Ghost Town [Book 1]

-24-

Poznala jsem ty dvě osoby. Ty dva hlasy. Kido a Emily. Ale o čem to mluví? Proč mi bude škodit? Proč mám trpět? CO JSEM JÍ SAKRA UDĚLALA?! S otevřenu pusou jsem pomalu odešla. Zašla jsem učiteli pro tu učebnici nebo co to po mě vůbec chtěl. Došla jsem do třídy a udiveně se posadila. ,,Co se děje Vio?" zeptaly se Naomi a kate zároveň. Zakroutila jsem nad tím hlavou. Holky nadzvedly obočí a neřešily to dál.

>>><<<

,,Co se děje Vi? Dneska jsi nějaká divná," zeptal se Tai když jsme seděli o volné hodině spolu u vodopádu. Dlouho jsme tu nebyli. Oba jsme koukali na vodopád. Já měla přehozené nohy přes Taie. ,,Nic mi není," snažila jsem se mluvit co nejvíc klidně. Byla jsem pořád ještě trochu rozrušená z toho, co jsem slyšela. ,,Vím, že lžeš," řekl s pohledem na mě. ,,Jak to?" zeptala jsem se a podívala se na něj. ,,Vždycky když lžeš, tak je v tvém hlase slyšet něco. něco co tě přinutí ti nevěřit," řekl s úsměvem. ,,Ale já umím lhát," namítla jsem. ,,Mně ne," zasmál se. Zase mezi námi nastalo ticho. Koukali jsme na vodopád a snažili se na nic nemyslet. To ale nešlo. Bylo toho tolik v mé hlavě. Co ode mě Kido chce? Proč mi chce ublížit? Mé časté bolesti hlavy a všechny věci okolo toho. Dokonce i sem tam Barry. Jeho láska ke mně. Nejradši bych se zahrabala. Nějak ty všechny věci přesvědčila, aby mi dali alespoň jeden den volno.Aby jsem byla zase ta normální holka. Bez vlkodlaka. Bez všeho.  Ale s lidmi, které tady mám. Položila jsem si hlavu na Taiovo rameno. Zavřela jsem oči a pouze vnímala jeho. Jeho dech, jeho tep, jeho teplo, které z něj vycházelo. Tai mi věnoval letmí polibek do vlasů. Usmála jsem se. Je příjemné mít někoho, kdo vás opravdu miluje. Někoho, o kom víte, že vás nikdy nepodvede. Někoho jako je Taison. Zvedla jsem hlavu a sedla si do tureckého sedu. ,,Za chvíli by jsme se měli vrátit," řekl Tai. Povzdechla jsem si. ,,Já vím, ale nikam se mi nechce. Tady je tak krásně. S tebou je tu krásně," řekla jsem a políbila ho. Tai mi polibek opětoval. ,,Mně se taky nechce, ale budeme muset," zasmál se. Potom se zvedl a oprášil si kalhoty. podívala jsem se na něj. Opravdu se mi zpět do školy nechtělo. byla jsem ráda, že vypadnu a teď tam mám být další tři hodiny? Unavující. Tai mi nastavil ruce. Já se za ně chytla a postavila se na nohy. Jenže jsem nějak ztratila rovnováhu, tak jsem spadla Taiovi přímo do náruče. Začala jsem se hrozně smát. Tai se taky začal smát a postavil mě zpět na nohy. Ruku v ruce jsme pak šli zpět do školy. Stavili jsme se ještě u nás doma a já si tam vzala něco k jídlu. ,,Chceš taky něco?" zeptala jsem se Taie a při tom se koukala do ledničky. ,,Ne ani ne, díky," řekl a já jen přikývla. Z ledničky jsem vytáhla brownies, co jsem dělala včera. Vzala si jednu a snědla ji. Usmyslila jsem si, že si je dám i pak, tak jsem si je dala do tašky. S Taiem jsme pak už opustili náš dům a nasedli k Taiovi do auta, kde jsem pustila rádio. Tai nastartoval a rozjel se směr naše škola. 

Dorazili jsme do školy a za chvíli zvonilo. Rozběhli jsme se a těsně před zvoněním jsme doběhli do třídy. Všichni už poslušně seděli na místech. My se smíchem jsme se taky posadili. Všimla jsem si Barryho vedle mě. ,,Ahoj," pozdravila jsem ho. ,,Ahoj," pozdravil mě smutně. Ale ne. Ať mi tohle nedělá. Ještě nudu mít výčitky svědomí. Do třídy vešla učitelka a hodina mohla normálně začít. 

