Distance 2 // calum hood

20

calipali96: Em, stojím před vašim domem.

eemilyy16: Už ti jdu otevřít.

Calum nervózně přešlapoval před vchodovými dveřmi, zatím co dívka se o ně z druhé strany opírala.

Bála se jeho reakce na její těhotenské břicho a také na to, že bude otec.

Nakonec dveře jen trochu pootevřela a strčila do nich jen hlavu.

„Em," pousmál se Cal, když viděl její tvář ve dveřích.

„Ještě než půjdeš dovnitř, tak ti musím něco říct," řekla rozhodně dívka a přitom se jí třásl hlas.

„Co se děje?" přistoupil k ní blíž a pohladil ji po tváři.

„Já čekám dítě Calume," sklopila zrak „s tebou," polkla.

Calum stál jako socha a nebyl schopný ze sebe vypustit jediné slovo.

„Promiň mi to," špitla po chvíli, co chlapec mlčel.

„Emily, neomlouvej se, to je skvělý, " pošeptal a pevně ji objal.

„Ale je ti jen dvacet a mně devatenáct," odpověděla.

„No a?" pousmál se „Měla by jsi být spíš ráda, ne mě zahrnovat fakty o tom kolil mi je, vím že je mi dvacet a vím, že to zvládneme, " naznal.

„Já, promiň, bála jsem se, že se otočíš a odletíš zpátky, že už mě nebudeš chtít nikdy vidět a taky, že se mnou už nikdy nepromluvíš," pošeptala.

„Je to moje dítě Em a tobě bych to nikdy neudělal," odpověděl a dal jí pusu do vlasů.