Teacher | Z.M., FF|

00. unknown SIDE

Velká ručička se nebezpečně blížila na začátek své osy a já už věděla, co se za pár vteřin stane. Celou budou se rozezněl pištivý zvuk a já se s povzdechem vydala přes naprosto prazdnou chodbu do jedné z místnosti na konci.
Odpoledne jsem tenhle zvuk většinou s nadšením očekávala, ale ráno to byla jedna z nejhorších nočních můr...Ptáte se co myslím za zvuk.? Školní zvonění. Všichni ho určitě moc dobře znají a nejen žáci, ale i učitelé ho nemají zrovna v lásce.

,,Víš o tom, že zvonění oznamuje začátek vyučování..." ozval se za mnou moc známý hlas s podtoném chrapláku. Jen jsem se pobaveně ušklíbla a otočila se na patě, abych osobě, co mi tohle sdělila, viděla do očí. ,,Vím.." rozšířila jsem rty do úsměvu a opřela se o zástup oprýskaných železných skříněk.
,,To znamená, že už máš být dávno ve třídě." poznamenal vítězně a prohrábl si své černé vlasy. Jen jsem pokrčila rameny a vydala se poslušně pryč, stále neztrácejíc pobavený úsměv.
V duchu jsem začínala odpočitávat a když jsem byla u pomyslné 3, znova se chodbou rozezněl jeho hlas. ,,Počkej...!" otočila jsem se znova k němu a rozešla se jeho směrem.
Ledabyle se podobně jako před chvílí já opřel k skříňky a uličnicky mě pozoroval.
Trošku mě to začalo znervózňovat, ale nechtěla jsem to na sobě nechat znát, proto jsem se sebevědomím úsměvem došla až k němu. ,,Co se děje...pane učiteli.?" uchecht se nad tím oslovením a lehce mě pohladil po tváři. ,,Nic.."odpověděl prostě a natlačil mě na studenou skříňku. Přesně jsem věděla, co chce udělat a nehodlala jsem na to nic namítat.
Jeho růžové rty se jemně otřeli o ty mé a nakonec se spojili do vášnivého polibku. Chvíli si jen tak pohrával s mým spodním rtem, ale pak se začal dožadovat přístupu dovnitř. Naše jazyky se začali proplétat jeho ruka sjela z mého boků na můj zadeček. Nevím co by bylo dál, ale možná by to skončilo souloží uprostřed školy plné studentů, kdyby nás nevyrušilo další zvonění.
,,Příjdeš pozdě na hodinu..." usmál se když se odlepil od mých úst. ,,Neboj..." uklidnila jsem ho sebejistě a pomalu se rozešla s ním po boku po chodbě.
,,Já se nebojím...jen nechci, aby jsi měla neomluvenou hodinu.." zakroutil pobaveně hlavou a chytl kliku u pravých dveří na chodbě. ,,To by jsi přece nemohl dopustit..." věnovala jsem mu poslední úsměv a vešla do třídy po levé straně. Jeho reakcí už jsem neviděla, ale vůbec mě to netížilo.
Když jsem se otočila ode dveří, naskytl se mi pohled na káravě vyhlížejícího učitele fyziky. ,,Omlouvám se pane učiteli, ale zasekla se mi skříňka a musela jsem najít někoho, kdo by mi ji pomohl otevřít.." dodala jsem rozpačitě a rychle se posadila na svoje místo. ,,A už je to v pořádku.?" zeptal se starostlivě a popošel blíž k mojí lavici. ,,Ano" usmála jsem se a rychle sklonila hlavu.
On mi na to opravdu skočil.

♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢♢
Jen ukázka z poloviny děje, která mi přišla jako dobrá upoutávka. Doufám, že jste uhodli, kdo je ten učitel....a nenechte se zmást tím chraplákem :DD

Uvidíme jestli se tahle povídka uchytí...podle toho budu u přidávat :)))

With love

♡ nell_b ♡