Díky bohu, že už zazvonilo. ty tři hodiny jsme tu podle mě byli úplně zbytečně. Jsem teď na cestě domů. Tai mě, Barryho a Dimitrie veze domů. Nejdřív zastavil u domu Dimitrie. Nikdy jsem tu před tím nebyla. Dům byl moderní, ale mohla jsem ho vidět jen z venku. Taktéž byl u lesa. Dimitri vystoupil. ,,Tak se mějte lidi," řekl. ,,Ahoj," řekli jsme všichni jednohlasně a Dimitri zabouchl dveře. Tai se rozjel ke mně domů. Po deseti minutách stráveného v tichosti v autě jsme konečně přijeli před můj dům. Odpásala jsem se a vystoupila jsem. ,,Mějte se a díky za odvoz," řekla jsem s úsměvem. ,,V pohodě," řekl Tai. Už jsem chtěla zabouchnout dveře, ale přerušilo mě Taiovo odkašlání. Podívala jsem se na něj a viděla ho, jak má nadzvednuté obočí.protočila jsem s úsměvem oči a nahnula se k němu. Tai mě lehce a krátce políbil. Odtáhla jsem se a konečně zavřela dveře. Všimla jsem si zklamaného pohledu od Barryho. Je mi ho tak líto. Vypadá jak štěně. Smutně jsem se na něj usmála a on sklopil zrak. Potom se Tai rozjel a za chvíli jsem už jeho auto neviděla. Otočila jsem se a vešla jsem domů. Odložila jsem si věci do pokoje a zase šla ven. Potřebovala jsem se projít. Někam, kde pravděpodobně budu sama. Došla jsem na útes. Tam, kde jsem byla poprvé za své první přeměny. Sedla jsem si do trávy a pozorovala celé město. Odtud vypadalo zcela normálně. normální člověk by ani nepomyslel na to, že toto město je plně nadpřirozených lidí. Povzdechla jsem si a pomalu si do trávy lehla. Zavřela jsem oči a poslouchala šumění větru. Ležela jsem tu asi tak deset minut dokud mě nevyrušil známí hlas. ,,Copak tu děláš?" zeptal se a já věděla, že si sedl vedle mě. Neotevřela jsem ale oči. ,,Relaxuju," odpověděla jsem. ,,Víš, sem chodím často přemýšlet," řekl. ,,A o čem?" zeptala jsem se. ,,Popravdě většinou o tobě. O tom jak závidím svému bratrovi. Ale není to všechno. Dříve, ještě něž jsi přijela, jsem sem chodil, když jsem se s bratrem pohádal. Nikdy to ale nebyli velké hádky. Většinou to byli malé a dokonce i bezvýznamné. Ale chodívám sem i když potřebuju být sám. Potřebuju se vydýchat, uklidnit se, sem tam se i přeměnit na vlka. I to mě uklidňuje," zasmál se. Konečně jsem otevřela oči a podívala se na něj. Viděla jsem, že usmívá na mě. ,,Je mi to líto," řekla jsem. ,,Co?" ,,Že nemůžu být s tebou. Docela mě i ničí, že se na mě koukáš smutně. Že by jsi nejradši byl na jeho místě. Je mi to hrozně líto," řekla jsem. ,,Nemusí. zase jsem se blbě zamiloval," usmál se. ,,Zase?" zeptala jsem se a posadila se. ,,Nebyla jsi první holka do které jsme se společně s bratrem zamilovali. Vždycky to ale dopadlo stejně. Buď nás nemilovala vůbec, nebo nás brala jako nejlepší kamarády. Ale s tebou to je jinak. Máš nás ráda oba. Mě jako kamaráda a Taie miluješ. Jsem rád, že má Tai někoho jako jsi ty," usmál se. Úsměv jsem mu opětovala. Chvilku jsme se na sebe koukali. Chtěla jsem ho tak hrozně moc obejmout. Barry, jako kdyby mi četl myšlenky se nahnula objal mě. Do objetí jsem se usmála. Cítila jsem, že i  Barry. po chvilce jsme se od sebe odtáhli  a zakoukali se na město. Zbytek dne jsme pak byli na útesu, koukali jsme se na město a povídali si. Poznávali jsme se. K večeru mě pak doprovodil domů, kde jsme se objali a oba jsme se rozešli vlastní cestou. Doma jsem se rychle osprchovala a šla si lehnout. Byla jsem unavená, ale i přes to jsem se ještě koukala do lesa. Je nezvyk tam teď nevidět modré oči. A i kdyby jsem je tam viděla, tak už to není taková záhada, jak když jsem nevěděla kdo to je. Nechápu, jak to, že jsem celou dobu nemohla ani tušit, že je to Barry. Už poprvé jak se na mě usmál jako vlk jsem něco tušila. Tušila jsem, že ho znám. Celou tu dobu mi někoho připomínal. Ale pořád nevěděla koho. zakroutila jsem nad tím hlavou a lehla si a záda. zavřela jsem oči a po pár minutách jsem usnula.