Rivalita 2

Pravda nad šálkem čaje

Pohled ADAMA

Stál jsem ve sprše a nechával na sebe dopadat teplý proud vody.Rukama jsem se opíral o bílé kachličky mého sprchového koutu a s hlavou sklopenou jsem přemýšlel.Myšlenkami jsem se vracel zpátky na opuštěné parkoviště,na které začaly dopadat malé kapky deště a na kterém jsem znovu pocítil měkké rty Nicol Pokorné.Prudce jsem se nadechl a protáhl koutky úst dolů.Od včerejšího polibku mi v slabinách nepříjemně škubalo a můj nejlepší kamarád mě zrazoval při každé příležitosti..zamračil jsem se.

"Jak mám takhle jít s ní kafe?!"

Zabručel jsem otráveně ke svému nádobíčku,které bylo v pozoru..protočil jsem očima a rukama si přejel po obličeji,zajel jsem si s nimi rovnou do vlasů a zavřel oči.Vystavil jsem svůj obličej proudu vody a ignoroval vodu,která mi natekla do úst..rukama jsem si sjel po hrudi a vypnul jsem sprchu.Otevřel jsem dveře od sprchového koutu a vylezl z něho.Kolem pasu jsem si omotal bílý ručník a dlaní otřel zamlžené zrcadlo,prohrábl jsem si mokré vlasy a našpulil rty.

"Válíš Adame!" ukázal jsem na můj odraz a přivřel jedno oko.Zasmál jsem se a zavrtěl hlavou,připadal jsem si jako před lety když jsem se vždycky hodinu chystal než jsem šel k Nicol.Dlouhými prsty jsem si promnul bradu,na které mi rašilo jednodenní strniště,příjemně škrábalo a takové jemné strniště dokáže divy s jemnou pokožkou ženy.Vystrčil jsem spodní ret a foukl,snažil jsem si z čela odfouknout vlasy,ze kterých mi 'čůraly' pramínky vody..zamračil jsem se když to dopadlo bez úspěchu a otočil se pro ručník.Vlasy jsem si vysušil a potom jenom několikrát prohrábl rukou,nebyl jsem fanda tuny gelu a sám o sobě jsem měl radši když jsem měl na hlavě sexy vrabčí hnízdo.

Odešel jsem do své ložnice kde ručník vystřídali trenky.Na nohy jsem si oblékl tmavě modré kalhoty,černé tričko obepínající trup a k tomu jsem přidal koženou bundu..styl zlého chlapce nebo chlapce od motorek,která holka by mi nepodlehla? 

S rukama v kapsách jsem čekal před malou kavárnou a nejistě jsem si podupával nohou do rytmu různých písniček,které se mi jen tak vynořily v hlavě.Byl jsem z toho nervozní a měl jsem i nahnáno.Po sedmi letech nevědomí se konečně dozvím proč utekla a nechala mě tu,dozvím se jaký měla důvod opustit svůj starý život..přemýšlel jsem nad tím a v hlavě si sestavoval několik teorií,které mi jenom naháněly větší hrůzu.Mráz mi jezdil po páteři nahoru a dolu,potil jsem se,bylo mi horko a cítil jsem jak mi studená kapka potu jede mučivě pomalu po zádech.Hlasitě jsem polkl.Tlak v břiše,nepříjemný kolotoč v hlavě,který mi točil světem a pochybnosti,které dorazily s Nicol.

"Adame,ahoj" 

Pootevřenými ústy jsem do svých plic nabral co nejvíce vzduchu "Ahoj" pozdravil jsem jí a chytl jí jemně za ramena,začal jsem se k ní pomalu naklánět.Ztuhla "A-Adame" vykoktala ze sebe mé jméno,pousmál jsem se a políbil jí letmo na tvář v čistě přátelském gestu i když všechno ve mě se jí chtělo zmocnit a nechat si jí jenom pro sebe..i kdyby to mělo znamenat zamknout jí do temného sklepa.Odtáhl jsem se od ní a podíval se do jejích čokoládových očí,pomalu se uvolňovala a i se jí vracela barva do obličeje.

