17. Kapitola

809 38 0
                                    

Derek se díval na tři ženy u sebe v bytě. Jednu z nich právě teď chtěl políbit, milovat se s ní a vynadat jí, že mu překazila plány na dnešní večer. Opíral se o stůl a pozoroval je. Blondýna ho málem rentgenovala pohledem, brunetka s tmavší pletí se spíše rozhlížela kolem, jako kdyby hledala nejsnadnější cestu ven a jeho vlkodlačice se červenala a pokukovala po něm.
,,Páni, kovboj se fakt povedl," ozvala se po chvíli ta blondýna, která se podle všeho jmenovala Caroline. ,,Závidíme El," usmívala se a ta třetí, Bonnie, přikývla v souhlasu.
,,Můžu si s tebou promluvit, prosím tě?" zeptal se Derek radši své přítelkyně a ta přikývla a šla k němu. Vzal ji za ruku a vyvedl na balkón.
,,Omlouvám se, ale přijely nečekaně. S tátou se nebavím a napadli nás." Začala Elena rychle všechno vysvětlovat, ale on ji jen k sobě přitiskl a políbil. Z části, aby ji umlčel a z části z touhy po ní.
,,Tohle jsem toužil udělat celý den," zašeptal vlkodlak a podíval se jí do očí. Byl si jistý, že jeho vyzařují nekonečnou lásku a hlavně touhu. Ty její byly celé zamlžené touhou. Byl rád, že na ni takhle působil.
,,Právě nás viděli se líbat," zašeptala a přitiskla se k němu víc. ,,A já právě teď toužím po tobě, ale ta blondýna, která málem olizuje sklo okna, tak ta má výborný sluch. A já rozhodně nechci být potichu," zašeptala mu pak do ucha. Zuby mu svůdně stiskla lalůček a on zasténal už jen z jejích slov a rtů.
,,A já právě teď rozhodně nebudu brát ohledy na uši tvé kamarádky, protože právě teď... tě odnesu do ložnice." Řekl Derek dřív, než si ji přehodil přes rameno a nesl ji z balkónu. Jeho vlkodlačice se smála a plácala ho po jeho zadku, jen aby ji pustil na zem. Ale to on v plánu neměl. Ne, on ji měl v plánu utahat tak, že zítra nevstane.
,,Dereku!" smála se a pak vyjekla, když ji hodil na postel. Vrátil se ke dveřím, které zamkl a poté už si sundával tričko a kalhoty. Nemohl se jí dočkat. Ale ona tam jen ležela, opírala se o lokty a pozorovala ho. Její oči mu přišly jako kočičí a pozorovala ho tak svůdně, že měl chuť zařvat na celé Beacon Hills, vlastně na celý svět, že ona je jeho. Cítil se jako majetnický idiot, ale nemohl si pomoct. Nikdy nic takového k ženě necítil. Nikdy. A právě teď ji prostě chtěl přitisknout k sobě a nikdy nepustit.
,,Jsi nádherná," vydechl, když se plížil k posteli, zcela nahý, zbavený oblečení. Ale jeho Elena, ano jeho, byla stále oblečená a jen se usmívala a prohlížela si ho.
,,Rozhodně jsi povedený kovboj k sežrání," zašeptala a překvapila ho. Nejspíš na ni měla vliv ta její kamarádka Caroline, tohle by jeho Elena neřekla bez toho, aby se začervenala. Už aby ty její kamarádky vypakoval odkud přišly.
,,Já ti ukážu, jak dokážu kousat," usmál se, než si vlezl za ní. Cítil se jako predátor, který zahání do rohu svou kořist. Rozhodně ji nemínil pustit. Minimálně do zítra, kdy má další den školy. I když... to si ještě mínil promyslet.
,,Nemůžu se dočkat," zavrněla, než ho přetočila pod sebe a on ucítil její rty snad všude. Líbala ho po svalech, cítil její rty na bicepsech, tricepsech, na dlaních, ramenou. Nevynechávala ani kousek. Její polibky si našly i jeho krk, kde pokračovaly k jeho bradavkám, kterým věnovala zvláštní péči. Nikdy si nemyslel, že tohle je část těla, kterou rozhodně mohla použít k jeho potěšení.
Její vlasy ho šimraly, když s polibky postupovala po jeho břiše čím dál níž. Pane bože, pomyslel si, jsem v ráji.
~
Elena seděla v křesle a dívala se z okna na úsvit. Derek ji utahal tak, že snad okamžitě usnula v jeho náručí. Bohužel se však probudila brzo. Choulila se v křesle, kolem sebe svetr a v ruce měla horké kakao. Pousmála se. Měla tu své nejlepší kamarádky, které tu však nemohly rozhodně zůstat. Nechtěla je vystavovat riziku. Možná Mystic Falls bylo zrovna stejně nebezpečné, ale jak to ona mohla vědět? Rodiče, tedy její adoptivní rodiče, teď už teta a strýc, se neozvali. Kdykoliv jim ona chtěla volat, tak to nezvládla. Bála se jejich reakcí, co když už věděli, že ji proměnili ve vlkodlaka? Má stále svůj pokoj u nich v domě, v jejím rodném městě? Nebo z něj udělali něco jiného? Pokoj pro hosty, posilovnu? Věděla, že si vzala snad všechno sem, ale co třeba její obrázky? Fotky? Mají je stále? Ona je rozhodně měla. Nad postelí v domě jejího otce stále byl obraz koně, kterého namaloval její bratr... tedy bratranec Jeremy.
