GOD • Avengers (Kate2)

EPILOG

„Testovala jsem je," řekla jsem okamžitě předem promyšlenou odpověď. No co, je to pravda, kde jinde otestovat jejich odolnost, než na oslavě s hromadou opilých lidí? Vypadal, že tohle ho zrovna nepálí nejvíc a pro pláště neviditelnosti má už dávno vymyšlené uspokojivé využití.

„Dobrá, teď trochu z jiného soudku," řekl a hodil na růžovou složku jednu tlustou obyčejnou s nápisem K.A.T.E. Obočí mi vystřelilo nahoru. Tak tohle mě překvapilo, někdo dělá projekt s mým jménem? Navíc stejně se jmenuje i má osobní složka, jak ostatní mají Hawkeye nebo Iron man, já mám K.A.T.E.

„S tímhle nemám nic společného," řekla jsem, aby už na mě tak nevalil to pálivé oko, a složku otevřela. Vydechla jsem ohromením. Prvních pár stran bylo plných výpočtu, kterým jsem sotva rozuměla, rozhodně bych je nedokázala vymyslet.

„Kdy jste na tom stihli pracovat?" podívala jsem se na Tonyho, který v předklonu jedl hranolky s majonézou a zapíjel to pivem v plechovce. Trošku jsem nad tím ohrnula nos. Říká, že to má prostudované, že tučné věci a pivo pomůžou při kocovině.

Narovnal se a podíval se mi přímo do očí, kupodivu už vypadal docela dobře, vlasy si spravil do obvyklého účesu a rozhozený knírek zase nabral správný směr.

„Dělali jsme na tom s Brucem, když jste byli na Asgardu, nic jsme nevěděli, nevěděl jsem, jestli žiješ. Dokud jsme dělali na tvém školním projektu, znamenalo to, že se musíš vrátit," řekl tak tiše, že to mohl slyšet jenom naše nejbližší okolí. Ostatní pro mě na moment přestali existovat, zaseknuta někde mezi vzpomínkou na Asgard a Tonym přede mnou, jak žvýká hranolku s tatarkou.

Fury mlčel, tímhle mu Tony vzal vítr z plachet, porušení nějakého nočního klidu a rozvrtaný trávník vedle výletu na Asgard vypadal jako prkotina. A všichni to věděli.

Nahnula jsem se k Tonymu a pevně ho objala, na moment byl ztuhlý a překvapený, ale když si otřel mastné ruce do kalhot, aby mě neušpinil, vrátil mi upřímné objetí. Usmála jsem se, nikdy se mi o projektu nezmínil, nikdy mi neřekl, jak těžké to pro něj bylo, i když jsem samozřejmě tušila, že z toho byl špatný, tohle gesto mě prostě dojalo.

Náš společný moment, kdy jsem se skleněným pohledem koukala do blba a přemýšlela o minulosti, přerušil až Fury, který se očividně uklidnil.

„Tohle jsem našel v laboratoři, chci vědět, jestli to funguje a jaká jsou rizika," řekl hlasem plným přirozeného respektu a postavil na stůl něco, co by mohlo vzdáleně připomínat dva větší frisbee talíře, přičemž ten spodní byl připevněný na desce plné čudlíků a neoznačených tlačítek.

„Nešahejte na to!" vykřikl Tony a hnal se k Furymu, který se, jako jediný, nezdál být vůbec překvapený, že je můj otec schopný dělat takové prudké pohyby.

„Tak vysvětlujte," pobídl ho a založil si ruce. Něco jsem vám zapomněla říct, Fury dneska neměl svůj ďábelský plášť, bylo dost horko, takže se očividně spokojil pouze s černým tričkem s výstřihem do v. Vypadal zvláštně. Mladší.

„Funguje i nefunguje, dokáže zaměřit objekt, dokáže ho naskenovat, poté ho odhmotní na padesát dva procent a Thor nám donesl něco velmi podobného Teseraktu s tím, že tenhle, u nich běžný, kamínek jenom přemisťuje, ale je k tomu třeba velkého množství technického upřesnění, aby nezmizel kus planety," začal mu vykládat Tony a posadil se na stůl.

„Funguje nebo nefunguje?" přerušil ho Fury s neskrývanou narážkou, že mu nikdo pořádně nerozumí.

„Dobře, předmět zmizí, ale nevíme, kde se objeví. Zatím to ještě není hotové, víme ale, že předmět projde v pořádku, jednou jsme poslali mobil a stále se na něj dalo volat, jindy jsme poslali myš s čipem a našli ji živou na Empire State Building, takže bych řekl, že je to docela bezpečné, problém je, že nevíme, kde přesně se objekt objeví," upřesnil to Tony a já žasla. Za tenhle vynález by mohli dostat i Nobelovu cenu, teda určitě by ji dostali, tohle by změnilo lidstvo ve velkém měřítku, jen kdyby upřesnili místo objevení. A vesmírné materiály by asi taky byly trochu problém.