Rivalita 2

Omluva zadku

"Nebuď už na mě uražená" zabručel mi Adam do ucha když se svým pevným tělem přilepil na má záda,ruce mi omotal kolem břicha a začal mi posypávat krk polibky..zamračila jsem se.Adam si byl dobře vědom,že krk je stejně jako u něho moje slabina,která mě donutí podlehnout..zavrtěla jsem hlavou a dál se věnovala krájení slaniny na malé kostičky jakoby to byla ta nejzajímavější věc,i když bylo těžké ignorovat pevné teplé tělo,které se mi tisklo na záda..

Kousla jsem se silně do jazyka abych potlačila zavrnění,které se mi už pomalu dralo nemilosrdně hrdlem ven.

„Nicol,lásko,štěstí moje jediné" šeptal mi do ucha sladká slovíčka a jezdil mi rukou po holém stehně až na levou půlku mého zadku,tedy ne,jak to řekl? Až na levou půlku mé prdele..odfrkla jsem si a dloubla ho loktem silně do žeber.Adam zakolísal dozadu a držel se za žebra,ve tváři měl bolestnou grimasu a svými psími kukadly mě pozoroval jak z prkýnka hrnu kostičky slaniny na rozehřátou pánvičku.

„Omlouvám se"

Otočila jsem se na něho a dala si ruce v bok „Mně se neomlouvej,omluv se mému zadku" zamračila jsem se na něho a našpulila uraženě rty.Adam pokrčil rameny a protáhl koutky úst směrem dolů jako buldoček „Tak jo" rozešel se ke mně a popadl mě za ruce.Hrudí mě natlačil na stůl,který měl v kuchyni takže jsem byla ohnutá a vystrkovala svůj holý zadek na Adama..ten si klekl a pohladil mě po zadku.

„Omlouvám se ti,že jsem tě nazval nedokonalou krdelí..jsi opravdu nádherný zadek" musela jsem se zasmát jeho omluvě mému pozadí.."Nesměj se! Já tady právě vedu vážnou konverzaci a ty rušíš!" okřikl mě a kousl do jedné půlky.

„Dobře,dobře už jsem ticho"

„Hodná holka"

Krátce jsem se zasmála a zavrtěla hlavou ze strany na stranu „Jsi neskutečný" zamumlala jsem skrz zuby a Adam se postavil,nalepil se mi zase na záda a rukama mě hladil po bocích."Já vím" zašklebil se a políbil mě na tvář,plácl mě po zadku „Pálí se ti slanina kočko" mrkl na mě a ukázal na pánvičku..

„Kúúúrňa!"

Tasha