Bad Boys, Good Lips

First day.

,,A pořádně se snaž, ať mi neděláš ostudu," poplácal mě můj otec po rameni. Stáli jsme před školou vedle jeho černého Range Roveru. Netušila jsem, v čem bych mu měla udělat ostudu, protože jsem pomalu ani netušila, co mě čeká. Jen jsem vydechla a usmála se.

,,Ano, tati."

,,Dobře," poodstoupil ode mě a svěsil ruce podél svého těla. ,,Po škole pro tebe přijedu."

Bála jsem se prvního dne na střední. Navíc škola začala před měsícem, takže budu muset všechno dohánět. Ale byla jsem ráda, že se můžu konečně vmísit mezi všechny a trochu se socializovat. Doposud jsem se učila doma, otec mi dokázal sehnat ty nejlepší soukromé učitele, které v Santa Monice vůbec mohl najít. I svůj volný čas jsem trávila doma, protože jsem neměla ani nikoho s kým bych mohla ven. Být sáma je fajn, ale bavit se je potřeba.

S hlídáním přitvrdil, když zemřela má matka a musel mě mít stále na očích. Bylo vidět, že se o mě bojí a já mu to nikdy neměla za zlé. Ale jednou jsem se rozhodla, že ho zkusím přemluvit a vyšlo mi to teprve před týdnem.

Rozhlédla jsem se okolo sebe. Stoupala ve mně nervozita, když jsem viděla ten obrovský počet studentů. Vešla jsem dovnitř, kde se mi naskytl pohled na chodbu. Na všechny strany to vypadalo stejně. Modré skříňky a dveře do tříd. Absolutně vůbec jsem netušila, kam jít.

Až když do mě strčil nějaký kluk a pronesl nějakou nadávku, jsem si uvědomila, že stojím na místě. Ještě jsem to tu nestihla poznat, ale už si buduji nepřátele.

Mým úkolem bylo najít ředitelnu, která by se měla nacházet ve druhém patře. Zatímco jsem šla po schodech, naráželo do mě spousta studentů. Připadala jsem si jako ve filmech, na které jsem se koukala. Všude kolem rozpoznávám fotbalisty a roztleskávačky.

Když se školou rozezní zvonek, všichni z chodeb zmizí do tříd a já mám najednou pocit, že se mi i lépe dýchá. Dostanu se bez potíží do druhého patra a hned najdu dveře do ředitelny. A nejsem jediná, která tu na kovové židli bude čekat na vyzvání.

Seděl tu kluk, předpokládám, že podle mikiny s logem školního klubu to bude fotbalista. Všimla jsem si tetování, které mu lezly ven zpod trika a nějaké měl i na prstech u rukou nebo na krku. Měl pracně vyčesané vlasy nahoru, hnědé oči bez špetky zájmu a plné rty, ve kterých měl piercing. Byl velmi atraktivní a mě zajímalo, proč tu je.

Nejspíš si ani nevšiml, že jsem sedla a lavici vedle něj. Seděl dál nezaujatě a díval se směrem k oknu. Potom otočil svojí hlavu ke starší paní vedle něj, která nalepovala nějaký plakát na zeď, a které jsem si ani nestihla všimnout.

,,Slečno Roosová, už dávno mi není 18 let," promluvil, jeho hlas byl hluboký a okouzlující. ,,Co kdybychom toho všeho nechali a někam spolu utekli? Jen vy a já." Neodpustil si mrknutí.

Musela jsem se zašklebit. Byl drzý, nevychovaný a bavil se se svou nadřízenou jako s dívkou na jednu noc.

,,Pane Dallasi, laskavě se věnujte svým školním povinnostem, teprve potom si můžeme povídat o útěku," slezla z miniaturní bedýnky. ,,A laskavě mě oslovujte madam."

Sledovala jsem, jak ho paní Roosová obešla a zastavila se u mě. ,,Slečna Hendersonová?"

Okamžitě jsem se zvedla ze svého místa, přičemž jsem mohla periferně vidět, jak se na mě ten kluk dívá. ,,Ano. Mám se sem dostavit kvůli nástupu na tuto školu," řekla jsem to, co jsem si před tím, než jsem sem vůbec vešla, přeříkala několikrát v hlavě.