Lucius

Kapitola první

PŘED 8 LETY – pohled Ivy

Vztekem jsem bouchla se dveřmi od svého pokoje a rozčíleně jsem začala přecházet po pokoji. Hodiny etikety se stávaly čím dál více nesnesitelné. Nebylo to ani tak tím, že by mě nebavily všechny ty pravidla, bylo to lidmi, kteří tam chodili se mnou.

Moje rodina nebyla chudá, označila bych ji za movitou, ale oproti ostatním tam jsme byli nuzáci. Tak se ke mně i chovali. A nejen moji vrstevníci, i učitelé.

Zastavila jsem se před zrcadlem a položila jsem si ruce na své oplácané boky.

„Ach jo," povzdechla jsem si a zmáčkla jsem je. Už asi posté jsem si v duchu slíbila, že zhubnu, ale ještě se mi to nepovedlo... Často slýchávám nadávky na moji adresu, ale nikdy jsem si z toho nic nedělala.

Vyndala jsem ze skříně čisté oblečení a konečně jsem si sundala ty hloupé pouzdrové šaty. Při vytahování kalhot jsem zavadila pohledem o komínek oblečení, který patří Rosemary, mé nejlepší kamarádce, která tu často přespává.

V ten moment jsem si vzpomněla, jak za mnou přišla Georgia Rafferty po hodině etikety. Nikdy předtím na mě nikdy nepohlédla a najednou zamířila přímo ke mně.

„Znáš Rosemary Davis?" řekla jen, aniž by se představila. Asi počítala s tím, že ji tu všichni znají.

„Je to má kamarádka," neváhala jsem přiznat a podívala jsem se jí nebojácně do očí. Georgia byla pokaždé dokonalá v jejích šatech z nejvyhlášenějších módních domů světa, s dokonalým make-upem a perfektním účesem. Byla to taková ta hvězda školy, miláček všech a hlavní roztleskávačka. Ještě k tomu pocházela z rodiny Rafferty, díky kterým škola měla novou tělocvičnu a bazén. Byli to takoví mecenáši školy. Její máma byla předesedkyní rady rodičů a přátel školy a často jezdila s roztleskávačkami na soutěže.

„No tak to ji vyřiď, ať se drží daleko od mé rodiny, hlavně od Luciuse!" řekla jen a myslela si, že ji nechám jen tak odejít.

„Georgio, já nevím jak ty, ale já tu nevidím žádnou poštu. Nechápu, co bych měla vyřizovat nějaké vzkazy Rosie. Seber odvahu a řekni jí to do očí," postavila jsem se jí a na malý okamžik jsem se cítila trapně, když jsem stála proti dívce, která byla oproti mně tak štíhlá. Vešla by se do mě dvakrát...

Georgia se zastavila a lehce vyvalila oči, ale hned překvapení zamaskovala, vykročila zpátky a schválně zvýšila hlas, aby na sebe upoutala pozornost.

„Snažíš se mi snad rozkazovat, špekoune?" ušklíbla se a chtěla pokračovat, ale to jsem nevydržela a skočila jsem jí do řeči.

„Urážky nejsou potřeba, Georgio. Schazuješ jen sebe sama. Jen jsem ti doporučila, aby ses obrátila rovnou na Rosemary. Ale nedomnívám se, že bys měla zasahovat do jejího vztahu s tvým bratrem, ať je jakýkoliv," prohlásila jsem klidně a na jejím obličeji bylo vidět, jak ta dlouho udržovaná fasáda padá.

„Co si to dovoluješ?!" vykřikla a už se přibližovala s nataženou rukou, ale já na tohle neměla nervy, a normálně jsem se otočila a utekla z místnosti.

Vytočilo mě ale, že můj kabát byl pryč. Prostě jsem nikdy nepochopila tyhle pitomce, co si myslí, že dokážou tím, že půjdou a schovají či vyhodí mi nějaké věci. Neštvalo by mě to tak, kdyby nezačínala zima a teplota by se nepohybovala kolem nuly.

Tak jsem pochodovala domů jen v šatech a cestou jsem pěkně nadávala.

Hned jsem si zalezla do postele, abych se trochu zahřála. Moje tělo se začalo pomalu ohřívat a oči se mi samy zavíraly, když do místnosti vpálila Rose.