Déferlante

4. Komunita

Dohodla jsem se s Petrem, že mě v pátek přijede navštívit. Nemůžu se dočkat, není nic, co bych potřebovala víc, než jeho objetí. Představuju si, jak leží na posteli vedle mě, objímá mě a líbá mě na čelo, blonďaté vlásky má rozcuchané jako vždycky a já mu je se smíchem rovnám, i když je dokonalý i bez toho. Myslím na to a na tu chvíli, kdy zase budu s ním, a doufám, že když na to budu vážně usilovně myslet, přijde to rychleji.

Je úterý dopoledne a volám si na Skypu s kamarádem Markem, který má dnes volno ve škole. Chvíli řešíme blbosti, než přejde na jiné téma.

"S kolika holkama jsi vlastně něco měla?" zeptá se. Marek je jedním z mála lidí, kterým jsem se se svou bisexualitou svěřila.

Zarazím se. "Co se počítá jako něco?"

Marek se uchechtne. "Nevím, cokoli."

Chvíli vzpomínám na všechny polibky i sexuální zážitky, které jsem kdy s dívkami měla. "Jedenáct," vypadne ze mě a samotnou mě to překvapí. Zasměju se. "Pane Bože, teď se cejtim jak hrozná děvka."

"To není fér. I tvoje skóre s holkama je lepší než moje," namítne Marek.

Napadne mě, že na tom není nic špatného. Přijde mi vážně atraktivní, když kluk nemá příliš bohatou historii s děvčaty, když vím, že jich přede mnou nebylo tolik. Nemám nic proti lidem, kteří to mají jinak, ostatně to bych byla celkem pokrytec, ale je to vážně pěkné. Proto taky tolik miluju Petra a pocit, že jsem jeho úplně první. Ve všem. Ohromně si toho vážím.

Nic z toho ale Markovi neřeknu.

"Kdy tě vůbec napadlo, že bys ráda lízala?"

Protočím panenky. Pěkně debilní otázka. "Ježiš, vždyť o tohle přece nejde. Nemám přece ráda holky kvůli... Ani kluky kvůli... Sakra, nejde přece pořád jen o tohle."

"No jo. Asi bych měl míň koukat na el péčko. Ale i tak mi to přijde fakt cool."

Jo. To teda měl. "Cool? Marku, není to cool. Je to vlastně docela těžký."

"Těžký? Proč?"

Pokrčím rameny a chvíli hledám správná slova. "No, přijde mi, že nikam nepatřím. Že není žádná komunita, kde bych byla plně pochopena. K čertu s LGBT, tam se na to B úplně zapomíná. Jasně, ty to vidíš jako že to dělám s holkama i klukama, ale to je fakt pitomej pohled. Prostě mě sere, že tu není žádná bi komunita nebo tak něco, chápeš?" vychrlila jsen myšlenky, které jsem dosud nikomu nahlas neřekla.

Marek chvíli mlčí a pak přikývne. "Chápu. Tak ji vytvoř ty."

Zatvářím se poněkud zmateně. "Jak to myslíš? Jak vytvořit?"

"No, vsadím se, že nejseš jediná biholka, která to takhle má. Tuhle tvou komunitu, jak tomu říkáš, třeba potřebuje víc lidí. Mluvíš o tom, ale nic neuděláš."

Přemýšlím. A čím víc o jeho slovech přemýšlím, tím větší smysl to dává a přijde mi to jako lepší a lepší nápad. "Ale nevím, jestli bych to zvládla."

Marek pokrčí rameny. "Klidně ti s tím pomůžu."

Najednou mám hlavu plnou myšlenek, nápadů a chuti k tvoření a organizaci. Rozebírám to s Markem, který taky přispívá svými nápady, a mám z toho všeho vážně dobrý pocit. Mám teď dva týdny bez školy a tohle je perfektní ve všech směrech.

Možná to nebude fungovat, možná to zanikne. Ale potřebuju něco takového udělat. Kvůli sobě. Kvůli ostatním. Kvůli tomu nádhernému pocitu skutečně zapadnout...