Let Me Love You // CAMREN [girlxgirl]

Part 9

"Lauren, zvoní ti telefon. Už asi po třetí." třásla se mnou Sam. Rozespale jsem něco nesrozumitelného zamumlala, ale ona mi nedala pokoj.
"Měla bys to vzít." strčila mi mobil do ruky.
"Kolik je sakra hodin?" zeptala jsem se otráveně osoby, která se mě rozhodla vyrušit uprostřed noci a ani jsem nevěděla, kdo to je.
"Asi dvě ráno, ale teď mě poslouchej." odbyl mě známý hlas na druhé straně. Byla to Ally.
"Doufám že máš dobrý důvod, proč mě budíš Allyson." Opravdu jsem chtěla spát.
"Camila odešla do baru a ještě se nevrátila. Musíš nám pomoct, samy to nezvládneme." prozradila mi konečně. Zněla celkem zoufale. Frustrovaně jsem si rukou prohrábla vlasy, které mi padaly do obličeje a zhluboka se nadechla.
"Kde všude jste byly?"
"Postupně procházíme všechny okolní kluby, už jich nám zbývá jen pár." odpověděla mi pohotově.
"Dobře, zajdu do toho, kde jsme byly naposledy. Potom vám zavolám." Nečekala jsem na odpověď a hovor ukončila.
"Co se stalo?" zeptala se ustaraně Sam a pohladila mě po zádech.
"Budu muset jít, kamarádka se ztratila. Zítra ti zavolám." Dala jsem jí rychlou pusu na rty a začala se oblékat. Sam mě celou dobu beze slova pozorovala.
"Tak ahoj a omlouvám se." usmála jsem se na ni omluvně, když jsem si obula boty a už jsem stála mezi dveřmi.
"Ahoj." pokusila se Sam o úsměv, ale bylo vidět, že je zklamaná. Bez dalších řečí jsem opustila její dům a mířila k baru, který naštěstí nebyl daleko.
U vstupu stál vysoký muž v černém obleku, který se pouze usmál s pobídnul mě, abych vstoupila. Spadl mi kámen ze srdce, protože jsem se bála, že mě dovnitř nepustí. Naštěstí asi vypadám na víc, než mi doopravdy je. Vstoupila jsem do zakouřeného prostoru a snažila se najít svou hnědovlasou kamarádku. Viděla jsem nějakou menší dívku poblíž baru, ale nebyla jsem si jistá, jestli je to ona. Když jsem od ní byla už jen pár metrů, zjistila jsem, že mě můj zrak nezklamal, protože to opravdu byla Camila. Opírala se o bar a živě o něčem diskutovala s barmanem.
"Říkal jsem, že už vám nic neprodám. Podívejte se, v jakém jste stavu." zaslechla jsem ho.
"Posledního panáka..prosíím." nevzdávala to Camila. Barman jen zakroutil hlavou a šel obsloužit někoho jiného.
"Jdeme domů Camz." řekla jsem jí, když už jsem byla dost blízko, aby mě slyšela. Když uslyšela můj hlas, nadskočila. Otočila se a když se přesvědčila, že to jsem opravdu já, usmála se a skočila mi kolem krku. Hodila jsem po barmanovi peníze a rychle ji táhla ven. Když jsme konečně byly na čerstvém vzduchu, Camila se ode mně prudce odtáhla.
"Co je?" zamračila jsem se nad náhlou změnou jejího chování.
"Proč tu jsi? Vždyť máš být s ní." ignorovala moji otázku.
"Byla bych s ní, kdyby ses takhle nezřídila." oplatila jsem jí naštvaný tón hlasu.
"Nemusela ses obtěžovat. Jsem úplně v pořádku." řekla a naštvaně se vydala pryč. Pár vteřin na to však ležela na zemi, protože zakopla o vlastní nohy.
"Bože, jsi v pořádku?" přiběhla jsem k ní a začala ji kontrolovat.
"Jsem." zamumlala a chtěla vstát. To se jí ale nepodařilo. Když jsem viděla, jak bezmocně sedí na zemi, neváhala jsem a vzala jsem ji do náruče, jako nevěstu. Chvíli protestovala, což jsem ignorovala, ale nakonec mi dala ruce kolem krku a hlavu si opřela o moje rameno. Cesta probíhala v tichosti, dokud Camila nepromluvila.
