Long way up 2 |book 2|

Chapter 12

(Z pohledu Kelly)

,,Poslední dobou jsi nějaká divná." Řekla mi mamka po pár dnech. Even se mi přestal ozývat. Zapomněl? Ne, spíš si nemáme co říct. Asi si vůbec nevšiml že už nejsem v jeho domě. ,,Mami.. Jen jsem po prázdninách trošku unavená." Oddychla jsem si. Ano, ty dva měsíce byly opravdu náročné, to musím uznat. ,,Prázdniny jsou od toho aby jsi si odpočinula. Ještě dneska ohlásím řediteli tvůj pozdní nástup do školy." Zvedla se máma pro mobil. Lucky zvedl hlavu a sledoval co se bude dít. ,,Proč pozdní?" Nechápala jsem. Mamka přede mně položila otevřený časopis. ,,Kde jsi na to vzala prosímtě?" Zeptala jsem se. Né, že bychom byli chudí, ale zájezd do Bernsu jsme si prostě nemohli dovolit. ,,Dostala jsem jedu nabídku v práci, že pojedu do jednoho města a já jím řekla že jedině s tebou. Tak nám to zaplatili a bereme i Pillrima." Usmála se. Wow! To je super. Mamka bude pracovat a já budu mít vlastní program. Super! ,,Kdy odjíždíme?" Zeptala jsem se. ,,Zítra ráno." Odpověděla mamka. Usmála jsem se. Tak alespoň jedna pozitivní zpráva.

Vzala jsem si Pillgrima na chvilku pod sedlo. Bylo cítit jak s ním delší dobu nikdo nepracoval. Jeho svaly byly ztuhlé a naprosto odmítal respektovat a konat mé pokyny a pobídky. Zkrátka a jasně, dělal si co chtěl. Na hale jsem s ním dělala různé osmičky, malé kruhy, velké kruhy, přechody do jednotlivých chodů a různé jízdárenské povely. Nic z toho nebylo perfektní a oba jsme věděli, že on to umí líp než se takhle plácat. Jeho kroky byly nepravidelné. Neustále pohopsával nebo házel hlavou. Člověk tu chvilku nechá svého koně samotného a nikdo si ho zadarmo nevezme na hodinu pod sedlo. Postupně se uvolňoval a vzdával i svůj boj se mnou. Začínal se potit a v puse se mu začala tvořit pěna. Skoro nikdy jsem tady neviděla nikoho jezdit na koni z ostatních majitelů. Vím že se o koně staraj stájníci, ale oni jsou prostě ve výběhu nebo v boxe kde se nuděj. Sesedla jsem z Pillgrima a zavedla ho do boxu kde jsem ho odsedlala. Slámou jsem ho vytřela do sucha a potom odešla mu balit věci.

Lucky spokojeně pobíhal na vodítku. Chvílema se o něj pral a chňapal po něm zubama a prostě jančil. Posadila jsem se do parku na lavičku. Byl to přesně ten park, ve kterém jsem se po dlouhé dpbě setkala s Evenem. Ten den jsem byla šťastná. Úplně hrozně moc. Ale potom se to zase hned pokazilo. Kdyby teď přijel, co bych dělala? Odpustila mu? Nebo mu dala košem? Nevím..Nemyslím si, že má nějaké rozumné vysvětlení ale na druhou stranu ho znám dobře a tohle by podle mě neudělal. Takovej hajzl zase není.

,,Mami co bude k večeři?" Opřela jsem se lokty o kuchyňkou linku. Máma se na mě otočila. ,,Špagety, nevadí?" Nadzvedla obočí. Zavrtěla jsem hlavou. Špagety mám ráda takže mi to nevadí. ,,Běž si prosím sbalit věci jo?" Nařídila a já neměla důvod protestovat. Vytáhla jsem kufr a začala do něj skládat oblečení a věci co chci vzít s sebou. Jak nad tím tak přemýšlím, poslední dobou dost cestuji...Ale to je jedině dobře. ☺