Pan Zloun

23.Kapitola

Probudila jsem se sama v posteli, nahá a jenom zabalená do deky, kterou mě Dominik přikryl. Pokusila jsem se posadit ale z břicha mi po celém těle vyrazila bolest, sykla jsem a obličej jsem zkřivila do bolestné grimasy. Každý sebemenší pohyb mě bolel, lehla jsem si na záda a schovala jsem si obličej do dlaní, začala jsem vzlykat. Nepřipadala jsem si stejně, připadala jsem si zneužitá, pošpiněná a bylo mi ze sebe špatně. Nadechla jsem se a vydechla, s každým nádechem jsem se propadala do svých myšlenek a vzpomínek.

U postele se objevil Dominik se sklopenou hlavou.

"Ahoj"

"Ahoj"

Se zadrženým dechem jsem se posadila a nevěděla jsem jestli bolest mezi nohama a břicha je větší než ta bolestivá díra v hrudníku, která nemá dno. Podívala jsem se na něho, stál tam s rukama svěšenýma podél těle a očima propaloval postel "Můžu si dát sprchu?"zeptala jsem se a on jenom přikývl na souhlas. Zamračila jsem se a s bolestnými grimasami jsem vstala, na nohou jsem nestála moc dlouho, podlomily se mi kolena a zachytila mě Dominikova paže "Pomůžu ti do sprchy" pověděl a nepodíval se na mě. Co má za problém? Zavrtěla jsem hlavou "Ne!" řekla jsem pevně "Dopajdám tam sama" 

Pustil mě a já se na rozklepaných nohách vydala do koupelny "Dveře hned vedle" uslyšela jsem za sebou Dominikův hlas, díval se na mě a poprvé za dlouhou dobu mi to bylo nepříjemné. Cítila jsem se špinavá, necítila jsem nic dobrého z toho, že jsem před ním nahá. Co když mě taky vnímá jako špínu? Co když mu kvůli tomuhle nestojím ani za pohled? V krku se mi dělal knedlík a rukou jsem se opřela o zeď, plíce jsem naplnila kyslíkem a dopajdala jsem ke dveřím.

Otevřela jsem je.

Koupelna byla jednoduchá, sprchový kout, umyvadlo, skříň a na věšáku byly pověšené ručníky a župany. Zavřela jsem a zamkla dveře, došla jsem ke sprchovému koutu a pustila vodu.. Při čekání než odteče studená voda jsem si všimla zrcadla, které bylo vyšší než já. Viděla jsem se v něm celá. Viděla jsem svou postavu, na kterou jsem vždy zhlížela s pýchou a teď bych byla ráda za 100 kilo. Na krku jsem měla modřiny - otisky prstů, na prsou jsem měla malinké červené a světle fialové flíčky, břicho jsem měla pokryté rudými šrámy a radši jsem ani nezjišťovala v jakém stavu je má malá bohyně, protože místo rybníčku jsem tam dole měla požár. Zvedla jsem hlavu a dívala jsem se v obrazu sama sobě do očí. Zarudlé, kruhy a nešťastné, to byly mé oči. Tváře jsem měla rudé od facek, které jsem schytala za nespolupráci.. Kdo by také spolupracoval při znásilnění?

Vlezla jsem do sprchy a nechala jsem na sebe téct proud teplé vody, voda mi stékala po vlasech a po celém těle.. Smývala špínu, kterou jsem pořád cítila. Našla jsem mýdlo a houbičku, dala jsem mýdlo na houbičku a pořádně jsem jí namydlila. Začala jsem se drhnout, drhla jsem se tak pořádně, že se mi na kůži objevovaly červené skvrny. Nepomohlo to, pořád jsem se cítila jako bych právě vylezla z hnoje, povzdechla jsem si a rukama jsem se opřela o dlaždičky. Ve sprše jsem byla dlouho, na prstech se mi dělaly varhánky a kůži jsem měla rozmočenou.

Vylezla jsem ze sprchy a podlomila se mi kolena, spadla jsem na zadek a sykla jsem bolestí. Neměla jsem sílu se zvedat, neměla jsem sílu cokoliv dělat. Ztratila jsem všechno. Jedna slza tekla po tváři, druhá slza tekla po tváři.. Naskočila jsem leknutím, když jsem uslyšela bouchání do dveří "Emmo, jsi v pořádku?"

"Emmo?"

"Emmo?!"

"Emmo?!!"

Neodpověděla jsem.

"Emmo, otevři ty dveře nebo je vyrazím!"

Chytla jsem se umyvadla a postavila se na nohy, z věšáku jsem sundala ručník a zabalila se do něho. Došla jsem ke dveří a otevřela je, Dominik tam stál se svěšenou hlavou a díval se na moje holé nohy "Jsi v pořádku?" zeptal se mě a já jenom pokrčila rameny, když on se na mě nepodívá tak já mu nebudu odpovídat. Prošla jsem kolem něho do pokoje, kde se nacházelo čisté oblečení.. Oblékla jsem si ho a posadila se na postel, nevím jestli je lepší sedět nebo stát.

"Musíme si promluvit" pověděl Dominik když ke mně přišel s čajem a koblihou na talířku, talířek položil na postel a čaj mi podal. Sedl si vedle mě a díval se kamkoliv jenom ne na mě, povzdechla jsem si a přikývla jsem "Musíš jít domů"

"Cože?"

"Musíš jít domů, už tě tady nechci"

"Proč? Myslíš jsi, že jsem špinavá?"

Zvedl ke mě pohled a poprvé se mi podíval do očí, byly smutné.. Zavrtěl hlavou "Ty jsi to myslíš? Proč?"

"Protože se tak cítím" zamumlala jsem a slyšela jak se prudce nadechl "Prostě půjdeš domů," odmlčel se "jsi jenom ztráta času"

Tak tohle zabolelo..a hodně.