"Měla bys mě dát na zem, jsem moc těžká." zabručela.
"Nejsi těžká." odpověděla jsem popravdě. Byla lehká, až moc.
Na to Camila nic neřekla a tak jsme obě mlčely, než jsme dorazily k apartmánu. Nějakým zázrakem se mi podařilo s ní v náruči hned napoprvé odemknout a odnesla jsem ji na gauč, kde jsem ji opatrně položila. Vytočila jsem číslo na Ally, protože jsem jim ještě nestihla zavolat, že jsem Camilu našla. Když jsem dotelefonovala, otočila jsem se na svoji hnědovlásku, která se na mě usmívala z gauče.
"Musíme tě nějak dostat do postele." oznámila jsem jí, když jsem ji zvedala z gauče. Na to jen něco zabručela a nechala se odnést do našeho pokoje. Pomohla jsem ji s převlékáním a poté jsem konečně zalezla do postele. Hodiny ukazovaly půl čtvrté ráno a tak jsem usoudila, že je čas jít spát. Camila ale asi nebyla stejného názoru, protože netrvalo ani minutu, než začala mluvit.
"Co jsem udělala?" zeptala se potichu.
Nechápavě jsem se na ni podívala, protože jsem nejdřív nevěděla, jak to myslí.
"Není to tvoje chyba." odpověděla jsem po chvíli.
"Tak proč mi to děláš?" uslyšela jsem její hlas moc blízko u sebe. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem, že sedí na mé posteli.
"Můžeme si o tom promluvit jindy? Jsem vážně unavená." snažila jsem se z toho vycouvat, ale bezúspěšně.
"Ne, musíme si o tom promluvit teď." chytla mě Camila za ruku. Překvapeně jsem ucukla a vytrhla jsem svou ruku z jejího sevření. Ublíženě se na mě podívala.
"Co je s tebou Lo?" zeptala se potichu a snažila se mi podívat do očí, já jsem se však jejímu pohledu vyhýbala.
"Camz..nemůžu o tom s tebou mluvit." zašeptala jsem s pohledem upřeným na svoje ruce, se kterými jsem si nervózně hrála.
"Podívej se na mě." snažila se mě přesvědčit. Když jsem její prosbu ignorovala, uchopila mou bradu mezi svoje prsty a nadzvedla mi tak hlavu. Teď už jsem se jejímu pohledu vyhýbat nemohla. Její čokoládové oči mě už zase hypnotizovaly a já jsem jim nedokázala odolávat. Byla jsem úplně v její moci. Trochu se ke mně přiblížila a pohledem sjela na moje rty. Potom zvedla ruku a jemně mi po nich prstem přejela. Nad tím dotykem jsem se zachvěla a moje srdce bilo o něco rychleji.
"Polib mě." zašeptala najednou.
"Nemůžu. Jsi opilá a zase by jsi toho zítra litovala." odtáhla jsem se od ní, když jsem si vzpomněla, jak to minule dopadlo.
"Nikdy jsem toho nelitovala Lauren. Jen jsem měla strach, že se ti to nelíbilo a že by jsi třeba mohla být naštvaná." nevzdávala to.
"Ublížilo mi to." zamumlala jsem a schoulila se do klubíčka.
"To jsem nechtěla." vydechla Camila a hladila mě.
"Můžu si k tobě lehnout?" zeptala se nejistě po pár minutách ticha. Váhavě jsem přikývla, divím se, že to vůbec zaregistrovala. Když se Camz konečně uvelebila, přitáhla si mě na svůj hrudník a hladila mě ve vlasech. Bylo to zvláštní, protože vždycky je to naopak, vždycky se starám já o ní a na tohle nejsem zvyklá, ale moc se mi to líbilo. Pomalu jsem začala usínat.
"Moc pro mě znamenáš Lauren." zašeptala Camila, když si myslela, že už spím a dala mi pusu na čelo. Jen jsem se usmála a dál předstírala spánek. Za chvíli už jsem slyšela tiché oddychování . Konečně jsem začala upadat do říše snů. Poslední, co jsem slyšela byl Normanin hlas, z chodby a poté jsem konečně usnula.

Snad jste s dílem spokojení :)