Ice Love

Sakra!

Ashleigh: Ihned jsem vyrazila za mamkou.. musím jí to oznámit a zeptat se jí. Vystřelila jsem z pokoje jako blesk. Je asi hloupost, že mi to hned dovolí. Zvlášť když mě viděla bruslit snad jen jako malou. Přála bych si alespoň se zúčastnit, i když vím že nemám moc velkou šanci na výhru. Bruslit si na ledě před lidmi kteří mě sledují. Nic víc bych si nepřála. Byl by to můj sen. Jo.. a ještě možná zůstat napořád se Sebastianem a zestárnout s ním.

Sebastianův táta: ,,Hej Sebo.. Pojď mi dolů s něčím pomoc. Koupil jsem něco do našeho nového.."

Málem mě trefil šlak, když jsem uviděl svého syna ležet na posteli jako mrtvolu. Nehýbal se. Teprve teď jsem si na něm všimnul toho jak je hubený. Okamžitě jsem k němu doběhnul a pokoušel se ho probudit. Mluvil jsem na něj a přitom ihned vytáhnul z kapsy telefon a volal záchranku. Vše jsem jim nahlásil a přitom Sebastiana pořád zkoušel vzbudit. Pravděpodobně omdlel a nechtěl se probudit.

Za pár minut u nás doma byla záchranka a Sebastiana si hned odváželi do nemocnice. Vůbec jsem neměl ponětí, že by se mu mohlo něco takového stát. Jel jsem s nimi, abych mohl být hned informován nad jeho stavem. Snad bude v pořádku.

O dvě hodiny později..

,,Můžu jít k němu?"

Zeptal jsem se doktora, který na svém počítači něco sepisoval.

,,Není to moc dobrý nápad.. byl na tom opravdu velmi zle.. měl by odpočívat.. běžte domů a přijďte sem třeba zítra. To mu snad už bude lépe. Stejně za chvíli návštěvní hodiny končí."

Jen jsem kývnul. Přišlo mi hloupé hádat se s doktorem.

,,Dobře.. jen.. kdyby se náhodou probudil.. řekněte mu že přijdu zítra."

,,Vyřídím to.."

Řekl velmi nejistě, ale snažil se.

,,Děkuju, nashle."

,,Nashledanou pane Leheň.

O týden později

Ashleigh: Za tři dny se koná ta soutěž. Jsem přihlášená.. po nekonečném přemlouvání mé matky, se mi to povedlo a ona souhlasila. Dokonce mě tam i odveze. Říká, že je to zbytečné, protože tam bude spousty vycvičených krasobruslařů a krasobruslařek. Ignoruju jí, i když vím že má pravdu. A to mě právě mrzí. Se Sebastianem jsem se neviděla a tak jsem mu napsala alespoň esemesku co se bude dít, a jestli se na mě nebude chtít jet podívat. Hrozně ráda bych ho tam viděla. Ale když mě ignoruje tak to bude asi těžké.

Ahoj Sebo..Chtěla jsem se tě zeptat, nechtěl by jsi přijet do Brna na krasobruslařskou soutěž? Je to za tři dny v 17:00 hodin. Budu tam vystupovat, a udělalo by mi velkou radost, kdyby jsi se tam na mě přišel podívat.. prosím odepiš.

S láskou tvá Ash.

Myslím, že tohle stačí. Snad mi brzy odepíše. Vlastně doufám, že mi odepíše dřív než za ty tři dny. Což bohužel pochybuju. Ještě párkrát jsem byla na nějakých zkouškách a vymyslela jsem si vlastní choreografii. Není špatná, ale pořád tam jsou nějaké nedokonalosti, které nemám čas vypilovat, což je mi líto.

Další den

Sebastian: ,,Dobré ráno pane Leheň."

Uslyšel jsem hlas nějaké paní, kterou jsem nikdy v životě neviděl. Cože? Proč jsem v nemocnici? Co se stalo? Kde je táta? Měl jsem v hlavě neskutečné množství otázek, které mi asi nikdo neodpoví. Snažil jsem se chovat naprosto normálně.

,,Dobré ráno.. co se stalo?"

Pokusil jsem se zeptat, ale mluvení bylo docela náročné.

,,Jste velmi podvyživený a zjistili jsme že trpíte vážnou bulimii. Budeme si vás tu muset ještě nějaký ten pátek nechat. Je mi to líto."

Koukal jsem na ní jak na zázrak. Na jednu stranu je totiž velmi dobře, že tu budu muset zůstat. Protože než se můj stav vylepší, budu muset zůstat v nemocnici a nemůžu se stěhovat. Ale co Ash?? Vůbec jsem se jí neozval, když mi bylo tak zle.

,,Kde je můj telefon?"

Zeptal jsem se jí, a kašlal na to co mi říkala.

,,Máte ho v prvním šuplíku ve vašem nočním stolku, ale není dobrý nápad se moc hýbat. Opravdu na tom ještě nejste moc dobře Sebastiane."

Opět jsem tu milou pohlednou doktorku ignoroval a natáhnul se pro svůj telefon do svého šuplíku. Bolelo mě celé tělo, ale snažil jsem se dělat, že je mi naprosto dobře. Vytáhnul jsem z pod peřiny své hubené ruce, které byly napojeny na různé přístroje.

,,Co je to?"

Kývnul jsem na své ruce.

,,To je umělá výživa. Tvé tělo musí přijímat živiny, ale jako pevnou látku by jsi jídlo vyzvracel."

,,A-ha.."

Nechal jsem to už být a dělal že ta doktorka tu není. Jí to asi došlo, a tak mě tu nechala o samotě. Mám od Ashleigh jen jednu zprávu. Otevřel jsem jí a byl jsem hned naštvaný. Nemůže se tam dostavit. Nemám tu možnost když jsem tady. připojený na všem možném. Datum přijetí zprávy bylo včerejší, takže do začátku soutěže jsou to jen dva dny. Sakra!

****

Ahooj! Je tu další docela dlouhá část, doufám že se líbí:3

Jinak do konce celého příběhu zbývají už jen asi dvě části. Uvidím jak budou dlouhé a co nakonec vymyslím. Nějakou představu o tom co se stane už mám.

Za případné chyby se omlouvám :D

Uvidíme se u další části :P

Byee :*