Pro tebe všechno lásko (dramione)✔️

ČÁST 19. Sledování

ANOTACE: Tak tohle je můj dáreček pro vás k Vánocům, jak jsem slíbila. Je jich tady víc, tak se na ně můžete mrknout... Já vím, je to trochu kratší část, ale nemůžete po mně chtít, abych psala tři povídky najednou, to je hrozně těžké. Dobře, můžete...ale já prostě nestíhám. Přeju krásné počtení.

„Ahoj," pozdravil.

„Ahoj," skousla si ret a vrátila svůj pohled podlaze.

„Opravdu se omlouvám, nevím, co mě to napadlo..."

„To je...v pohodě."

„Říkal jsem si, jestli bys mi mohla říct něco o tom kouzlu..."

„Jo, jasně," přikývla a odešla. Po chvíli se vrátila s tlustou knihou. „Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem v ní našla to kouzlo, ale je tam. Většinou se však nepoužívá-ta cena je příliš velká. Tu máš," podala mu ji. „Strana 956." Neville vykulil oči a nalistoval požadovanou stránku.

„Kouzlo Etaivilbo je pro zachránění života. Je to ovšem velmi nebezpečné kouzlo. Po jejím provedení-které se musí stát do pěti minut po smrtelné kletbě (pouze po smrtelné kletbě) – se tomu, kdo jí vyčaruje, vymaže paměť. K tomuto kouzlu bývá od některých výjimek, které ji použily, přiřazovány vedlejší účinky: Když se ti dva lidé políbí, může se stát, že jeden tomu druhému budou vidět během spánku do hlavy. Jeden člověk potvrdil, že když se políbili přesně v den po dvou letech, tak se tomu druhému člověku vrátila paměť. To samé se může stát, když původně mrtvý znovu zemře."

„Jo, je toho dost a já mám podezření, že něco z toho se už Dracovi stalo."

„Ty jsi ho viděla?"

„Ne, já ho sleduju."

***

Harry se vracel domů. Byl na jedné bystrozorské akci, ale teď už se těšil na Ginny. Byl na jedné z hlavních silnic, ale kolem bylo spoustu postranních uliček. A právě z jedné takové uličky uslyšel najednou mužský hlas.

„...stačilo by zabít Pottera! Proč to pro nás nechceš udělat?" Mladík zvědavě přistoupil k uličce a nakoukl do ní. Stálo tam několik mužů, proti... To snad ne! To byl Malfoy! Přesněji řečeno Draco Malfoy.

„Takovéhle věci nedělám," zaprotestoval Draco.

„Ale copak? A od kdy, Draco?" blonďák polkl, ale pohledem neuhnul. Páni, podivil se Harry. Od kdy je takový, no, jak by to vyjádřil, normální?

„Mám svoje důvody," ušklíbl se a černovlasý muž si tentokrát byl jistý, že ho poznává. Avšak Malfoy přemýšlel o něčem jiném, než by ten, kdo ho měl na škole za úhlavního nepřítele, považoval. Právě se zaobíral myšlenkami na Hermionu. Dnes spolu byli na večeři. Dívka se smála a po dlouhé době vypadala zase šťastná. Samozřejmě, že došlo i na nějaký polibek. Ale to teď nebylo důležité. V duchu jí vysílal signály. Jestli se odtud nedostanu, tak se omlouvám. Promiň mi to. Kouzla používám výhradně kvůli tobě.

„Myslíš tím, že už nekouzlíš?" Draco se snažil zamaskovat své překvapení. Jak dlouho ho sledují? „Mám své zdroje, víš. Možná, že když jsi přestal kouzlit, myslel jsi, že už tě nenajdem, ale to ses hošánku holt mýlil. Vím i o té tvojí..." odmlčel se a pozoroval mladíkovu reakci. „Takže, kdybys náhodou nechtěl spolupracovat..." V tu chvíli už to ale Harry nevydržel. Vyrazil zpoza zdi a začal vrhat kletby po všech těch smrtijedech. Bylo jich pět. Všichni měli masky, ale on si nebyl jistý, jestli někoho z nich nezná. Jeho bývalý spolužák na něj vyjeveně pohlédl, ale pak se dal spolu s ním na ústup. Harrymu se podařilo znehybnit jednoho ze smrtijedů a jeden z nich se také svíjel na zemi smíchem. Poté se Potterovi podařilo je všechny zpomalit, aby mohli trochu nabrat vzduchu. Zahnuli k nějaké popelnici a prudce se vydýchávali.

***

Hermiona sebou prudce trhla. Tak tohle byl příšerný sen. Ale co když? Rychle popadla mobil a napsala zprávu. Stiskla odeslat a čekala.

***

Draco ucítil, jak mu zazvonil mobil. Nahmátl se po něm. Co kdyby ho sháněla? Jsi v pořádku? Stálo v jeho zprávě.

„Myslel jsem, že tě znám, Malfoyi, ale nepřijde ti trochu nenormální, aby si člověk, který nenáviděl mudly, četl zprávu uprostřed zdrhání před smrtijedy?"

„Ne, ani ne," pokrčil rameny mladík.

„Kdo ti vůbec píše?" Draco se zamračil. „Moc osobní?"

„Jo."

„Nějaká holka?"

„Jo."

„Znám ji?"

„Pottere, nebudu ti odpovídat na tvé stupidní otázky."

„Co je na nich stupidního?"

„Pokládáš je uprostřed zdrhání před smrtijedy," zašklebil se na něj.

„Ha ha, fakt vtipný," protočil oči.

„Tohle mi chybělo..."

„Co?"

„Zvedání sebevědomí..."

„Jseš pako, Malfoyi."

„Vážně? Myslím, že bys mi jinak nezachránil život," zasmál se.

„Měli bysme odtud vypadnout," ignoroval jeho poznámku Harry a nervózně se rozhlédl.

„Kam?"

„K Hermioně," napadlo Harryho. „Tu nic nevyděsí, dokonce ani ty," usmál se. „Aspoň doufám..." šeptl, ale Draco ho stejně slyšel. To bude mít Hermiona radost, že ho vidí. „Čemu se směješ?" nechápal brýlatý mladík.

„Ale, jen tak...jen mě už uvidí podruhé za den..."

„COŽE?" vykřikl Harry, ale v tu ránu je přemístil.