ČÁST 16. Nechci mu ublížit

890 54 2
                                    

ANOTACE: Po dlouhé době se mi konečně podařilo napsat něco dalšího-je to sice trochu kratší než obvykle, ale to snad nevadí. Další kapitola bude vůbec nevím kdy, ale pokusím se ji napsat co nejdříve, jak to půjde a dostanu nápad :). Užijte si to, hlasujte a komentujte a díky za všechny komentáře-možná, že právě ty mě k tomu dokopaly :D.

Dívka nanesla make-up, aby zamaskovala kruhy pod očima, ale neubránila se přitom pohledu na její pravou ruku. Ublížila mu. Ale ona nechtěla nikomu ubližovat. On byl jako její bratr. Potřebovala, aby byl v pořádku, ale věděla, že teď může být v pořádku jen s ní. Rychle setřela slzu, která si tlačila cestu z jejího oka. Nesmí už nikomu ublížit. Nesmí se na nikoho vázat. Ani na Draca. Dnes tam jde jen proto, aby mu to řekla. Ujišťovala se, ale zároveň si nemohla představit, že ho přestane vídat. Vlasy měla svázané v ledabylém culíku. Náušnice chyběly a pod růžovým tričkem se schovával přívěsek od Draca. Od té doby, co jí ho zapnul, ho ještě nesundala.

Rázně vykročila ze dveří a bezmyšlenkovitě mířila k občerstvení.

„Ahoj Hermi," usmál se na ni vesele Draco.

„Draco," řekla trochu chladněji než chtěla. Ale co, řekla si v duchu. Aspoň mu to dojde dříve.

„Stalo se něco?" zamračil se.

„Já jsem..." začala, ale hlas jí selhal. „Já..." nedokázala to říct.

„Co?" nechápal Draco.

„Ron mě požádal o ruku," na chvíli semkla víčka, aby nemusela koukat do jeho vyděšené tváře.

„A ty?" zeptal se nervózně a pohlédl na její pravou ruku. V tom samém okamžiku mu Hermiona odpověděla.

„Odmítla jsem," nadechla se a pohlédla mu do očí.

„Kvůli mně?" mladíka znovu zaplavil pocit štěstí.

„Já..." založila si ruce, aby si dodala jistoty. „Já nevím, Draco," povzdechla si a otočila se, aby zamířila pryč.

„A to něco mění?"

„Zranila jsem ho, Draco. Nechci, aby se to opakovalo," zadržovala slzy. Právě odmítala kluka, kterého milovala a on miloval ji. Nechtěla mu však ublížit jako Ronovi. Co kdyby potkala ještě někoho dalšího. Taková nikdy nechtěla být. Myslela si, že bude věrná. Nebude mít žádná tajemství, ale nedokázala to. Moc ji to lákalo. Bude nejlepší, když to všechno skončí. Všechno? Vydechla trochu zděšeně najednou. Tím myslela sebevraždu? Ne, ne, to nemohla myslet. Ale co ji tady vlastně drží. Nic.

„Hermiono..." přešel k ní blonďák a pohlédl do jejích oříškových očí. Dívka na něj napjatě hleděla, neschopna slova a přála si, aby tento okamžik mohl trvat navždy. Zároveň si však uvědomila, že on je to, co ji tady drží. Chtěla vidět ty jeho oči každý den. Ne! Okřikla se v duchu. Ublížíš mu. Stejně jako Ronovi, bude tě to bolet ještě víc, protože jeho miluješ.

Draco napřáhl ruku a pohladil ji po tváři. Hnědovláska se zachvěla. Už nedokázala zadržovat tu slanou vodu, a tak ji nechala volně stékat po jejích tvářích. Mladík jí je jemně setřel.

„Hermiono, to nejde."

„Proč?" polkla.

„Protože tě miluju a ty to víš," vzpomněl si na svůj sen.

„Nemůžu," vzlykla a rozběhla se pryč. Draco chtěl běžet za ní, ale věděl, že potřebuje čas. Místo toho se tedy vydal domů. Cestou přemýšlel, co se Hermioně může honit hlavou. Nic ho ale nenapadlo. Když došel domů, zatoužil znovu slyšet její hlas. Ujistit se, že je v pořádku. Vytočil tedy její číslo a čekal. Ozvalo se první zapípání. Dveře do jeho pokoje se otevřely. Druhé zapípání. Kailey k němu došla a němě na něj zírala. Třetí zapípání. Dívka mu vyškubla mobil z rukou a utekla s ním na záchod. Zamknula se, aby neměl šanci jí mobil sebrat. Čekala, až se ozve ten hlas. Hlas té Hermiony. Jak ona ji nenáviděla. Kdyby jí nebylo, Draco by ji měl rád.

***

„Ahoj," pozdravil Neville svou kamarádku. Seděla na posteli a sledovala jeden bod na zdi. Měla zarudlé oči, které už se ani nesnažila skrývat.

„Ahoj," špitla na oplátku. On se posadil na židli naproti ní a čekal až se rozpovídá. Věděl, že si bude potřebovat promluvit. Ginny však jako jedna z jejích mála kamarádek měla dost práce s utěšováním Rona. „Nechtěla jsem to udělat," začala po chvíli. „Nechtěla jsem to udělat. Ale zamilovala jsem se. Naprosto nečekaně. Jen jednou jsem ho políbila," prudce se nadechla. „Ron na to přišel hned dnes a to jsem ho políbila teprve včera. Nechtěla jsem Ronovi ublížit," zopakovala znovu svá slova a na chvíli se odmlčela. „Ale nemůžu si vzít někoho, koho nemiluju." Nastala chvíle ticha. Hermioně začne vyzvánět mobil. Zkřiví obličej bolestí.

„Nechci mu ublížit, ne tak jako Ronovi. Prosím, řekni mu, že s ním nechci mluvit."

„Dobře," přikývl Neville a zmáčkl zelené tlačítko.

***

Sotva Kailey uslyšela, že hovor byl přijmut, začala chrlit spoustu slov, která jí napadla. „Ty jedna krávo pitomá, koukej nechat mýho Draca na pokoji! Je můj, chápeš?! Jen můj!!!!!!!! Jen mu ubližuješ, nech ho konečně na pokoji!"

„Ehm-haló?" ozval se po tomto proslovu nejistý mužský hlas.

„Kdo jste?" nechápala blondýnka.

„Já, já jsem Neville, Neville Longbottom a kdo jste vy?"

„Kailey Dwightová," pronesla téměř šeptem.

„A proč voláte Hermioně?" otázal se po chvilce trapného ticha.

„Já jí nevolala, to...." nedořekla, protože jí otřásl vzlyk.

„Co jí chtěl?"

„Jak to mám asi vědět?!" zařvala na něj do mobilu a slyšela při tom Dracovo usilovné bouchání na dveře.

„Dobře," povzdechl si Neville. „Co kdybychom si o tom promluvili někde v klidu?" uslyšel její dlouhý nádech.

„Jo, to bude asi nejlepší."

„Za hodinu v Londýně, třeba," zamyslel se. „U národní galerie."

„Jo," přikývla dívka. „Budu tam."


Pro tebe všechno lásko (dramione)✔️Where stories live. Discover now