Máte rádi hry? A co kdybyste se v nějaké náhle octly a museli se dostat přes spoustu dalších abyste se mohli dostat ven?
Byl to den jako každý jiný, jenomže jakmile jsem klikla na odkaz, vše se změnilo...
Jako každý den jsem přišla domů. Odhodila tašku do kouta, dala si něco k obědu a pak si sedla k počítači s tím, že si něco zahraju. Otevřela jsem ještě twitter a tam jsem náhle spatřila odkaz ve zprávě. Nechala jsem ho zkontrolovat antiviry a když mi potvrdili, že je to v pořádku, rozklikla jsem to.
Když jsem po chvilce otevřela oči, ležela jsem na sametové trávě a nade mnou byly koruny stromů, které propouštěly jen minimum slunečních paprsků. Zmateně jsem se posadila a rozhlédla se kolem sebe. Kromě stromů, trávy a malých broučků tady nebylo nic. Vstala jsem, oprášila si kalhoty a ztuhla. Byla jsem i oblečená jinak? Měla jsem krátké riflové kraťasy, červené bolerko s třapci a dlouhé zlaté obmotané náramky kolem předloktí. Na krku jsem měla náhrdelník s malým purpurovým drahokamem. Na nohou jsem měla vysoké černé boty. Taky jsem měla jinou stavbu těla - byla jsem vyšší, štíhlejší a měla jsem větší prsa. Za zády mi povlávaly dlouhé stříbřitě bílé vlasy. Povzdechla jsem si a udělala první krok... ...a přede mnou se v záplavě střípků objevil malý hnědý vak. Opatrně jsem se ho dotkla a potom ho otevřela. Přede mnou se objevil hologram, ve kterém byly znázorněny věci, které tam momentálně jsou - dvě dýky, nějaké elixíry, dva chleby, sýry, maso a tři lahve s pitím. Také tam bylo náhradní oblečení. ,,Docela dost na to, že je ten vak tak malinkej." Zamumlala jsem. Přehodila jsem si ho přes rameno a povzdechla jsem si. ,,Tak...kam teď?" Zamumlala jsem zmateně. Vůbec jsem si nebyla jistá, všude to bylo stejné. Musela jsem to prostě risknout a tak jsem se rozešla za svým nosem.
Den pomalu končil, les začala halit temnota noci. Bxla jsem trochu na vážkách, šal jsem celý den a pomalu jsem začala mít pocit, že jdu šeredně špatně. Padla noc a já už se musela zastavit. Neviděla jsem ani na pár centimetrů a každou chvilku jsem zakopávala o nějaký drn, kořen nebo spleť větévek. Udělala jsem další krok a náhle se stalo mnoho věcí najednou. Pode mnou něco prasklo, švihlo, vyletělo nahoru a já slyšela rychlé tření...provazu? O větev. Náhle kolem mně byla síť a já byla pět metrů nad zemí. Vyjekla jsem a ztuhla, abych se ani nehla. Můj splašený dech byl najednou hodně hlasitý. Srdce mi bilo jako splašený motýl. Očekávala jsem hučení nějakých domorodců, dusod lidí, cokoliv, ale les znovu obživl noční zvěří, to byla vše. Provazy mně tlačily do těla, tahle zkroucená poloha se mi vůbec nelíbila. Ale i tak, dnešek byl náročný a já už nemohla bojovat o další minuty mé aktivity. Víčka mi ztězkla a oči se pomalu zavřely. Rázem jsem ztratila pojem o okolí...
Tohle je už můj dlouhodobější projekt, jen jsem zatím nevěděla, jak ho zformulovat. No a nyní už jsem rozhodnuta :D Vítejte v knize Gamer! *HorrorMichelle*
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
