PLAYER * [FF L.H]

Prolog

Svět se někdy sa přesvědčí, co může existovat! Legendy jako je třeba kapela Queen. Popová královna Madonna. Král popu Michael Jackson a jeho slavný song Billy Jean.
V mém případě je to fotbal. Tedy fotbalová legenda David Backham. Můj idol a inspirace každého božího dne!
Už jde hned tedy vysvětlit, že miluju fotbal. Nějak zvláště jsem to nepochytila. Prostě mám dva bratry a ti fotbal hrají taky, jen jsou starší.
Je divné, že fotbal je má hodně silná úchylka. Někdo pohyb nesnáší, někdo ho miluje. Nebere mě tedy zrovna ten pohyb, ale tým. Týmová práce je to nejlepší na celém světě. Tedy pro mě.
Můžete se spolehnout, že spoluhráč v týmu není jen.takový hráč pouze na hřišti. Je hráč i v životě. My všichni fotbalisté žijeme a hrajeme stejnou hru. Jsme všichni spojení tou jednou spoluhrou. Tím spojením odřených kolen a naštvaní, když nás trenér vyhodí na lavičku.
.....

Stojím na hřišti. Fotbalové hřiště v D.C byl, je a bude pořád můj domov. Jen škoda, že je to naposledy, co tu stojím.
Je to naposledy, co cítím ten hnusný ošoupaný trávník, který je díky zimám napůl zamrzlý. Je to naposledy, co si budu pamatovat ty desítky a stovky gólů, co jsem tu za ty čtyři roky nastřílela.
Nikdy mi nepřišlo divné být jediná holka v týmu. Věděla jsem, že jsme všichni stejně dobří. Věděla jsem, že jsme všichni schopni potlačit tým při každém turnaji daleko.
Teď?
Odcházím. Tedy lépe odlétám se svýma rodičema a bratry do Austrálie. Proč Austrálie?! Vždyť tam je vedro! Mohli bychom se rovnou nastěhovat do Afriky! Ale musím to chápat. Když tam táta bude mít ještě větší šanci rozjíždět zatím jeho malou firmu ve velkou, tak nás čeká ještě lepší život. Táta má firmu a různými vynálezy a prototypy. Dost si s tím i vydělává, ale peníze jsou to poslední v mém životě.
Máma se chce stěhovat, protože nemá ráda babičku. Lépe oni se nesnáší. Táta nesnese, že se pořád hádají, což další důvod, proč odejít.
Bratři se těší na holky v plavkách na pláži.
A já? Já chci něco, co tvoří polovinu mého života a nikoho to nezajímá. Je mi 17 a už od třinácti povinně chodím na každý zápas i trénink. Máma chodila celou dobu se mnou. Nosila mi pití.
A teď? Vše musím opustit.
Jak říká náš trenér. 'Ať jste ve hře staletí, tak stejně musíte odejít s hrdostí a vírou.'
Odcházím s výhrou poháru za nejlepšího hráče roku. Za poskytnutí první pomoci na hřišti a s vírou v sobě. Vždy budu kopat, dokud budu ještě mohout.

_____________________________

Nová story.. :))
Zase o Lukovi..píšu to, protože vlastně už hraju fotbal dooost dlouho, a tak si myslím, že z toho může vzniknout super story :)

Lucy xx