"Tak jdeme dovnitř?" zeptala se mě po chvíli,kterou jsem na ní doslova zíral.Vydal jsem zvuk,který připomínal umírající zvíře a pustil jsem její ramena,ruce jsem svěsil podél těla a přikývl hlavou na znamení souhlasu "Jasně" usmál jsem se a ona jemně pokývla hlavou.Zastrčila si pramen hnědých vlasů za ucho a ztěžka se nadechla."Jsi v pořádku?" zeptal jsem se jí s ustaranými vrásky na čele.Nicol se na mě podívala a jazykem si přejela po rtu "Jsem v pořádku jenom" zarazila se a já věděl přesně co myslí..

"jenom konečně řekneš důvod proč si utekla" dokončil jsem za ní a ona souhlasně přikývla.Svěsil jsem ramena a otevřel jí dveře od kavárny "Konečně to bude za tebou Nicol,bude to všechno vyřešené" pověděl jsem jí když kolem mě procházela ke stolu,otočila se za mnou a pokrčila rameny "Doufám,že máš pravdu" špitla a já jí byl hned v patách.Posadila se na židli a já se posadil na židli naproti ní,cítil jsem napětí,které rostlo nezastavitelnou rychlostí..

Nadechovala se "To co ti teď řeknu.Nechci abys to potom nikomu dával za vinu a" ztichla,protože k nám přišla mladá dívka a ptala se co si dáme.Nikdy jsem neměl nic proti obsluze ale momentálně jsem měl chuť po té malé blondýnce skočit a začít jí škrtit.Nicol se kousla do rtu a já prsty netrpělivě zabubnoval do stolu "Já si dám černou kávu" odpověděl jsem stroze a mladá dívka v černé zástěře se otočila na Nicol,která byla milejší než já.

"Nabízíte i čaj?" 

"Ano.Nabízíme černé,ovocné.." číšnice vyjmenovala ještě několik čajů,které mi vesele odplavaly pryč..já sledoval jenom Nicol a její milý úsměv,se kterým se usmívala na tu dívku,jejíž blonďaté vlasy byly spleteny do dlouhého copu."Přineste mi prosím černý čaj s citronem" objednala si Nicol a otočila se na mě.

"Proč na mě tak koukáš?"

"Koukám na tebe jak?"

"Jako bys mě chtěl sníst" 

"Já bych s tebou chtěl dělat něco jiného než tě sníst" zabručel jsem.Nicol si povzdechla "Myslela jsem si,že jsme si jasně řekli,že ten polibek nic neznamená" naklonila hlavu na stranu,přikývl jsem a rukama se opřel o stůl.

"Ale až mi řekneš pravdu můžeme začít znovu,od nuly" 

"Pokud mě potom budeš chtít ještě vidět" 

Poděkoval jsem dívce za kávu a Nicol poděkovala za čaj,několikrát jsem si kafe zamíchal lžičkou a potom se očima začal vpíjet do velkých,hnědých očí Nicol,která se prudce nadechla "Tak..jak jsem řekla,až se všechno dozvíš nedávej to nikomu za vinu.Slib mi to!"

"Nicol"

"Adame,slib to!"

Kapituloval jsem."Fajn,slibuji ti to" 

Nicol spokojeně přikývla a do obou rukou chytla šálek s čajem.."Když jsi měl tu autonehodu tak jsem byla v nemocnici.Chtěla jsem být u tebe a čekala jsem dokud nepřijde doktor a neřekne nám jak to dopadlo,jak na tom jsi." olízla si rty a podívala se na mě "Měla jsem o tebe příšerný strach a když doktor konečně přišel a řekl mi,že můžu za tebou jít odchytl si mě tvůj otec,který mi řekl věci..pravdivé věci" 

Zamračil jsem se a semkl ruce v pěst "Ty jsi mu ty věci věřila?!"

"Adame..byla jsem vystrašená a tvůj otec měl v něčem pravdu" 

"V čem?"

"Že pro tebe nejsem dost dobrá,on mě nikdy neměl rád" zamračila se "to jsem pochopila už  z toho jak vždycky když jsem k vám volala tak mi řekl,že si někde se Sárou"

"Cože ti říkal?!"

"Nerozčiluj se!"

"Já se nerozčiluju,já jsem už vyloženě nasranej! Můj vlastní otec mě připravil o nejlepší roky s tebou,protože mě chtěl vidět se Sárou a na právnické fakultě!" vzteky jsem flákl do stolu.

Pokračování příště..

Tasha