n i g h t m a r e (REMAKE)

Twelve.

"Bolí mě ho takhle vidět."

Podívala jsem se na JiYeon, které se leskly oči, a mlčky mě sledovala. Po chvíli mě pohladila po rameni a otřela si už neposednout slzu, která se vydrala na povrch.

"Vždycky jsem mu říkala, ať se připoutá než pojede autem. Ale on..Jak kdyby mu to bylo jedno." vzlykala jsem a schovala si obličej do dlaně.

"To neříkej." zareagovala hned JiYeon, a podle kroku co jsem slyšela se postavila více ke mě.

"Podle policie byl připoutaný, a ta srážka nebyla jeho chyba."

Podívala jsem se na ní.

"Opravdu?" zeptala jsem se, jak kdyby JiYeon lhala. Kývla hlavou.

"Tak co se potom stalo?" zajímalo mě. Nic jsem totiž nevěděla. JiYeon se nervózně ošila. Jak kdyby mi nechtěla nic říct.

"Podle svědků a bezpečnostních kamer. To vypadalo, jak kdyby se ho ten druhý člověk snažil smetnout z cesty." odpověděla a mě zamrazilo.

"Stalo se i tomu druhému něco?"

JiYeon zavrtěla hlavou a odpověděla.

"Ne. Z místa činu hned odjel. Neměl ani poznavací značku. Srazil ho a nechal ho tam. Kdyby nebylo lidi kolem možná by to Jackson ani nepřežil.." JiYeon sklopila hlavu k zemi a chytla si pusu. Plakala.

Já byla jako opařená vodou.

Kdo by mu chtěl cokoliv udělat?

"Ale je to jenom domněnka. Myslí si to. Nejsou nějak podložené důkazy. Možná to byla blbá shoda náhod, a vypadalo to, že ho chtěl srazit." řekla po chvíli ticha. Trochu jsem si oddechla, protože mě nenapadal absolutně nikdo, kdo by mu tady mohl cokoliv udělat.

"Našli to auto?" ptala jsem se na další otázky. "Ne." odpověděla JiYeon hned bleskově.

"Zvláštní." usoudila jsem.

"Jak vlastně tohle všechno víš?" nedalo mi to najednou. Jak to, že JiYeon věděla tolik věci a já nic?

"Policie poslala do firmy nějaké dokumenty o tom co se stalo. Přece je Jackson zástupce ředitele. Takže musel vědět co se děje. A já jsem se na to chtěla podívat. Zjistit něco."

"Aha." řekla jsem a znovu se podívala na Jacksona.

"Slečno Moonová?" ozvalo se ode dveří. Rychle jsem se ohlédla za sebe. U dveří stál doktor, kterého jsem ihned poznala.

"Jsem doktor Gong Jung Han. Operoval jsem vašeho bratra, a potřeboval bych s Vámi mluvit ohledně jeho zdravotního stavu.." řekl a podíval se na JiYeon. Ta hned pochopila, že je to informace mezi rodinnými příslušníky. Vzala si kabelku a pomalu šla k východu.

"Zajdu si pro kafe." řekla ještě mým směrem, než se vypařila.

"Děje se něco?" nedalo mi to. Opět jsem byla nervózní z toho co mi vlastně řekne.

"Je možné, že pán Moon bude trpět při probuzení retrográdní amnézii." odpověděl.

Zaraženě jsem se na něj podívala.

"To znamená, že si nebude moci vybavit vzpomínky a věci, které se staly v jeho minulosti." vysvětlil.

"Dá se s tím něco dělat?"

Tohle byla jediná věc, která mě napadla. Neměla jsem slov.

"Teď se s tím nic nedá dělat. Bude to jenom na mozku, a na něj než si rozpomene. Pán Moon se při autonehodě udeřil do hlavy. Bylo to tak silné poranění hlavy, že je vůbec zázrak, že to zvládnul."