Hunger Games-40.ročník

Aréna-reprodrozd

Ráno mně probudila krásná melodie, kterou jsem jednou zaslechla v tréninkovém centru a to když jsem s Blackem stavěla přístřešek. Říkal, že si ji vymyslel a mně se opravdu líbila.
Otevřela jsem oči a viděla malinkého reprodrozda, sedícího na mém batohu a prozpěvující jeho melodii. Asi ho reprodrozd potkal v labyrintu a Black si zrovna tu melodii broukal a reprodrozd ji donesl až ke mně.

Natáhla jsem k němu ruku a on na ní spokojeně usedl. Druhou rukou jsem z batohu vytáhla sušenky. Opatrně jsem se opřela o kamenou stěnu jeskyně a jednu sušenku dala reprodrozdovi, který si to zase prozpěvoval na mém batohu. Zasmála jsem se a vyhrnula si tričko. Spálenina se vůbec nezlepšila, ale naštěstí se ani nezhoršila. Vzala jsem šátek a polila ho vodou. Opatrně jsem mokrou látku položila na bok a přetáhla přes to tričko.
Po té jsem si sundala obvaz z pravého ramene a podívala se, jak se mi rána zahojila. Byla už téměř v pořádku, když zapomenu na to, jaká to bude jizva. Obvaz jsem znovu obmotala kolem ramene a pak pomalu jedla sušenky.

Celý den jsem jen ležela. Nemohla jsem se pohnout a ta spälenina začala bolet čím dál víc. V lékárničce jsem nenašla nic užitečného a jít v tomhle stavu hledat nějaké byliny nebo bobule na bolest, také není nejlepší nápad.
Proto jsem zůstala v úkrytu a zpívala si s reprodrozdem, kter6 mi dělal společnost po celý den. Reprodrozdy mám ráda. Už odmalička si s nimi zpívám. Dokonce jsem tomuhle dala jméno, Armie.
Armiemu se to líbilo. Před tím mně napadlo Leon, ale to se mu nelíbilo a protestoval hlasitými skřeky a já ho ulmčela sušenkou.

Za celý den se neozval jediný výstřel z děla za což jsem ráda, ale tvůrcům se to líbit nebude a vsadím boty na to, že se to budou snažit urychlit co nejdříve a to se mi vůbec nelíbí.

Snědla jsem zbytek sušenek a zapila to zbytkem vody. Opatrně jsem si lehla a Armie se uvelebil u mého obličeje. Zavřela jsem a pomalu propadala do říše snů.

Probudilo mně křupání větviček a hlasité oddechování. Armie se polekal a uvelebil se na mém batohu. Celý se třásl stejně jako já. Nevěděla jsem co očekávat. Mohl to být nějaký Splátce, Black nebo mut. Nejlepší by byl Black. Z opasku jsem potichu vytáhla nůž a do druhé ruky popadla oštěp, který patřil Simonovi a my si ho pro jistotu vzali.
Pevně jsem tiskla zbraně. Křupání se přibližovalo a najednou někdo vběhl do jeskyně. Vyjekla jsem.a už už chtěla mrštit oštěpem.
"Clary klid. To jsem já Black" řekl a já si oddychla.
"Bože. Ani nevíš jak si mně vyděsil" řekla jsem.
"Promiň. Běžel jsem co nejrychleji. Celou dobu od rohu. Zpomalil jsem až v lese, abych tu jeskyni našel. Potom mně ale napadl mut. Naštěstí jsem ho zabil. Potom jsem zase utíkal. U Rohu jsem byl první, takže mi nikdo nic neudělal." Řekl a já si všimla že má obří škrábanec přes ruku. To bude od toho muta.
"Co ta spálenina?" Zeptal se a odložil si batoh a trojzubec.
"Nic moc" zašklebila jsem.se a on z batohu vytáhl černý balíček s bílou dvojkou. Z balíčku vytáhl obvazy, masti, nějaké prášky a dezinfekci. Jeskyni nám osvětlovala jedna baterka.

Black mi na spáleninu nalil dezinfekci, která šíleně pálila. Chvilku počkal a pak mi na to nanesl silnou vrstvu masti. Celá jsem se z té bolesti třepala a brečela. Po chvilce jsem však ucítila velké zlepšení. Black mi celý pas obvázal obvazem a pak mi pomalu pomohl posadit se.
"Děkukju" řekla jsem a Black kývl.
"Neděkuj" řekl.
Chtěla jsem se zeptat co dostal on, ale přišlo mi to nevhod. Nakonec mne přemohla zvědavost.
"A co si dostal ty?" Zeptala jsem se opatrně a on se plácl do čela.
"Úplně jsem na něj zapoměl." Zanadával a z batohu vytáhl veliký balíček s jedničkou. Otevřel ho a rozzářil se.
"Dvě láhve vody, jablka, sušené maso a ovoce, sušenky a několik housek. Jídlo jsme potřebovali. Na" podával mi vodu a jablko. Samozřejmě jsem začala protestovat, že je to jeho ale on se naštval a začal po mně křičet, ať si to sakra vezmu. Pro jistotu jsem to vzala a šeptem poděkovala. Potom jsme se začali smát jako blázni.

Leželi jsme na spacácích namáčknutí k sobě, aby nám bylo tepleji.
"Vzpomínám si na den, kdy jsem Blue viděl poprvé." Řekl Black a já se na něj se zájmem otočila.
"Bylo léto a já jsem s mým bratrem Daveem ležel v jeskyni v našem kraji. Zrovna jsem mu říkal, jak se chci přihlasit do her. On mně poslouchal, ale nikdy se mnou nesouhlasil. Do her by nikdy nešel. A pak se tam objevila ona. Dívka s nebesky modrými oči s jiskřičkami. S tmavě hnědými vlasy, které v měsíčním svitu vrhaly krásně modrou barvu, takovou kterou jsem každý den vídal, když se ji od vlasů odrazil svit slunxe a nebo měsíce. Měla nádherný úsměv a já se do ní na první pihled zamiloval." Řekl a po tvářích mu stékaly slzy stesku, smutku a radosti. Stiskla jsem mu ruku.
Nic jsem neřekla. Tiskla jsem mu ruku. A vzpomínala na domov. Volnou rukou jsem si k hrudi tiskla náhrdelník, jako jsem to dělávala každý den tady a vzpomínala. Na domov a na rodinu. Na všechny...