoda... Teprve jsme začali a ty už chceš skončit?" Podivil se zklamaně Cha, který vypadal, že na něj saké nemá žádný účinek.

"Jo, nemyslím si, že je tohle pro mně dobrý... Víš co? Pojď tančit!" Popadl jsem jej za ruku a rychlostí veverky na cracku jsem se s ním přemístil na taneční parket plný zpocených, opilých lidí, vířících se v hlasitých tónech techno hudby. Celou dobu jsem jeho ruku svíral, abych jej náhodou neztratil někde veprostřed davu, kde se po sobě lidé všelijak plazili a nedávali nám jinou možnost, než se držet jeden blízko druhého. Hodně blízko.