Hey Angel [N.H.] ✔

43.

,,Píp, píp, píp, píp." první co uslyším hned po ránu je nepříjemné pípání budíku. Původně jsem tam měla Heard Attack od Demi ale to mě nedokázalo dostat z postele.

Unaveně se zvednu z postele a protáhnu se. Můj pohled zamíří ke zdi kde jsou moje fotky s Niallem. Jedna z vzpomínek co jsem nezničila. Pokroutím nad tím hlavou a zvednu se z postele. Dojdu k oknu co mám v pokoji. Podívám se na ulici co patří mezi ty neznámé v Londýně.

,,Natty! Vztávat!" zabouchá na dveře moje spolubydlící. Maja. Pochází z Německa a proto mi jako jediná říká Natty. Pomáhá mi platit nájem a já jí zase pomáhám v práci. Taky je fotografka ale je mezi začátečníky. Ale v pátek má něco jako tradici chodit do baru s partou jejích kamarádek takže je páteční večer bez ní.
Další věc je že je křesťanka. Takže v neděli vstává dřív aby šla do kostela a modlí se předtím než jde spát a nebo když jde večeřet. Jinak je to obyčejná blondýna a tím nemyslím že je hloupá.

,,Už jsem vzhůru Majo." řeknu nazpátek. Odtrhnu oči od okna a vydám se za ní do kuchyně.

,,Zase budeš snídat v pyžamu?" zeptá se mě a ukáže na mě. Nad tím jen pokrčím rameny. Měla by si na to zvyknout, dělám to tak už od patnácti.
Vezmu si připravenou snídani a sednu si vedle ní.

,,Dneska bude tvůj velký den, co?" zeptá se mě a kousne si do bábovky, kterou sama upekla.

,,Proč by měl? Středa jako každá jiná." podivím se a taky si kousnu do bábovky.

,,Rian mi říkal že budeš fotit tvoje bad boye." zasmála se. Komu všemu to ještě řekl?

,,Nejsou moje a nevím proč bych měla mít velký den jen kvůli takové blbosti." vysvětlím jí.

,,Tak proč máš v pokoji fotky s jedním z nich?" zeptá se a zvedne se od stolu.

,,Protože jsme se dřív bavili." řeknu jednoduše a dám si do pusy poslední kousek bábovky.

,,Dřív?"

,,Dokavaď neodletěl zpátky do LA." řeknu jí. A od té doby se neozval.

------------------------------

,,Ahoj Natt, ta tvoje skupina přijde za dvě hodiny. Máš mezi tím čas, vlastně nemáš. Pomůžeš Maje." řekne Rian a odejde do jedné z místnosti.

,,Jo…" řeknu si. Jdu do šatny kde si jen sundám přebytečné oblečení. Pak jdu za Majou.

,,Majo, mám ti pomoct." řeknu když jsem u ní. Zrovna fotila nějakou modelku a myslím že do časopisu Libery nebo co.

,,Jo, můžeš prosím to světlo trochu utlumit? Nebo s ním něco udělat trochu mi vadí v záběru." řekne. Jdu ke světlu a vypnu ho.

,,Lepší?"

,,Mnohem." usměje se a začne fotit znova. Povzdychnu si a jdu do rohu kde stojí rádio. Zapnu ho a naladím na jednu ze stanic. Začne hrát Scream & Shout. Ať chci nebo ne musím na ní začít tancovat, nemůžu si pomoct.

Všimnu si že ta modelka má teď mnohem upřímější úsměv. Nemám ráda lidi co se usmívají falešně.

,,To je lepší." řekne Maja nahlas. Usměju se. Úkol splněn.

Další hodinu jsem strávila u Maji a pomáhala jí. Měli jsme u toho zaplé rádio a tak jsme si zpívali.
Nafotili jsme několik fotek ale stejně bude potřeba jenom jedna z nich.
Zrovna hrála The Climb. Vzpomněla jsem si jak jsme na tuhle písničku tancovali s Niallem u Temže. Maja to dala na plný pecky a já se tam jen tak uprostřed místnosti začala točit.

,,Tady je." ozve se ode dveří Rianův hlas. Přestanu se točit a tázavě se na něj podívám. ,,Dvě hodiny už uběhly a tvoji stars už čekají." řekne se smíchem a ukáže dozadu. Podívám se tam a všimnu si pěti hlav co na mě koukají​.

,,Co je?" přejdu k nim a zeptám se jich. Pořád ze mě nezpustili oči, ale zajímalo by mě proč.

,,Co jim je?" zeptám se Riana.

,,Netuším. Halo, co vám je?" řekne za mě. Pozorně se na všechny podívám. Pohledem se zastavím u modrých studánek. Vypadají jinak než před dvěma roky.

,,Tak jinak, tohle je N…" začne.

,,Nathalie." dokončí za něj Niall. Potlesk pro něj, pamatuje si mě.
Teď se kluci naopak podívají na něj.

,,Počkat, ta Nathalie?" zeptá se jeden z nich co má taky modré oči. Podívá se na mě.

,,Ahoj Niallí, a teď prosím za mnou vaše veličenstva. Pokud dovolíte tak už to chci mít za sebou." řeknu a podívám se na Maju, která dělá že mi drží palce.
Otočím se a jdu do jiné místnosti co je na konci chodby.

,,Jak že jsi nám to řekla?" dohnal mě Ni a zasmál se.

,,Slyšel jsi." řeknu a zajdu do místnosti.

,,Změnila jsi se." řekne a jde hned zamnou.

,,To bude tím že uběhly dva roky od té doby co jsi odletěl a neozval jsi se." řeknu ostře a vezmu si do ruky foťák od něj.

,,Ale pořád máš ten dárek co jsem ti dal." ukáže na něj.

,,Hmm…"

,,Promiň." řekne a stoupne si přede mě. Ti ostatní nás jen pozorují.

,,Na omluvu je pozdě a teď si stoupněte tam." ukážu na místo kam si mají stoupnout a mezi tím zapnu jednotlivá světla.