n i g h t m a r e (REMAKE)

Nine

"Pustili Tě za ním?"

"Dnes ne." zavrtěla jsem hlavou. "Ale zítra by mohli. Pokud bys chtěla, tak můžeš jít se mnou." navrhla jsem. 

"To bych moc ráda." usmála se na mě. "Jinak Mio. Nechtěla bys zajít do nedaleké kavárny? Na chvíli by sis sedla a mohly by jsme si dát něco dobrého." navrhla a já hned souhlasila. Cítila jsem, že potřebuji něčí přítomnost, a JiYeon by mohla být dobrá partie i pro mě.

---

"Jak dlouho znáš Jacksona?" zeptala jsem se, když nám po objednání donesli dva hrnky horké čokolády. "Pár let." odpověděla mi JiYeon a pomalu se napila ze svého hrnku. 

"Proč se ptáš?" podívala se na mě. Pokrčila jsem rameny. "Nikdy jsem o Tobě neslyšela." přiznala jsem. "Ne, že by Jackson o Tobě nechtěl mluvit..spíše jsem se nezajímala, protože v L.A. jsem byla pořád někde jinde, a ne doma." řekla jsem a dala si spadlý pramen za ucho. JiYeon kývla hlavou.

"Chtěla bys teda slyšet ode mě jak jsme se poznali? Teda pokud by tě to zajímalo." navrhla. Podívala jsem na ní a radostně přikývla. Zajímalo mě to, a ne málo. Přece jsem musela zjistit, kdo vlastně Park JiYeon je.

"Tak kde začít," zapřemýšlela a znovu se napila. Usmála jsem se a pohodlně se usadila do židle. Byla jsem napjatá jak struna.

"Poznali jsme se před 4 lety na jedné konferenci. Zrovna se mezi našimi společnostmi rozhodovalo o spolupráci. Jackson tam zastupoval tu svou, a já zase tu mou. Vlastně, když o tom tak přemýšlím bylo to zajímavé seznámení." zasmála se a podívala se na mě. 

"V tu dobu jsem byla hrozně nešikovná, a když jsem kolem prošla  s kelímkem horké kávy, tak jsem ho polila. Přímo na jeho bílou košili." JiYeon se zakousla do svého spodního rtu. 

Dokázala jsem si to představit. Co se týče nešikovnosti mohla bych vyprávět.

"Omlouvala jsem se mu aspoň tak 30x, a Jackson to bral díky bohu s rezervou. Smál se tomu nakonec taky." JiYeon se na chvíli odmlčela, aby se nadechla a pokračovala dál. "Nabídla jsem mu peníze za čistírnu, ale on to odmítl. Místo toho navrhl, že by jsme mohli jít na večeři. V té chvílí mi to přišlo jako dobrý nápad. Po konferenci jsem měla volno, a chtěla jsem se podívat po městě, takže jsem souhlasila."

"Jackson je v takových věcech kliďas, a nebo ses mu určitě líbila." řekla jsem. JiYeon se na mě podívala. "Myslíš?" zeptala se. Kývla jsem hlavou. 
Kdo mohl Jacksona znát víc, než já?

"Abych pokračovala. Nastal večer po konferenci, kdy mě měl Jackson vyzvednout. V tu chvíli jsem se klepala jako osika, ale hned co jsem se posadila do auta, tak vše odpadlo." 

"Jak to?" zajímalo mě. JiYeon se nervózně zavrtěla na židli, a mě to docvaklo.

"Zalíbil se ti!" vyjekla jsem a začala se culit.  Sledovala jsem jak se ji na tváři vykouzlil úsměv. "Navíc jsem se nechtěla nějak ztrapnit, protože, když jsem nervózní, jako kdybych byla jiný člověk." odpověděla mi. 

"Jackson mě vzal do nějaké vyhlášené restaurace, která měla výhled na noční L.A. Bylo to moc hezké." zavzpomínala. 
O té restauraci jsem věděla. V ní poprvé můj otec požádala o ruku mámu, takže byla pro nás speciální, a pokud jí Jackson vzal zrovna tam, tak se mu dost líbila. Očividně láska na první pohled existuje.

"Povídali jsme se o všem možném. O naší práci, o tom co by jsme v budoucnosti chtěli v ni změnit. Povídali jsme si, jak kdyby jsme byli dlouholetí kamarádi. I o tobě, o Vašich rodičích, když ještě byli naživu." JiYeon se poslední větu snažila říct tak nějak opatrně.