Povzdechla si a promnula obličej. Pak jenom vstala, nazula si boty, protože byla kompletně oblečená a vzala si jen bundu místo svetru. Napsala krátký vzkaz Derekovi, který nechala na polštáři a pak i s kabelkou se vydala ven z bytu. Pryč z bezpečí.
Seběhla schody a rozešla se po cestě do města, skrz které chtěla jít k domu svého otce.
Pořádně se nadechla, nasála čistý vzduch do plic a šla dál. Kamínky ji pod nohama křupaly a ona neslyšela skoro nic jiného. To další bylo šumění větví a zpěv několika ptáků, kteří už připravovali krásný den pro obyvatele Beacon Hills.
Objala se pažemi a šla dál, ranní procházka by jí mohla udělat dobře, když už nemohla běhat. Akorát by narazila na toho pitomce nebo jeho partu Alf a měla by o zkažený den postaráno. Jako vždy, když ho musela vidět.
Zavrtěla si pro sebe hlavou a dívala se po prázdných ulicích, zavřených obchůdcích a nevěděla co dělá. Rozhodla se jít zpět domů, jen na návštěvu, protože se doma cítila mnohem víc s Derekem, ale teď těsně před školou. Chtěla vidět koně nad její postelí, fotku její rodiny. Možná jí i malinko chyběl John. Ale jen malinko, namlouvala si.
Vytáhla klíče z kabelky, viděla totiž už dům, který stál zcela stejně jako předtím, vlastně byl úplně stejný, až na to, že ona tam nebyla. Zkousla si nervózně ret. Tohle potřebovala vyřešit. Ona to musela všechno vyřešit. Chtěla mít už všechno v pořádku. A chtěla začít s jejím otcem.
Odemkla a opatrně vlezla dovnitř. Dům byl ponořený v naprostém tichu, které narušovaly jen hodiny po nějakém prapra - nevěděla kolik těch pra je - dědečkovi. Potichu zavřela dveře a prohledala kuchyň a obývák, kde ale nikdo nebyl. Pak opatrně začala vyšlapávat schody. Jemně pod ní vrzaly, ale moc to slyšet nebylo.
A tehdy to ucítila. Pach krve, který se nesl z ložnice jejího otce. Pohltila ji panika. Vyběhla posledních pár schodů a vrazila do dveří. Postel byla pokrytá krví, jako kdyby tam byly stříkance. Ale největší hrůzu měla z pohledu na Johna. Její otec ležel na zemi, hruď se mu těžce zvedala pod nádechy. Jeho tričko i kalhoty byly potrhané, jako kdyby někoho vyrušila. Přeběhla k němu a vytáhla telefon, aby zavolala sanitku.
,,Tati?" zašeptala a pohladila ho po tváři. ,,Prosím tě, podívej se na mě. Tati, prosím, moc mě to všechno mrzí," vzlykla, i když se snažila být silná. Namačkala číslo na telefonu a roztřeseně si ho přiložila k uchu. Opatrně zmáčkla otci ruku, aby věděl, že je u něj a nadiktovala adresu domu. Odložila telefon a snažila se dál neplakat. Možná na něj byla naštvaná, ale rozhodně nechtěla, aby ho někdo potrhal tak, že jí umíral před očima. Otřela si tváře od slz a pozorovala ho.
,,Eleno?" zachraptěl a ona rychle přikývla.
,,Jsem tady, moc mě to mrzí," zašeptala pro jistotu, že by její kývnutí nezaregistroval.
,,Mám tě moc rád, zlatíčko. A nezáleží mi na tom, že je z tebe vlkodlak." Zaskřehotal, hlas plný bolesti, přesto jí to řekl.
,,Taky tě mám moc ráda, tati. Prosím, neopouštěj mě," naléhala a pak uslyšela vyražení dveří a dusot kroků po schodišti. ,,Jsme tady!" vykřikla a doufala, že ji slyšeli. Její vlastní hlas jí přišel cizí.
Neochotně se odsunula stranou, když záchranáři začali dělat svou práci. Ale ona jen zůstala koukat na Johna a divila se, že i při takových zraněních je vzhůru a i s bolestí dokázal komunikovat se záchranáři. Vstala, vzala telefon a kabelku a po vyzvání šla rychle s nimi a nastoupila do sanitky k němu. Nemínila ho opustit. A hlavně chtěla ublížit tomu, kdo mu tohle provedl.


Talk To Me » Elena & Derek (Crossover TVD/TW) /✓/Kde žijí příběhy. Začni objevovat