Pád

97 8 1
                                    

Sebastian: ,,Nádherné ráno" Řeknu jí když konečně otevře oči. Ona se na mě jen usměje a já už vím že to bude zase další skvělí den. ,,Dobré ráno" Sedne si na postel a protáhne se. Pak se ale Ashleigh zamračí a rychle vyběhne z pokoje a míří na záchod! Běžím tedy okamžitě za ní a bojím se co se stalo! Zvrací.. Chytnu ji tedy vlasy a přemýšlím co ji to mohlo způsobit. ,,Běž pryč..Je to nechutný.." ,,V pořádku Ash.."

Když se po asi deseti minutách dostaneme zpátky do pokoje, Ashleigh si sedne na postel a já hned vedle ní. ,,Je ti lépe?.." ,,Umm..Ani ne..Měla bych radši jít domů..Něco na mně leze a já opravdu nechci, aby jsi to ode mně chytil. ,,No dobře..Když to říkáš.." ,,Půjdu tě doprovodit.. alespoň na tu zastávku." ,,Klidně tu zůstaň.. To je v pořádku." Pokusila se na mě usmát a pomalu přešla ke dveřím. Otevřela a byly tam schody. Otočila se ještě na mě a chtěla něco říct..

Viděl jsem jak se zamotala! A než jsem se jí pokusil chytit! Ne! Podjela jí noha..A už se kutálela ze schodů! Byl jsem hrozně pomalej!..Zkutálela se až na zem a já netušil v tu chvíli co udělat! Okamžitě jsem tedy vytáhnul z kapsy telefon a zavolal 155! S třásnoucím se hlasem jsem jim popsal situaci a dělal to, co mi říkali. Bylo mi do breku! Neměl jsem jí ani na chvilku pustit!  Po pár minutách konečně dorazili a já jel s nima do nemocnice. Nenápadně jsem jí z kapsy vytáhnul telefon. Chtěl jsem to dát vědět jejím rodičům..Takovej strach jsem nikdy o nikoho neměl..

Čekám na chodbě..Snaží se jí dát dohromady a já zatím zavolal její mamče. Byla strachem bez sebe..Za chvíli tu byla už se mnou. Konečně po stoletém čekání se otevřeli dveře. Stál v nich doktor..A moc se neusmíval..Okamžitě jsem k němu skoro přiběhnul a ptal se co se děje! ,,Ashleigh má asi jen obyčejnou chřipku..nebo něco špatného snědla..Ale horší byl ten pád..Má naražený celé tělo..Naštěstí jsme nenašli nic zlomeného, ale to ukáže hlavní rentgen." Oba jsme si oddechli..,,Mohu za ní teď jít?" ,,Měla by odpočívat..Ale ano." Pak řekl jen kde má pokoj a já šel stejným směrem jako její matka. ,,A ty si jako myslíš že kam jdeš?!" Řekla dost naštvaně a mě to zaskočilo. ,,Já..Ne..Řekněte jí prosím že tu byl Sebastian.." Řekl jsem jen rychle a otáčel jsem se k odchodu. Opravdu se s její mámou hádat nebudu..Až tu nebude, navštívím ji..Šel jsem tedy na autobus..

Když jsem ale dorazil domů..Čekalo mě další nemilé překvápko.

****

Ahojky! Takže za prvé se omlouvám za delší pauzu ve vydávání příběhů. Doufám že se to dá zase do pořádku a já budu opět aktivní:3 Také doufám že se další část mého příběhu jenom z pohledu Sebastiana líbí.

 Ještě jednou promiňte :D


Ice LoveWhere stories live. Discover now