Lucius

Prolog

Mnoho mých čtenářů mi napsalo ohledně vydání této knihy a já se rozhodla, že vás nenechám dlouze čekat - alespoň pro prolog knihy Lucius. Doufám, že se vám bude líbit.

„Nefoť už ty selfie, vole, a čum! Už sem jde!" štouchá do mě Daniel a já se neochotně otáčím směrem, kterým ukazuje. Už více než týden básní o nějaké holce, co potkal ve fitku, ale ona se prý na něj ani nepodívala.

„Nikde ji nevidím," zamručel jsem naštvaně a už jsem se chtěl otočit, když v tom jsem zahlídl snad ten nejhezčí zadek, jaký jsem kdy viděl.

Počkat, jak jako nejhezčí? Už začínám blbnout, ale když jsem se na něj podíval ještě jednou, byl fakt výstavní. Začal jsem si prohlížet i zbytek toho výstavního kousku a musel jsem uznat, že se Dan fakt nemýlil.

„Že je libová?!" sykl mým směrem Dan a už se chtěl vydat k ní, ale já ho zadržel.

„Nevyplaš ji!" řekl jsem žertovně a vydal jsem se k ní nejprve já.

Čím blíže jsem byl, tím více se mi líbila. I když jsem ještě neviděl její obličej, věděl jsem, že příroda nemohla být tak krutá, aby k takovému krásnému tělu dodala ošklivý obličej.

K tomu všemu byla blond, takže přesně moje krevní skupina.

„Hej, já ji viděl první!" hučel za mnou Dan, ale byla to jeho chyba, že se mi o ni zmínil. Teď bude jedině moje.

„Ale to nebyly jen tak nějaké hodinky, byly po mojí babičce!" Jak jsem se k ní blížil, mohl jsem zaslechnout část rozhovoru s Barbarou, holkou, co tu pracovala, a pochopil jsem, že se nejedná zrovna o přátelský rozhovor.

„Všude tam máte nápisy o tom, že si v šatnách nemůžete nechávat nic cenného, neručíme za to!" hájila se Barbara, ale blondýnka byla zjevně vytočená.

„Ale můžete se podívat na kamerový systém!" argumentovala a z jejího hlasu byl slyšet značný hněv.

„Omlouvám se, ale kamerový systém je už pár dní mimo provoz."

„No to si..." rozohnila se blondýnka, ale já ji skočil do řeči. Opřel jsem se levou rukou o pult a dal jsem si záležet na tom, abych se před tím hluboce nadechl, aby vynikly všechny moje svaly.

V tom se na mě zadívaly hluboké modré oči, které jako bych předtím někde viděl, ale tuto myšlenku jsem rychle vyhnal z hlavy. Kdybych ji už někde potkal, rozhodně bych ji nenechal odejít. Její krása mě připravila o dech. Když se ale její rozkošný obličej ode mě odvrátil, dech se mi opět vrátil.

Copak se jí nelíbím?!

„Barb, co se děje?" zeptal jsem se recepční, ale blondýnka na mě okamžitě zasyčela.

„Do toho vám nic není!"

„Ale no tak, zlato," zkusil jsem zaručeně fungující metodu, k těmto slovům jsem přidal široký úsměv, zaujal jsem pózu alfa samce a čekal jsem, že roztaje a usměje se, ale ona se ode mě opět odvrátila.

Co to má kruci být?!

"Tohle bude mít ještě dohru!" sykla směrem k Barb, sebrala svoji tašku a odkráčela z místnosti. Fascinovaně jsem pozoroval každý její pohyb.

Zůstal jsem za ní zírat a asi hodně dlouho, protože Dan mě poplácal po rameni.

„No, Luci, to se ti teda moc nepovedlo... Což znamená, že je teď řada na mě," řekl Dan a já měl neskutečnou chuť mu jednu vrazit. Jako by to vycítil, okamžitě udělal pár kroků ode mě.

„Brzdi, kámo, brzdi! Co to do tebe vjelo? Normálně se takhle nechováš kvůli pěkným holkám!" rozmlouval mi moji prudkost a já si v tom okamžiku uvědomil, jak hloupě se chovám.

