1. Dvě strany

137 6 2
                                    




Anděl a Ďábel

Visím v řetězech. Pomalu umírám. Už nemůžu dál... Mé srdce se rozpadlo na prach. Už nemohu žít. Umírám... Ona mě hledá, snaží se mě najít. Je pozdě, venku sněží. Bílý sníh zakryl stopy po krvi.

Visím v řetězech. Mé rozervané tělo umírá. Pod mnou je kaluž krve. Ztratil jsem ji příliš mnoho. Lehký vánek mě zastudí na krku. Černé vlasy mi spadli do očí. Konec je blízko...

Dveře se otevřou s tichým zaskřípáním. Stojí v nich ona. Můj anděl. Její křídla jsou černá. Kvůli mně. Já jsem démon, zatímco ona je anděl. Usměje se. „Came..." zašeptám a pokusím se k ní natáhnout ruku. Vytáhne lahvičku. Dá mi z ní napít. Pomalu ze mě sejme řetězy. Je pozdě... Řetězy mě drželi naživu. Pomalu jí padám do náruče. „Came..."zoufale jí pohlédnu do očí. Už nejsou jako dřív... Jsou černé. Křídla jí zmizela, rozpadla se v prach.

Drží v náručí mé chladné tělo. Pláče... Slané slzy jí stékají po tvářích. „Came..." zašeptám naposledy. Pak vše zmizí. Je konec.

Myšlenkové pochodyKde žijí příběhy. Začni objevovat