Nehorrorové horrory

3. Horror ... I'm your death!!! 1/2

Žila, byla jedna 10 léta holčička. Jmenovala se Carrie a neměla kamarády, jen svého velikého, plyšového medvídka. Chodila do 4 třídy a u obědů sedávala sama. Neustále s sebou nosila medvídka. Byl skoro stejně veliký jako ona. Jmenoval se Suši. (Není jídlo) Měl: hnědou srst, černé oči, na packách měl našíté světle hnědé polštářky a usmíval se. Carrie ho neustále držela. Nedala by svého nejlepšího kamaráda z ruky. Když jednou byla na obědě, byl to den jako jiný, přišli k jejímu stolu oni. Zase se jí přišli posmívat a pomlouvat. Ti ONI byla skupinka asi 8 dětí. 5 holek a 3 kluci. Přišli k jejímu stolu a jeden kluk, jmenoval se Ted, začal: ,,Ahoj Carrienko, jak se máš?" Carrie si jen více přimáčkla svého kamaráda k tělu a jedla dál. Nějaká holka, jménem Alex, jí řekla:
,,Ale no ták. Carrie, mluv s náma. Vždyť my jsme tvoji kamarádi ne?'' Carrie tenkým hláskem odpověděla: ,,Ne, jenom mně chcete rozbrečet.'' Na tuhle odpověď Alex čekala. Řekla: ,,No jasně." a vzala jí příbory. Ted ji chytl hlavu a vymáchal jí ji v talíři s bramborovou kaší co měla před sebou. Ostatní to natáčely. Carrie zadržovala slzy co mohla, ale moc se jí to nedařilo. Pomalu zvedla hlavu, a tím umožnila ''kameramanům'' natočit pohled na její obličej plnný bramborové kaše. Měla ji až ve vlasech a plakala. Alex si všimla, že Carrie křečovitě drží svého, taky trochu špinavého, medvídka. Řekla: ,,Hele, máš špinavého kamaráda. Ukáž, já ti ho vyčistím.'' a vyrvala jí ho z objětí. Vzala ho do náruče, otočila se na kamery a řekla: ,,Tak se na to podíváme. Hmm, je mi líto, ale ten se už nedá zachránit.'' dořekla, a vyhodila ho do koše. Carrie se totálně rozplakala a chtěla jít za ním, ale Ted ji chytil za ramena a přimáčkl ji zpět na židli. ,,Ale no tak Carrienko, jseš už dost veliká holka." zasmál se jí Ted a pustil ji ramena. Ostatní vypli kamery a schovali je. Alex jí při odchodu ještě řekla: ,,Toto není konec." a s úsměvem odešla. Carrie byla na dně. Hned se zvedla a běžela ke koši. Vytáhla Sušiho, a objala ho. Smrděl, ale jí to bylo jedno. Byla ráda, že ho má zase u sebe.
Doma
Přišla do pokoje, sedla si na postel, vzla Sušiho a začala mu zpívat:

,,Ach ty můj maličký kamaráde,
ach ty můj maličký kamaráde.
Mám tě moc ráda, a ty to víš,
pomsta bude sladká, a ty mi pomůžeš, to si piš
Všechny pomalu zabiju, bolestnou smrtí,
já ji moc miluju,
však oni budou shnití.''

Zasmála se. Dnes je pátek a zítra bude sobota. Úžasný den na pomstu. Začnu u těch ''kameramanů'', pak Ted a Alex, aby věděla co ji čeká.'' Věděla, že ti ''kameramani'' rádi chodí večer do parku. Rozhodla se, že je zabije tam. Nachystala si: černé boty, černou teplákovou soupravu a bílé gumové rukavice. Sešla do kuchyně, a vzala ten největší nůž, který měly. Schovala ho do baťohu, a šla spát.
Sobota
Když se začalo stmívat, vytratila se nepozorovaně z domu. Pomalu šla k parku. Když tam došla, vylezla na strom a usadila se tam. Čekala a brousila si nůž. Když je konečně uviděla, posadila Sušiho na větev a zašeptala: ,,Teď koukej.'' Slezla ze stromu a pomalu se blížila. Byla tichá jak myška, a rychlá jak smrt. Děti seděly na lavičce, a koukaly do mobilů. Carrie se k nim pomalu, ze zadu, přiblížila a jednoho po druhém píchla do zátylku. Bylo to rychlé. Děti popadaly na zem a začaly se dusit. Některé už byly mrtvé, protože jim kudla přelomila páteř. Ale některé takové štěstí neměly. Dusily se ve vlastní krvi. Carrie je jen s úsměvem pozorovala a čekala, až se udusí. Pak se otočila a šla domů. (Vzala si i medvídka a baťoch) Doma zahladila stopy.

Nazdar,
omlouvám se za nektivitu, ale byla jsem líná jak veš. ;) Všimla sem si, že poslední dobou mám na tuhle knížku hodně votes a díky tomu i další sledovatele. Díky, díky, díky. :* Doufám, že se vám příběh líbí. Vím že to není nic moc, ale druhá kapitola bude lepší. I promise. <3<3<3

<3et