Půjdu na to chytřeji.

„Luciusi, co se ti honí hlavou?" vyzvídal Dan, znal mě už nějaký pátek a věděl, že když se takto tvářím, zrodil se v mé hlavě plán.

Ignoroval jsem ho a otočila jsem se na Barbaru. Tu holku jsem jednou „omylem" přefikl. Ale jenom omylem! Zrovna jsem neměl nějakou holku poblíž a ona se schválně nakrucovala kolem šatem... Nebyla špatná, ale ani dobrá. Až moc přehrávala a to se mi prostě nelíbí.

Asi čekala, že to zopakujeme, ale já ji od toho dne ignoroval, ale nyní jsem nasadil úsměv a dle jejího zrychleného dechu jsem pochopil, že se chytila na připravenou nástrahu.

„Barb, zlato, potřebuju něco od tebe," vydechl jsem a naklonil jsem se směrem k ní. Jak jsem očekávala, naklonila se směrem ke mně.

„Poslouchám," vydechla tichým hlasem a přimhouřila oči. Když jsem si ji zblízka prohlížel, nebyla tak hezká, ale to jsem teď nechtěl řešit.

„Kdo byla ta blondýna?"

„Nový člen, chodí sem zatím jen týden."

„Jak se jmenuje?" vyzvídal jsem a hluboce jsem se jí zadíval do očí.

„Jessie Cunningham."

Zajímavé jméno, nikdy jsem ho doposud neslyšel, i když jsem měl hrozný pocit, že jsem ji už někde viděl, a nejen viděl, že ji znám.

„Odkud je?"

„Z Edinburghu, nyní žije tu, v Londýně," spolupracovala Barbara.

„A dala bys mi její adresu?" zkusil jsem štěstí a malém jsem se začal smát, když se během okamžiku ozval zvuk tiskárny a Barb mi podala papír s adresou kdesi v Croydonu.

„No to není moc dobrá část Londýna... A taky dost daleko odsud," ozval se za mnou Dan, ale já jen zakroutil hlavou.

„Díky, Barb, jsem ti vděčný," usmál jsem se na ni a jemně jsem jí přejel po tváři. Ta holka na chvíli vypadala, že jsem ji přivodil malý orgasmus, ale se mnou to nic neudělalo, znám spoustu takových, jako je ona. Otočil jsem se na místě a už když jsem chtěl odejít si ještě zacvičit, ozvala se Barb.

„Jo a Luciusi, nemáš uhrazený klubový poplatek už dva měsíce dozadu, šéf už si stěžoval," upozornila mě a já jen protočil očima.

„Zase máš problémy s tátou?" ozval se Dan. Moc dobře znal mého otce, kterému se už dlouho nelíbil můj dosavadní styl života, tak se mě pokoušel vydírat tím, že mi prostě zapomněl poslat moji rentu.

„Hele, je mi už skoro 26, já se mu nehodlám zpovídat!" naštval jsem se, složil jsem ten papír s adresou, strčil jsem ho do zadní kapsy a sáhl po jedné z čínek.

„To víš, on v tvém věku byl už čtyři roky ženatý!" napodobil hlas mého otce a já po něm jen střelil naštvaným pohledem.

„Klid, kámo, já to mám doma stejné, ale snažím se alespoň spolupracovat. Ty si moc nepřidáváš tímhle děvkařením, atd.," promlouval mi do duše. Ale já tohle absolutně nesnáším.

„Dane, jsi můj kámoš už od mateřské školky, ale kolikrát jsem ti už zlomil nos či jinou část těla?" zavrčel jsem a zvýšil jsem tempo cvičení.

„Okay, už držím hubu, ale pamatuj, že moc času ti nezbývá a půjdu ti na svatbu," řekl jen a odešel s pobrukováním Wagnerova svatebního pochodu.

Brzy ho zabiju... Ale pak se moje mysl zatoulala zpět k té dívce.

Cože to ztratila? Hodinky? Že bych zašel do Rolex a koupil jí nové?

Ona, teda spíš ten sex s ní, za to bude stát.

Co myslíte? Jaký máte dojem z prologu?

Budu ráda za vaše názory!!

Vaše Viktoria