Ovládána mužem

Kapitola čtvrtá

Tuto kapitoly bych ráda věnovala LucyKoubkova, která pokaždé ví, jak příběh dopadne a je úplně úžasnou čtenářkou! :)

„Andrew, miláčku, dones mi taky skleničku," volala na něj nějaká žena, rozvalená na posteli jen ve spodním prádle a podvazcích. Lauren si zakryla ústa, aby nemohla vydat hlásku. Nemohla vidět na celou postel, ale stačil ji ten kousek, na kterém ležela ta žena.

Byla tak krásná až se jí zatajil dech. Zřejmě měla hispánské kořeny, soudě podle zlatavé pokožky a havranních vlasů. I z té dálky mohla vidět, že má kočičí svádivý pohled, který upírala na jejího budoucího manžela. Špulila na něj svými červenými ústy a vrtěla se v přikrývkách.

Přišel k ní, úplně nahý a klekl si na postel, v ruce nějakou sklenku se zlatavou tekutinou a jí podával druhou. Ona se pro ni natáhla a přitom ho políbila na hruď. Pak sáhla po něčem hubeném, dlouhém a švihla ho tím po zadku. Andrew jen sykl a pak se zasmál.

Lauren stála oněměná a škvírkou v dveřích vše pozorovala. Měla by zavřít dveře a odejít z tohoto hotelu, ale něco ji říkalo, ať to ještě chvíli vydrží.

„Miláčku... Tak jak to chceš tentokrát?" vrněla ta žena a tím úzkým předmětem mu přejížděla po hrudi. On se nad ní protáhl a napil se ze skleničky.

„Chci ti to udělat tvrdě a drsně... za chvíli se vrátí Lauren a tak nechci, aby se třeba stalo, že by tě zaslechla," prohlásil výmluvně a Lauren vstouply do očí slzy.

„Kdyby jen věděl..." proběhlo ji hlavou.

„A co takhle pozvat tu tvoji nevinnou dušinku do trojky? Co ty na to?" navrhla ta žena a sáhla si po ramínku podprsenky.

„Lauren? Prosím tě, Patrice... To i ta svatební noc bude utrpení. Buď ráda, že jí neznáš - kolem ní je něco, po čem tě přechází chuť na sex," prohlásil chladně Andrew a hladově ji políbil na rty.

„Představíš mi ji? Chtěla bych tu dušinku vidět... To se jen tak někomu nepovede, uhnat Andrewa Hundsbergera. Proč si ji vůbec bereš?" Patrice přímo bažila po informacích.

Andrew moc nechtěl mluvit o Lauren, pokžadé, když přišla na jeho mysl, měnila se jeho nálada.

„Patrice, mlč už...," zavelel a stáhl ji jedním tahem ty tenké nitky, které měly chránit její nejintimnější partie.

Lauren se už na to nemohla dívat, rychle si zakryla ústa a tiše zavřela dveře. Z toho pokoje se začalo ozývat vzdychání.

První vzlyk vyšel z jejích úst a byl to jeden z mnoha následujících. Padla na postel a plakala do polštáře. Nemohla to zastavit, za chvíli měla plný nos, jak se znala, musela být rudá jako rajče.

Přes ten pláč ani neslyšela, že někdo klepe na dveře.

„Madam, není vám nic?" ozvalo se za dveřmi.

Přemohla se a vstala. Párkrát ještě popotáhla, ale rychle si utřela slzy.

„Nic mi není!" odpověděla, ale v jejím hlasu bylo hmatatelné rozrušení.

„Nesu vám večeři, madam," ozvalo se z druhé strany.

„Odneste to, nechci jíst...," zavelela jen a nečekala na nějakou další diskuzi. Měla všeho kolem dost. Sáhla po krabičce s kapesníky a do jednoho se vysmrkala. Rozhlédla se po tom luxusním pokoji a pak přešla k francouzskému oknu, kterým se dalo projít na balkón. I když venku stále pršelo, ona vešla ven a nechala se zmáčet tím deštěm.